Beloved Bet / L.T.

31. It's Gonna Be Hard Day Yet

Louis

Nervózně jsem se ošil. Jak se mu to podařilo zjistit? Tak okaté to snad není, musel to zjistit jinak.

"Cože?" Vsadil jsem na hraní nevědomého. Prostě budu dělat, jakoby si ze mne dělal dobrej den.

"Vždyť chodí s Niallem! Milují se. Nikdy bych nic takovýho neudělal. Nemám potřebu ztratit dalšího kamaráda," prokroutil jsem hlavou a potáhl si  z nikotinové tyčinky.

Pohled, který jsem si od něj vysloužil mluvil za vše. Nevěřil mi ani v nejmenším.

"Louisi, neser mě," zavrčel netrpělivě.

"Proč jsi s ní, doprdele, chrápal? To, že je ona kurva neznamená, že to je dobrá nabídka pro tebe. Ať je klidně britská královna, ale chodí s Niallem. To pro tebe měla bejt stopka! A ona je ke všemu taky pěkně debilní! Co si vůbec myslela, takhle využívat chudáka Nialla," byl rozčílený, stejně jako já. Oprkskle jsem odhodil nedopalek a vydal se zpět na naše místo, kde seděly holky a bavily se.

"Už musím jít, něco se stalo. Omlouvám se," věnoval jsem všem omluvný pohled, ale na Nancy jsem jej nechal o poznání déle.

"Jasně, to je v pohodě​," připustila se svěšenými rameny, přestože bylo vidět, že jí to jedno není. Bohužel, její chyba.

Na stole jsem nechal nějaké bankovky a vydal se ke dveřím.

"Lou! Počkej, půjdu s tebou!" Ozvalo se mi za zády. Byla to Savannah. Měl jsme chuť jí odstrčit, jelikož za pokažení dne mohla ona, ale na to jsem byl asi až moc vytýraný od Liama.

"Ne, raději tu buď," řekl jsem tiše k ní, přestože šla za mnou. Jsem si ale jist, že slyšela, přesto neposlechla.

"Sice nevím, co se stalo, ale potřebuješ uvolnit a shodit ze sebe tu naštvanost a oprsklost," uznala znalecky a doběhla mě. Nyní šla klidně vedle mě.

"Všechno je to, do prdele, tvoje chyba, Savannah!" Vyjel jsem po ní, jelikož ten pocit, že se všechno​ sere byl tak těžký. Posral jsem si další dvě přátelství. Jednomu jsem z poloviny lhal a u druhého jsem se nechal přeblafnout od jeho holky.

"Cože?" Vykulila oči nevěřícně. "Moje? Já nevím, kdo tehdy vzdychal moje jméno a nějak mu to neavdilo!" Byla naštvaná už také. Poznal jsem to z jejích roztažených očních vzorniček.

Já jen kroutil hlavou a zabočil na naší ulici. Neměl jsem již další náladu se hádat.

"Jsi takovej dement, Tomlinsone," pronesla po chvíli ticha Savannah, která mě i přes zlost stále následovala. Ale to jsem již stál před dveřmi našeho domu a pak to na mne dolehlo.

Zadíval jsem se jí do tváře, Savannah zabodla svá kukadla přímo do těch mých. Začala se pomalu přibližovat, ale pak do toho spadla celá a zrychlila. A tak se její rty otřely o ty mé. A já se nebránil, naopak jsem se jí plnou parou zkoušel polibky vracet a dokazovat tak zejména sám sobě, že když už jako člověk stojím za kýbl koňských hoven, tak alespoň tohle ještě umím. Byla to zoufalsot.

Nemotorně mi zkousla ret, když jsem ji jezdil dlaní po zadku a snažil se jí tak naznačit, aby ty nohy obmotala kolem mého trupu. Pochopila to a já jednou rukou podpíral její tělo a druhou odemykal.

"Opatrně," sykla po cestě na horu, když jsem se málem převážil, ale naštěstí jsem vše ustál. U dveří mého pokoje jsem ji položil a sjel ji jazyk na krk, kde jsem laskal místečko.

