Prozrazení

30- Chloe

_Kajik_

Prý nebudeme nic riskovat. Jsi tak hrozně vtipná. Když mě přestalo bavit sedět na židli tak jsem si vytáhla z malé kapsičky trochu větší střep a začala jsem řezat do provazu. Chvíli to trvalo, ale pak jsem už jen lano přetrhla a šla na 'čerstvý' vzduch. Sedla jsem si na 'trávu' ,i když teď to byla jen poušť. Z krabičky jsem si vytáhla cigaretu, kterou jsem následně zapálila . Mám jich už docela málo. Usmála jsem se nad představou toho co by mi řekl otec. Byl jediný kdo se o mě staral po tom co se moje starší sestra odstěhovala.  Oči se mi plnily slzami a já jim nechala volný průchod. Přece si mě nikdo nevšimne, když už je tma. Kéž bych ji ještě mohla vidět. Ani jsem si nevšimla, že za mnou někdo jde, dokud mi ta osoba nepoklepala na rameno. Byl to kluk. Myslím, že se jmenoval Sora. 

,,Co potřebuješ?!" zeptala jsem se, ale neustále jsem hleděla na oblohu. ,,Měla by jsi se vrátit, kdyby Tress zjistila, že jsi pryč asi by zuřila.'' 

,,To nevadí,'' ,tipla jsem cigaretu ,,Koho zajímá jestli bude naštvaná nebo ne?!'' ,usmála jsem se. Jsem tak arogantní a pesimistická. 

,,Pojď vrátíme se" , natáhl ke mně ruku, ale já ji nepřijala. Jen jsem seděla a koukala na oblohu. Jaká škoda, že nevidím žádné Corgoďanů. Mám nápad.  

,,Hele nenudíš se náhodou?" zeptala jsem se a šibalsky jsem se k tomu usmála. ,,Trochu, ale co chceš podniknout?'' usmál se na mě zpátky.  

,,Co takhle jít zabít pár Corgonských sv*ní?'' 

,,Ok '' ,zašel si pro něco do skrýše a pak jsme se už vydali na cestu. 

Šli jsme mezi slumy a vyhledávali první oběť.  Nemuseli jsme dlouho čekat. Čekali jsme na nejlepší šanci, když se otočil já jsem se připlížila zezadu a vrazila mu nůž do ledvin. Nestihl ani zareagovat už měl kunai zapíchnutý v srdci. Takhle to bylo skoro celou noc, až při svítání jsme se rozhodli vrátit. Byli jsme celý od krve, ale to nevadí. Při vchodu do.... asi to byla nějaká místnost jsme narazili na nějaký lidi. Přesněji kluka,holku a ... doktora?! Sora se na mě podíval pohledem: a k*rva.