Prozrazení

54 - Chloe

_Kajik_

Slyšela jsem hlasy, které mi bily přímo do hlavy. Vše kolem mne bylo rozmazané a já měla problém rozeznat, kde to jsem, i když cítila jsem kolem sebe něco měkkého, takže jsem hned na to usnula, nebo spíše omdlela do temného světa, plný krásných věcí. Ironie? Myslím, že ano.

*     *     *

,,Chloe" šeptal jemný, ale zároveň tichý hlas. Otočila jsem se na jednu stranu a pak na druhou. Nikde nic nebylo snad jen přelud. Byla jsem v temném lese. Jak jsem se sem dostala? Je tohle realita nebo sen? Hlavu jsem měla plnou otázek, ale žádné odpovědi se mi nedostávalo. Rozhodla jsme se tedy jít. Šla jsem nějakou cestou, která ani nebyla cesta. Byla to spíš část lesa, kde byla tráva menší, než jinde.

,,Chloe", zase ten hlas. Otočila jsem se o 360° , ale tentokrát jsem viděla něco. Bylo to světlo, rychle jsem se rozběhla a utíkala za ním. Zakopla jsem o kořen stromu, ale zase jsem se rychle zvedla a utíkala dál.

Ztěžka jsem oddechovala, když jsem se dostala na louku. Kolem mě byl jenom les a nade mnou noční obloha, kterou osvětloval měsíc a tisíce zářících hvězd. Světlo zmizelo a já se zase musela spolehnout na sebe. Šla jsem pořád za nosem... co jiného mi zbývalo. Najednou jsem spatřila nějakou chatu, ze které vycházelo světlo. Přidala jsem do kroku, abych se tam rychleji dostala.

Když se mi konečně podařilo dostat se ke dveřím, světla zhasla a mě začala tuhnout krev v žilách. Je tohle sen nebo realita? Protože teď si vážně nejsem jistá. Překonala jsem svůj strach a vešla dovnitř. To byla chyba. Měsíc svítil dovnitř a mě se naskytl pohled na krev a mrtvolu, která visela z lustru. Všude kolem ní byla krev. Hromady nebo spíše litry krve. Začala jsem se bát. Chtěla jsem křičet, ale jako bych přišla o hlas. Vše se pode mnou motalo a já sebou smekla o zem.

*     *     *

,,Áááá!" zakřičela jsem a rychle jsem vstala, což byla má životní chyba. Neležela jsem, ale byla jsem na něčích zádech. Takže na mě začala okamžitě působit gravitace a já s hlasitým zakřičením spadla na zem. Vše bylo rozmazané a k tomu mě bolela záda, pokusila jsem se vstát, ale nešlo to.

,,Jsi v pořádku?" Zeptal se nějaký hlas a mě došlo, že kolem mě někdo musí být. Vytáhla jsem svojí zbraň a začala jsem jí mířit na rozmazané skvrny kolem mě. ,,Chloe klid" řekl někdo a já zbystřila. Jak může znát mé jméno? Točila jsem se se zbraní a snažila se aspoň přijít na to co se kolem mě děje. ,,Chloe klid, to jsem já Yuki", řekl hlas a přišla blíž ke mně. Konečně jsem mohla pořádně zaostřit. Byla to ona s ještě několika dalšími lidmi, kteří vypadali, jako by se snažili nesmát.

,,Co je!?" začala jsem se vztekat. Vrátila jsem zbraň zpět do tašky. S uraženým výrazem jsem se podívala na Yuki, která vedle mě stála. ,,Kdo jsou? A kde to jsem?", při čemž jsem ukázala na ně.

,,Chloe tohle jsou Mike, Andy, Mark, Melisa a Alica", a ukázala na tu bandu idiotů, která se mi nelíbila. ,,Já jsem Chloe, neserte mě nebo dopadnete špatně, toť vše co o mě musíte vědět."

,,To určitě" zasmál se Andy. Rychlostí blesku jsem vytáhla svůj lovecký nůž, který jsem měla vždy při sobě a během sekundy ho měl necelý milimetr od krkavice. ,,Hej klid" zakřičela Yuki a já během chvíle byla zpět vedle ní. Všechny pohledy pořád padaly na mě a já si jen uraženě odfrkla.

,,Budeme tu stát nebo už půjdeme?" zeptala jsem se po chvíli ticha, všichni jen souhlasně kývli. Po cestě jsem se Yuki ještě na něco ptala. ,,Ale stejně si to neměla dělat", řekla mi naštvaně. ,,Kdyby si ze mě neutahoval tak by se nic nestalo, byla to jen a jen jeho chyba." snažila jsem se obhajovat. ,,Počkejte! Potřebuji na záchod." řekl a odešel někam dál. ,,Kde se sakra zdržuje?" zeptala jsem se. Radši jsem šla za ním.

Bloudila jsem lesem a zakopávala o vše možné. ,,Kde jsi?!" křičela jsem. ,,Tady!" ozval se. Cítila jsem naději. ,,Kde přesně?!"

,,Tady!''

V dáli jsem viděla jeho obrys postavy. Díky bohu.

,,Co tam děláš?"

,,Je tu nějaká pustá budova, jdi pro ostatní prozkoumáme ji." řekl a já se zase musela vydat zpět.