"Jsi si jistý?" Zeptala se popichovačně a začala se mi drát do kalhot.

"Teď už je to všechno stejně jedno," povzdychl jsem si a hodil ji možná až moc divoce na postel.

Ovšem ale, když jsem se vycvičeně pral s její podprsenkou, věděl jsem, že je to tak všechno špatné. Ale cesta zpět již nebyla.

-

Druhého dne jsem se probudil v posteli sám. Savannah určitě odešla, což jí za zlé nemám ani v nejmenším, je to tak lepší pro oba.

Nemohl jsem však přestat si představovat, co vše se bude dít. Niall a Harry dorazí již zítra a v pondělí ve škole bude vše tak zatraceně divné.

Posadil jsem se, vstal a namířil jsem si to přímo do koupelny.

Zastavil jsem se u zrcadla a zadíval se na sebe. Ještě tak na začátku školního roku bych tam viděl někoho, kdo je se sebou a svým životem spokojený, ale teď jsem viděl trosku.

Moje oči, které bývaly zářivě pronikavě modré, byly podlité, unavené a zešedivěly. Pravý úsměv jsem nevyplodil od té doby, co se nebavím s Harrym a je to na mne tak moc vidět. Ostatní, ti co mě doopravdy neznají si toho nevšimnout, ale já to vidím.

Viděl jsem tam někoho cizího. Někoho, kdo zradil své přátele.

"Do hajzlu!" S křikem jsem silně udeřil do zrcadla, ve kterém jsem se do teď pozoroval a to se celé roztříštilo. Krvavé střepy byly všude kolem mně po zemi.

"Do prdele," zanadával jsem si ještě jednou, když jsem do něčeho šlápl. Vykašlal jsem se na to. Jak na tu bolest, tak na ty podělaný střepy.

Vyšel jsem z koupelny a hned se jsem se sesunul podél jejích dveřích.

S krvavou pěstí jsem si zajel na vlasů a z hlubin svého těla se nadechl.

A s výdechem to přišlo, jedna slza si našla cestu ven z mého oka.

Louis Tomlinson, kapitán fotbalového týmu školy, kluk, co měl v posteli kolem padesáti​ holek, se rozbrečel.

-

Jestli si někdo někdy v životě přál, aby kanalizace byla považována za normální cestu přemisťování se, tak jsem to byl já.

Nikdy předtím jsem tak moc nepřál se nepotkat se svými přáteli tak jako dnes.

Možná, že jsem se i v duši modlil, aby po náročné cestě domů zůstali všichni doma a tak se tehle den přesunul až na ten zítřejší.

Moje přání však nebylo vyslyšeno, když jsem uslyšel za sebou ty známé hlasy.

Nenápadně jsem pootočil hlavou, abych​ se přesvědčil, že se mýlím a ten smích je naše sedmdesátiletá dějepisářka, jež se snaží sbalit o třicet let mladšího tělocvikáře.

Stáli tam všichni, ale bez Savannah, naštěstí.

Niall stal mezi zrzavou Angelininou​ zrzavou kamarádkou a samotnou Ang, která měla kolem krku přehozenou Harryho ruku.

Rychle jsem se s vytřeštěnými oči otočil. Takže už i můj bývalý nejlepší kamarád má holku. Projela mnou vlna paniky a raději jsem zaklapl skříň a vydal se do třídy, ale to si mne již Niall všiml. Do prdele.

Můj útěk se nezdařil.

"Ahoj Lou!" Ozvalo se vesele a za mnou se vynořil celý můj kamarád.

"Ahoj!" Nahodil jsem falešný úsměv, přestože jsem si byl jistý, že on je jeden z těch, co mě prokouknou.

"Děje se něco? Jsi takový celý zelený a klepeš sebou, jako by bylo mínus třicet," sjel mě se starostlivým pohledem.

"Ne, všechno je v pohodě,"usmál jsem se ještě více a zmrzl v pohybu, když jsem si všiml  Savannah, co prošla přímo za námi.

Kurva. Kurva. Kurva. Tohle bude ještě těžký a náročný den.