Beloved Bet / L.T.

34. Second Chance

Angel
Mé plíce jako by se chtěly prodrat ven z mé hrudi. V životě jsem nebyla tak zadýchaná jako dnes - musela jsem se opírat o vchodové dveře našeho baráku, abych se vůbec udržela na nohou. Proč jsem za Niallem běžela a nejela radši autobusem, metrem nebo třeba i taxíkem? Jsem pitomá.

"Nialle?" Křikla jsem přes celý dům, protože jsem si nemohla být jistá, že bude v pokoji.

"Co je?" Ozvalo se z obýváku nevrle. Rychlým krokem jsem tam přešla a spatřila mého bratra sedícího s dekou kolem sebe, s kofolou na stole a spoustou jídla v okruhu dvaceti centimetrů od něj. Asi mě ani nepřekvapuje, že ho takhle vidím.

"Můžu k tobě?" Zeptala jsem se, protože mě nic lepšího nenapadlo. Nebylo by úplně nejvhodnější se zeptat, jestli je v pohodě.

"Jo," odpověděl a hlavu otočil opět k televizi. Odhrnula jsem něco málo z jídla a posadila se vedle něj, pričemž nohy jsem vyšvihla na stolek před sebou.

"Promiň, že ses to dozvěděl tak debilně," promluvila jsem po chvíli, když už bylo ticho mezi námi tak dlouhé a děsivé. Tedy alespoň pro mě.

"Aspoň někdo byl schopný mi to říct," zavrčel. Smutně jsem se pousmála, protože co si budeme povídat - měl pravdu. Jistě jsem nebyla s Harrym jediná, kdo o Tomlinsonovi a té hlupačce věděl. Minimálně kluci z fotbalu, kteří spí pravidelně se školními drbnami (omlouvám se těm, co jsou šťastně zadaní a hrají fotbal - aspoň někdo v týmu se najde) museli něco vědět. A nemohli to Niallovi říct? Nebo aspoň naznačit?

Ale zase, jak to měli udělat? Přijít k němu a říct "hele, sorry bro, ale tvoje holka chrápe s našim kapitánem" by bylo asi hloupé.

"Louis-"

"Neříkej přede mnou to jméno. Je to zrádce," bouchnul rukou do sedačky a já sebou vyděšeně trhla. Jen jednou byl takhle agresivní a nedopadlo to dobře ani pro jednoho z nás.

Asi si uvědomil, že to trochu přehnal, takže se na mě omluvně podíval. Kývla jsem hlavou na znak, že jsem ok, ale trochu jsem se stejně třásla. Ačkoli vím, že by mi neublížil.

Po dalších pár minutách si mě přitáhl blíže k tělu, což byl povel k tomu, abych své ruce obmotala kolem jeho těla.

"Víš, co mě nejvíc štve? Že mi lhal. Lhal mi do očí, zatímco já se o něj staral. Dokonce jsem se ho několikrát snažil dokopat k usmíření s Harrym!" Vyhrkl, ale pak se prudce nadechl, jak kdyby neměl dostatek dechu. "Nevím, co je horší. Jestli vědomí, že jsem se zamiloval do kurvy nebo zjištění, že jsem ztratil nejlepšího kamaráda, který mě ani jako přítele nebral."

*

O pár dní později

Vyšla jsem ze školní jídelny v závěsu s Haroldem. Holky ještě zůstaly na obědě, prý chtějí něco probrat a Niall nejspíš zdrhnul hned po vyučování za Zaynem - přítelem mé kamarádky Mirandy.

Seznámili se díky tomu, že byl s Mirou jednou u nás na filmový večer. Holky zde byly taky, pak také Harry, nějaký Ashton od Kim, která údajně s ním byla jen kamarádka a pak překvapivě James (bez Nicolase) a Liam. Soph po něm neustále kouká, když jsme takhle spolu všichni, ale on má neustále oči pro tu svoji, která se nám radši obloukem vyhýbá.

Zayn s Niallem si ihned padli do oka. Po každém tréninku fotbalu (taky kapitola sama o sobě) chodí Zayn na hřiště, aby ho Niall něco naučil. Pak spolu jdou do nedaleké hospody a dají si pivo, jak kdyby byli staří známí.

Momentálně však jdu s Haroldem za jejich třídní učitelkou, protože potřebuje nějaké pomocníky z nižších ročníků na přípravu maturitního plesu. Nenechala jsem se dlouho přemlouvat, můj mozek potřeboval něčím zaměstnat.

Něčím jiným, protože nedokáže vypustit z myšlenek Louise.

"Počkej, kam se tak ženeš? Říkala, že na nás počká, až za ni po obědě přijdeme. Nemusíme pospíchat," zachrčel za mnou Harry, když jsem rychlým pohybem zabočila do jiné chodby.

