Prozrazení

58 - Niel

Sword_98

Úterý - 10:30 – před základnou Corgosu, kde vězní Soru:
Pořádně jsem ani nestihl dokouřit a už se začalo zas něco dít. Přední systém výstražných světel se rozblikal a otevřela se přední brána základny. Obrana nevypadá vůbec špatně... lasery, nějaké to automatické kulometní hnízdo, strážné věže s několika odstřelovači a dokonce i menší minové pole v okolí základny. Ze hlavního vchodu/východu zatím postupně vyletěl konvoj obrněných vznášedel, označen 12 BZ. Detektor hlásil patnáct lidí na konvoji. Dobře, hlavní branou to asi nepůjde.
Podobnej styl základen jsem kdysi viděl v obecnejch Corgotskejch plánech. Mělo by se jednat o militární/vězeňskou kolonii. Za samotnou stavbou se nacházel větší kamenolom... docela blbé místo, kde postavit vězeňskou kolonii. Moc slabých míst.

„Takže Ther," prohodil jsem. „Plán je asi takovej... Za prvé: vnikneme do základny zadní částí přes kamenolom, za druhé: potichu a živí se dostaneme do kontrolní místnosti a zjistíme, kde vězní Soru,a za třetí: osvobodíme ho a co nejrychlejc vypadnem. Je to nejlepší možnost... nějaké otázky?"

„Nééé, je to sůpr plán!" řekla s úsměvem Ther.

Kejvnul jsem.

Stáhli jsme se tedy zpátky do lesa, udělali menší půlkruh a dostali se až k okolí kamenolomu. Pohled mě docela uchvátil. Na samotném dně stál gigantický stroj, který pomalými pohyby drtil kámen. V jeho blízkosti se pohybovalo několik nepřátel, ale to nás nemohlo, alespoň v tuhle chvíli, nijak ovlivnit. Oni byli dole a my nahoře.
Krásně se nám odkryl výhled na zadní stranu základny. Méně střežená část čítající jen několik málo vojáků. Nikde žádná automatická obrana, krásný.
Ukázal jsem několik pohybů rukou ve smyslu kde a koho má Ther sestřelit. Kývl jsem na ni a ona spustila smrtící smršť šípů. Skvělá práce, každá střela neskutečně přesná.
Opravdu nelituju, že ji mám na svý straně. Zadní vchod byl volný.

Dostat se dovnitř byla hračka. Prostě jsem použil jednu z přístupových karet a sken oční sítnice taktéž dostal očičko, které chtěl. A samozřejmě, netrvalo ani pět minut, než šel celej krásnej plán do řiti. Nevím, jestli jsem spustil pohybové senzory, ošklivě se cestou podíval na kameru nebo někdo venku zahlédl tu rozstřílenou hromadu Corgotskejch sraček (sakra, já ty blbé mrtvoly uklidil), ale rudý majáček se opět rozblikal. Tentokrát ne jako upozornění, že vyjížděla vznášedla, ale jako upozornění, které říkalo: „Niele, jsi hluboko v prdeli."

„Ther, musíme vypadnout!"
Zařval jsem a vyběhl směrem k nejbližší chodbě. Světla se kolem mě při rychlém běhu míhala. Byl slyšet řev, běh větší skupiny lidí a rány od toho, jak se základna začala uzavírat. Systém nás začal odřezávat uzamykáním chodeb... a dařilo se mu. Znenadání jsem za sebou uslyšel ohlušující výbuch a pak už jen hlasité zasténání. Prudce jsem zastavil a otočil se. Ther ležela na zemi, od levého kolena dolů bez nohy. Zařvala bolestí a vykřikla moje jméno. V ruce držela luk s připraveným šípem. Chodba za mým aktuálním parťákem se začala postupně zaplňovat vojáky.

„Ther." Řekl jsem neslyšně.

„Zabij ho za mě." Řekla pevným hlasem a vystřelila nad sebe šíp.

Strop vybouchl a začal padat, tlaková vlna mě odhodila a vyrazila mi dech. Zasýpal jsem po dechu, před očima jsem měl mžitky. Strop se zatím celý sesypal a oddělil mě od Ther. Nevím, jestli skončila pod tím závalem, ale je to více než pravděpodobné. Něco jako že jsou Rax s Yuki mrtví. Další mrtvý spojenec. To asi Jason nebude moc nadšenej. Se zvoněním v uších jsem se malátně zvedl a doklopýtal na konec chodby. Musím alespoň zachránit Soru.