Prozrazení

45 - Sora

Řekl nám, že v čaji jsou halucinogenní látky. Zaskočilo mě to. Nevěděl jsem, jak se mám chovat, nebo co se bude dít, tak jsem radši zůstal v metru, dokud to neskončí. Skončilo to okolo půlnoci, ale radši jsem čekal do rána.
Ráno jsem vyšel z metra. Asi se mi to pouze zdálo, ale v dálce jsem uviděl postavu, která vypadala jako můj mrtvý bratr. Chvíli jsem tam jen tak stál a postavu sledoval, ale nakonec jsem se k té postavě vypravil. Vypadala jako by mi chtěla něco ukázat. Následoval jsem ji. Šli jsme přes náměstí, kde bylo hodně lidí. Málem mi ta postava zmizela z dohledu, ale když jsem se zastavil já, tak se při určité vzdálenosti ode mně zastavila i ona. Zavedla mě k hrobu mého bratra, u kterého jsem chvilku pobyl. Když jsem na tu postavu promluvil, tak vypadala, jako kdyby mi chtěla odpovědět, ale nešlo jí to.
Po chvilce se postava znovu rozešla. Následoval jsem ji. Šli jsme přes les, na louku, kde bývá hodně Corgoďanů. Dnes tam byl ale jen jeden. Rozběhl jsem se proti němu a chtěl jsem ho zabít. Když jsem ho zabil, tak se jich z lesa vynořilo asi deset a všichni mě obklíčili. Uvědomil jsem si, že i postava zmizela. Všechno to byla past. Chtěl jsem jim utéct, ale nešlo to. Nakonec mě zajali.
Probudil jsem se v cele, odkud nebyla jiná cesta, než přes vyztužené, kovové dveře. Po nějaké době do místnosti vstoupila postava. "Pohni se ty špíno!" Zařval na mě. Nevnímal jsem ho a ležel dál na ledové podlaze. "Slyšíš mě?! Zvedni se a pojď za mnou!" Pořád jsem tam jen tak ležel. Po chvilce přivolal stráže, bránil jsem se, ale i přes to mě vytáhli. Zavedli mě do nějaké mučící místnosti, kde mi dělali příšerně bolestivé věci, ale i přes to, že to úděsně bolelo, tak jsem ze sebe nevydal jedinou informaci. Po asi hodině mučení mi začali vytrhávat nehty. To už jsem upadal do kómatu. Poslední slova před tím než jsem navždy usnul byla: "Omlouvám se, nedokázal jsem tě pomstít."

Tady Sora. Chtěl bych se všem omluvit, ale kvůli nedostatku času končím se psaním.
Loučím se s Vámi. Váš Sora.