Prozrazení

41 - Niel

Sword_98

Vyrazil jsem z baru pryč směrem ke zdi. Yuki měla nějakou tu hodinu před moji maličkostí náskok a nehodlal jsem ztroskotat na čase. To, co je za zdí, nesmí nikdo vidět.

Každou chvíli tu a tam projíždí vozidlo Corgoďanů. Jezdí zlikvidovat rebely, dohlížet na chudinu nebo jen převážejí zbraně a rozkazy. Každopádně zaháknout se nepozorovaně za projíždějící dodávku rozhodně není kratochvíle, kterou bych dělal každej večer před spaním. Jen tak tak jsem se udržel a několikrát se málem prozradil. Ale… risk je zisk.. někdy sice ztráta.. dobře.. často ztráta, ale co by to bylo za život bez riskování?

Podařilo se mi nakonec dohnat Yuki a z velké dálky ji sledovat v jejím postupu. A sledovat Yuki je hnedka ta druhá věc, co bych rozhodně nechtěl dělat každej večer před spaním. Tyhle ty průzkumnice.. WTF.. 12x jsem ji cestou ztratil, přičemž jsem to 3x už málem vzdal.
Hradba se už blížila. Yuki se zastavila a rozhlédla se. Před hradbou stálo polorozpadlé stavení (jedno z mnoha) oplocené rozpadlým kamenným plůtkem, který dříve sloužil pravděpodobně jakožto oplocení některých hospodářských zvířat. Nechci bejt pesimista, ale myslím, že ta zvířátka už jsou dávno v kebabu.
Yuki udělala sérii mrštných pohybů a vešla do polorozpadlé budovy. Připlížil jsem se za ní a, stejně jako před týdnem ve svém snu, jsem panem Ledvinátorem posunul jedno z prken stěny budovy a nakoukl dovnitř. Naše malá průzkumnice právě odkrývala nějaký sytém zámků a tlačítek na stěně, přikrytý obrovskou zaprášenou plachtou. Jinak krom rozpadlého nábytku vypadal příbytek prázdnej. Nervózně se ohlédla a začala mačkat ta tlačítka na stěně. Bylo jich celkem šest. Pořadí si nebylo těžké zapamatovat. Ozvalo se několik cvaknutí a ve stěně se otevřel velký kruhový průchod. Něco jako dveře od trezoru. Poslední z cvaknutí bylo ale pro Yuki osudným, protože nevyšlo ze systému páček a tlačítek, ale z mé omračovací zbraně.
Její bezvládné tělíčko se složilo na zem. Opatrně jsem k ní přistoupil a zkontroval jí tep. Žila. Odebral jsem jí její meč a připnul si ho na záda. Zbytek vybavení jsem nechal ležet vedle ní.

„Mrzí mě to, Yuki, ale víš toho moc. Ostatní by se to dozvěděli a to nemůžu dovolit.“ Pošeptal jsem ji zlehka do ouška a strčil jí pramínek vlasů za ucho. Vzal jsem její tělo do náruče, sebral z vnitřku lopatu a vynesl ho z budovy ven.
Začal jsem za budovou kopat. Hlína byla měkká, žádné kameny ani kořínky. Za malou chvíli byl vyroben moc hezkej hrob. Vrátil jsem se k Yuki a ještě jednou ji prohledal. V tu chvíli jsem to ucítil. Ten pocit.. někdo je za mnou. A ten někdo asi ozbrojený. Nesmím dělat hlavně prudké pohyby. Pomalu jsem sjel rukou k domečku Mortema. Pana Ledvinátora jsem odložil na zem, tak abych mohl odrazem sledovat dění za zády. Byl to Rax. Kolik lidí musí ještě dneska umřít pro můj zkurvenej původ?!

„Čau Raxi.“ Pravil jsem suše. „Tebe bych tu fakt nečekal.“

Začínalo už pomalu svítat. Rax má velkou nevýhodu. Probouzející se paprsky slunce mu budou svítit do očí. Prudce jsem se otočil a než stačil cokoliv odpovědět, tak jsem vystřelil. Zásah ruky, bohužel ne smrtelný. Ani jsem ho tolik nezkurvil. Zařval a prudce proti mně sekl katanou. Sakra, kdo má tyhle blbý parodie na samuraje likvidovat? Nezbejvalo mi než jeho útok vykrýt Mortemem. Čepel jeho katany se svezla po mé zbrani a udělala do ní solidní rýhu. Ne, ne.. neeee… moje zbraň kurva. Sek pokračoval a rozsekl mi levou paži. Kurva.. nepozornost zabíjí. Upustil jsem svého miláčka do trávy a zvedl pana Ledvinátora. Omračovač byl bohužel bez energie. Rax znovu zaútočil, tentokrát bodem proti břichu. Byl rychlej. Nebyl vůbec špatnej protivník. Udržoval si vzdálenost a sekal a bodal jako zběsilý. Tenhle střet zabral několik minut. Nebo hodin? Myšlenkami jsem se zase vrátil zpět do vězeňské cely v bunkru, kde mi kapala voda na čelo. Bylo to podobné. Nevnímal jsem pořádně čas, místo, jen jsem sekal s čím dál tím vyšší nenávistí.