Beloved Bet / L.T.

16. Unexpected Girlfriend

Angel

"Pojď s námi Angel. Už jsi dlouho nebyla nikde s partou," seděla na mé posteli Claire a držela mě za ruku.

"Moc dobře víš, proč. Do té party patří i Nicolas s Jamesem a já nechci jít s Nicem kamkoli. A navíc, dva týdny zpět jsme se teprve rozešli, nemůžu se na něj pomalu ani podívat, abych mu jednu nevrazila," protočila oči a prudce vydechla.

"Nebudou tam jen oni, budeme tam i já, holky, Dereck, možná i pár dalších spolužáků. Jen ty a Miranda nechcete," povzdechla si a smutně se na mě podívala. Její pohled plný očekávání byl strašný, ale stejně jsem se nedala.

"Promiň Claar. Nemůžu," jemně jsem se usmála.

"Tak snad příště. Už bych měla jít, přemlouvání tebe mi zabralo déle, než jsem si myslela," zvedla se z postele a opět se zářivě usmívala. Jak to jen dělá?

"Měj se. A užij si to," mávla jsem na ní, ale mohla jsem už jen vidět zavírající se dveře od pokoje. S povzdechem jsem sebou plácla do postele a chtěla už jen spát.

Přetočila jsem se na bok, čelem ke stěně a přemýšlela. Uběhly přesně dva týdny od rozchodu mě a Nicolase a od mé pusy s Louisem. A ačkoli to nerada přiznávám, z obojího se neustále nemůžu vzpamatovat. Nicolase vídám celkem často, pokaždé na mě na školní chodbě hodí smutný pohled a očekává, že za ním přijdu a vše mu odpustím. Ale na to jsem až moc hrdá. A co se týče Louise, toho moc nepotkávám. S Niallem teď moc času netraví, i když podle slov mého bratra to je proto, že teď nemá čas. Na tréninku jsou vždycky ještě s Harrym nejlepší kámoši, ale pak mimo se s nimi Niall moc nevídá. Podle mého v tom je holka, ale to nepřizná a upřímně, ani mě to moc nezajímá.
Ten Louis mě ale štve. Říkal, jak se chce bavit, že už nechce mezi námi žádné špatné věci a teď se ani neozve. Asi nemá čas, když někde neustále paří a jiné věci. Trochu mě to mrzí, ale na druhou stranu, nic spolu nemáme a kamarádi na to, abychom si pravidelně psali taky nejsme. Jen... Možná jsem doufala, že to bude jiné. Že v něm najdu úžasného kamaráda, který mi schází, když už Niall na mě kašle.

"Hej, Ang?" zaťukal mi na dveře bratr. Co chce? Je pět hodin, měl být na tréninku, ne?

"No?" zvedla jsem se z postele a probodla ho pohledem. Na jeho tváři se ukázal dost nervózní úsměv, ale oči mu jiskřily, jak kdyby si něco vzal.

"Myslíš, že bys mohla udělat nějakou výbornou večeři? Samozřejmě s mojí pomocí," vstoupil do mého pokoje a mnul si ruce. Co tohle je za prosbu? Vždycky dělám večeři já.

"Obvykle snad výborná není?" protočila jsem oči a stále zkoumala Nialla. Něco ode mě chce a ani nepřizná, jak moc to je důležité.

"Je, vždycky je úžasná. Ale na dnešek jsem pozval tátu, Karen a ještě mojí přítelkyni," nevině se usmál. Vykulila jsem na něj oči a nevěřícně si ho prohlížela. Čekala jsem, že řekne něco ve stylu "apríl", ale on dál čekal na mojí odpověď.

"Ty mi chceš říct, že máš přítelkyni?" zeptala jsem se ho a můj obličej se z překvapeného měnil na pobavený.

"No, jo," kývl a díval se všude možně, jen ne na mě.

"Děláš si srandu," řekla jsem a už jsem neudržela svůj smích. Opravdu jsem nečekala, že přijde můj bratr za mnou s tím, jestli bych neuvařila večeři pro jeho holku. Pro jeho holku!

Nedokázala jsem se přestat smát. Věděla jsem, že by mě teď Niall nejraději zabil, nedivila jsem se mu, ale tohle prostě dokáže dost pobavit.

"Přestaň prosím," zmučeně si prohrábl vlasy. Moc dobře věděl, že mi nic říct nemůže, protože on sám se smál, když jsem mu řekla, že mám kluka.