"Nemám tvoji schopnost chodit pozdě, radši chodím dříve. A díky bohu za to, jsi s tím strašný," zasmála jsem se. Harold za mnou si jen uraženě odfrknul, ale nijak dál to neokomentoval. Věděl, že mám pravdu.

Došli jsme před kabinet, kde stála menší (ale stále vyšší) bruneta, která mi někoho dost připomínala.

"Ahoj Nancy," zamával ji Harold. S trhnutím se na nás otočila a jemně se usmála.

"Ahoj Harry a Angel," odpověděla. Trochu jsem se zastyděla, že jsem neznala její jméno, zatímco ona to mé ano.

Pozdravila jsem ji též.

"Co tady děláš?" Zeptala jsem se s úsměvem.

"Čekám na Louise. Je uvnitř s učitelkou, něco řeší," pokrčila rameny. Chtěla jsem se zeptat co, ale Harry mě předběhl.

"No, jak je ten ples, tak se ptá, jestli tam musí jít. Z toho, co jsem slyšela od ni jako odpověď, musí. Tak aspoň doufal, že bude moct jít bez doprovodu, což byla otázka, kterou položil teď, takže když budeme ticho, možná uslyšíte odpověď," uculila se.

"Bys neměl s kým jít?" Ozvalo se tlumeně za dveřmi. "Ty, pověstný Louis Tomlinson?"

"Ale tady nejde o to, jestli mám s kým jít či nemám. Jde mi o to, že tam s nikým jít nechci," zavrčel Louis v odpověď. Dokázala jsem si jeho naštvaný výraz představit.

"To mi je opravdu líto, ale na koberci vás někdo doprovázet musí, je to prostě školní tradice. Vyberte si někoho, kdo pro vás nejvíce znamená. Nebo aspoň trochu, což by ve vašem případě mohla být ta Severa z druhého ročníku, ne?"

"Savannah. A o ní nemluvte. Fajn, někoho seženu. Ale neručím za sebe a ani za ni," prsknul. Dle mého názoru už chtěl i odejít z kabinetu, ale ještě se za ním ozval učitelčin hlas.

"Nakonec budete i vy šťastný, pane Tomlinsone. Myslím, že to štěstí najdete blíž, než si doopravdy myslíte a že to bude někdo, do koho byste to nikdy neřekl. A vsadím se s vámi, že se s tou osobou na plese ukážete. Přeci jen, máte ještě tři měsíce, ples je až v lednu,"

Bylo jasné, že Louis něco takového bude ignorovat, proto jsme se společně s Harrym a Nancy pustili rychle do hloupého rozhovoru o maturitách, protože by bylo tomu klukovi za dveřmi jasné, že jsme poslouchali.

Než však vyšel z kabinetu, zaslechla jsem jeho tiché "doufám." Sice nevím, v jaké spojitosti to myslel, ale moc těžkou hlavu jsem si z toho nedělala. Stačilo mi, že mi zaměstnával myšlenky tím, že jsem měla o něj starost. Přeci jen, přišel o všechny své přátele, má jen Liama a teď i Nancy.

"Nazdar," zabručel Harry, když se brunet konečně objevil ve dveřích.

Trochu se zarazil, nečekal nás zde.

"Ahoj," vydechl. Na chvíli se mi zadíval do očí a já opět mohla spatřit tu bolest, kterou pociťoval, když viděl svého bývalého kamaráda.

"Tak mi půjdeme. Louis mi slíbil, že mě odveze za přítelem a už teď mám zpoždění. Kdo by to byl řekl, že to tady bude trvat tak dlouho?" Uchechtla se na zlehčení atmosféry Nancy, pričemž si nervózně hrála se svými vlasy.

"Užijte si to spolu. A Harry, my dva taky musíme jít," otočila jsem se na květák za mnou, přičemž jsem si mohla všimnout, jak Louise propaluje pohledem.

"Díky, užijeme. Tak se mějte," Mávla, popadla Tomlinsona za ruku a už ji nebylo.

"Tak tohle bylo trapný," zamumlal Harry, přičemž si odfoukl pramen vlasů z obličeje.

"Jo, bylo," kývla jsem na souhlas. Už jsem chtěla zaklepat a vyrušit učitelku znova, ale napadla mě jedna věc, kterou jsem musela Harrymu říct.

"Nechybí ti náhodou Louis? Víš, myslím si, že si toho sám svojí blbostí vytrpěl dost. Nezbyl mu pomalu nikdo, už nemá ani tebe," povzdechla jsem si a zahleděla se do jeho zelených očí.

"Každý potřebuje někdy dostat druhou šanci, ty bys tohle Louisovi dopřát mohl. Popřemýšlej o tom," mrkla jsem.