Beloved Bet / L.T.

7. Jealous Scenes

Angel

Do pytle! Kruci! Co to mělo znamenat? Co to ten idiot zase provedl? Co já jsem udělala?

Jak jsem vůbec mohla se nechat políbit Tomlinsonem? A to jeho kopretinko! Je mi z něj špatně. Copak neví, že mám kluka? Je to naprostý magor!

Byla jsem naštvaná. Na Tomlinsona, na mého bratra, na sebe. Tohle mění naprosto vše.

*

Nádech a výdech. Připadá mi to jako včera, když jsem stála zde, před budovou školy a se svým bratrem jsme měli nervy z našeho nového života.

Tolik se toho změnilo.

S Niallem jsem se přestala bavit. Od té doby, co byl neuvěřitelně protivný a jednou v opilosti mě dokonce uhodil se sice snažil změnit, omluvit se a podobné věci, ale nedokážu mu to odpustit. Tu noc, co mě Tomlinson políbil a já brečela, tak místo toho, aby se za mě postavil a uklidnil mě, tak se mi vysmál. To byla konečná. Týden na to se snažil vzpamatovat, omlouval se a prý mi chtěl říct i něco důležitého, ale já nemohla. Zradil mě.

"Zase přemýšlíš?" ozval se hlas za mnou. Usmála jsem se a otočila se za ním.

"Ano. Téměř dva roky zpět, jen o měsíc později jsem tady stála s Niallem a nervovala se," odpověděla jsem a povzdychla si. "Tolik se toho změnilo."

"Pokud vím, tak Niall už není tak strašný," pohladil mě po tváři a dal mi malou pusu na čelo.

"Máš pravdu, jen někdy si dá cigaretu a nějaký alkohol, ale stejně. Udělal chybu, která ho stála mě," pokrčila jsem lhostejně rameny, ačkoli mi to jedno nebylo. Nicolas mě prokoukl, ale nic neřekl.

"Opět vy? To tě ještě neomrzela Nicolasi?" zařval na Nica jeden z jeho debilních spolužáků. Sice nechodí do třídy s mým bráchou a ostatními, ale dementi tam jsou taky.

"Ne, je to ta nejlepší holka, která mě nikdy neomrzí," křikl na toho kluka, jehož jméno by bylo zbytečné si pamatovat.

"Stejně za ní pálí Styles s Tomlinsonem. Když ne ty, tak ona ti dá košem," přiblížil se k nám ten nechutný kluk s úšklebkem na tváři.

"Aspoň za mnou někdo pálí a nemusím si dokazovat na někom jiném své ego. Ačkoli ve tvém případě není o co stát," pohrdavě jsem si odfrkla a vzala Nica za ruku. Společně jsme šli do školy, která nás přivítala s bohužel otevřenou náručí.

"Ahoj holky," mávla jsem na dvě brunetky před sebou. Sophie a Claire mi oplatily pozdrav, ale ne nějak extra úžasně. Viděly jsme se včera, to bylo velké přivítání.

"Hele, Nico, půjdu teď už s holkama, ano? Pozdravuj Jamese," usměji se a naposledy ho políbím.

"Vyřídím," odtáhl se a odešel.

"Nechápu, jak spolu stále můžete být," zasmála se Soph. Ona sama chvíli chodila s někým z druhé třídy třeťáku, ale byl to tak krátký vztah, že jsem ani nepostřehla, že existoval.

"Já taky ne. Ne, sranda. Miluji ho," jednoduše jsem pokrčila rameny.

"Nechci nic říkat, ale míří sem Styles," vydechla zmučeně Soph. Protočila jsem očima a už jsem slyšela ten jeho hlas.

"Slečny, rád vás opět vidím," zastavil se vedle mě a přehodil svou ruku přes má ramena. Fuj.

"My tebe ne," odsekla Claar a Harry se uchechtnul.

"Doufám, že přijdete dnes na velkolepou párty," rozmáchl se druhou rukou.

"Je začátek roku. Ještě k tomu čtvrtek. Kdo proboha za idiota dělá párty?" odfrkla si Sophie.

"Vlastně Louis. A právě proto, že je první školní den, se musí slavit! A vás tři tam Louis chce nejvíce," uculil se a tím ukázal své ďolíčky. Byly by roztomilé, kdyby to nebylo na něm.

"Sundej ze mě tu tvojí potetovanou ruku," zavrčela jsem. Samozřejmě mě ten idiot neposlechl.

"Nebuď protivná zlatíčko, jednou mě budeš prosit, abych tam tu ruku nechal," ušklíbl se. Poté kývl na holky a následně odešel.

Neměl se o té párty zmiňovat. Claire je blázen do jakýchkoli oslav a nenechá si ujít, aby něco neokomentovala.

A právě teď ty její řeči musím poslouchat. Sophie se samozřejmě vypařila. Nejen, že ta holka chodí se mnou do třídy. Ona se mnou i sedí. Kdybych věděla, jak moc to bude někdy otravná kamarádka, nikdy bych se s ní nezačala bavit. No dobře, přeháním. Ale otravná je.

"Hele, Angel, včera jsem byla s Dereckem," šťouchla do mě světlovlasá brunetka, když pochopila, že ji ignoruji.

"On je jen jeden Dereck, viď? O kterém mluvíš tentokrát?" povzdechla jsem si.

"O tom ze čtvrťáku, chodí s tvým bratrem do třídy," uculila se. Ihned jsem si vybavila hubeného tmavookého kluka a ušklíbla jsem se nad jejím výběrem.

"Vím. No a jaké to bylo?" zeptala jsem se. Sázela jsem se sama se sebou, co odpoví.

"Perfektní," zasnila se a v duchu jsem pogratulovala červenému týmu k výhře. "Doprovodil mě až před barák, nechtěl, abych šla tak pozdě sama. A potom mě objal. Chtěla jsem už jít, přece jen, mamka byla celkem naštvaná, že jdu tak pozdě, ale on mě ještě zachytil za ruku a políbil mě!" vyhrkla a červenala se nad vzpomínkou.

"Tak to je roztomilé. Gratuluji," mrkla jsem. Neměla jsem ani ponětí, jak s ní sdílet její radost, v tomto ohledu prostě nejsem dobrá.

"Díky," řekla a než jsem se nadála, objaly mě její ruce. Objetí jsem oplatila a upřímně se na ní usmála. Tak snad jí tohle vyjde.

*

Naše jídelna je rozdělena na dvě místnosti. Jedna je pro první a druhý ročník, ta druhá pro nás, třeťáky a čtvrťáky. Pro mě osobně to bylo nejlepší ve druháku, nemusela jsem sdílet jednu místnost s Niallem a jeho partou fotbalistů, kteří jsou slyšet úplně všude.

Hlavně kapitán fotbalového družstva, Louis William Tomlinson. Nesnáším tu jeho namyšlenost a egoismus. Kdyby ho nemělo rádo tolik lidí díky vyhraným zápasům a jeho "šarmu" jak to prý s oblibou nazývá, vrazila bych mu pěst do obličeje.

Nebo Harry Edward Styles. Ja osobně mu říkám Styletka žiletka, protože hodně holek o něm řeklo, že je drsný a ostrý. Co si mám pod tím druhým představit, to doopravdy nevím. Ale bohužel pro něj, stejně jako Tomlinson je i on sukničkář. Když za námi přišel dnes, dost bych se divila, kdyby aspoň jednou neměl nějakou svou sexuální narážku. A nejhorší je, že tyhle narážky má i před Nicolasem. Díky bohu, že není tak žárlivý a věří mi.

Nechápu, jak někdo takový může být oblíbený. Vždyť Tomlinson je doopravdy debil. Tím polibkem mi to jen potvrdil. A Styles zase přetáhl půlku našeho ročníku.

"Pamatujete, jak tady za mnou jednou přišla ta Jenifer a udělala žárlivou scénu?" zasmála jsem se nad jednou vzpomínkou u stolu s pár lidmi ze třídy v jídelně.

"Jo, to bylo fakt super!" rozesmál se Jacob a plácl rukou do stolu.

"Jak přišla a jen: Nech laskavě Louísíčka na pokoji, on je můj!" napodobila hlas Jenifer Claar.

"Jo, to bylo bombový!" smáli jsme se. Dokonce mi slzely i oči.

"Hele, musíme jít, já a Angel se chceme ještě připravit na tu párty," zvedla se Claire a já se zarazila.

My jdeme na párty?