Beloved Bet / L.T.

38. Football Match

Louis

Od toho večera bylo vše tak kouzelně lepší. Harry se sice bavil i s Angel, ale většinou to bývalo tak, že se snažil vtáhnout do rozhovoru i mne. I když jsem se většinou zapojoval až ona odešla, nevadilo mi to. Byl jsem šťastný, i když stejně malý kousek mne postrádal Nialla.

Dnes jsme měli mít první zápas od té doby, co jsem zase začal dávat nějaký výkon. Bez Harolda jsem prostě minul i prázdnou branku. To se teď vrátilo skoro tam, kde jsem byl předtím.

Seděl jsem na obědě jen s Nancy a Haroldem, ale ten za krátkou dobu zmizel s tím, že se uvidíme v šatně. Nan se mi zdála nějaká nějaká tichá.

"Co je?" Zeptal jsem se, strčil si sousto do pusy a druhou, volnou rukou ji štípl do tváře.

"Nic," špitla, ani nezvedla obličej od talíře. Její chování bylo prostě podezřelě, protože Nancy Summer pusu nezavře.

"Víš co si myslel Harry?" Zkusil jsem jí říct příhodu z toho večera, aby ji to alespoň trochu rozveselilo.

"Že spolu chodíme, dokonce i jemu to běhalo v hlavě a to ví, co si o vztazích myslím," když neodpovídala, pokračoval jsem.

"Aby ses nepodělal," Zašeptala si k sobě, ale já ji slyšel. Chtěla se zvednout a zmizet, ale nedovolil jsem jí to. Chytl jsem ji prudce za loket, až bolestivě sykla.

"Co se děje Nancy?" Zeptal jsem se se starostí. Opravdu nepotřebuju ztratit někoho dalšího.

"Přesně jsem to věděla," prskala si nasupěně. Obdařil jsem ji nechápavým pohledem.

"Přesně jsem věděla, že hned jak se vrátíš k tomu nadutýmu Haroldovi na mne dočista zapomeneš. A stalo se," ramena měla zoufale svěšená a konečně zvedla oči přímo na ty mé. Třpytilo se tam zklamání.

"Tak to není," začal jsem se bránit, ale byl jsem přerušen jejím hysterickým smíchem.

"Ne? Od té doby je to poprvé, co sis ke mně přišel sám od sebe sednout," mrkla a já si všiml, jak se jí do očí dostávají slzy.

"Večerní telefonát jsme měli naposledy den před tím, než jsi se zjevil s tím, že se už bavíte," měla pravdu. Odsunul jsem ji na druhou kolej, když se Harry vrátil do mého života. Ona mě vytahla ze sraček a teď, když už její pomoc nepotřebuju, vykašlal jsem se na ni.

Jen se ironicky ušklíbla, setřela kapky slz a zvedla se i s nedojedeným jídlem.

"Víš, občas jsem si když jsme něco podnikli přála, aby ta chvíle neskončila. Hezký vědět, že jsem v tom byla sama. Nemáš zač, mrzí mě, že jsem do tebe u tý zdi nekopla a vůbec někdy se vůbec ptala na tu večeři," aby tomu dala drama, pohodila vlasy a s dupotem odešla odnést jídlo.

A jak neuvěřitelný bylo, že Louis Tomlinson opět zůstal sám.

Domů jsem přijel kolem třetí hodiny, což znamenalo, že do pěti, kdy máme předzápasový sraz mám ještě nějakou tu chvíli.

Seděl jsem u svého stolu, koukal do počítače, ale ten jsem moc nevinímal. Spíše jsem si uvědomoval, jako měla Nancy pravdu. Bylo mi to líto, že jsem to dělal, i když nevědomě. A pak jsem dostal úžasný nápad. Nápad, nad kterým rozteče i Nancy.

*

"Čau," pozdravil jsem Harolda, který již čekal v šatně a akorát si svlékal tričko. Kývl na pozdrav.

"Viděl jsi ty zelenáče z Newcastlu? Nemají šanci, chlapci. Ti budou rádi, když si jejich brankář sáhne na míč!" Smál jsem se a Harry se mnou.

Převlečený do dresu s číslem 28 na zádech jsem seděl vedle Hazzy a poslouchal nějaký jeho příběh z dovolené, kde byl s Angel, Niallem a nějakou Mirandou, Anginou kamarádkou.

"Zajdeme někam potom do baru oslavit výhru?" Zeptal se úplně mimo kontext, o kterém mluvil.

"Samozřejmě," ušklíbl jsem se.

"Pánové! Na hřiště hned!" Vykoukl trenér z chodby a nám nezbývalo nic jiného, než jít se protáhnout.

"Hele, půjdeš s námi na Helloweenskou party?" Špitl křikem Harry, jenž seděl vedle mě a natahoval se ke špičce právě nohy přesně, jako my ostatní.
Vyrušil mě ze zírání na Nialla. Určitě můj pohled cítil, ale nerozhodl se dát znát, jak moc ho znervózňuje.

"Kdy?" Vrátil jsem k němu stejným hlasem a i když jsem to neviděl, tak jsem si dokázal domyslet, jak kroutí oči.

"O Vánocích, když přijdeš v kostýmu Otce Vánoc dostaneš pivo zdarma," mluvil tak ironicky, až jsem se na hlas zasmál.

"Tomlinsone!" Vrátil mi trenér káravě.

"Dobrý hoši, čekám od vás to nejlepší," řekl a poslal nás opět do šaten, aby mohli přijít lidé a my ještě doprobrat taktiku. V podstatě, byla to ta samá jako pokaždé. Být aktivní, nedávat soupeřovi šance a snažit se je dostat pod nátlak.

"Lou, je ti něco?" Zeptal se Hazz, protože jsem poklepával nervozně nohou o podlahu. Kdybych neměl deset minut do začátku zápasu, usadil bych se na tom místě kde jsem stál a vytáhl cigaretu.

"Ne, jenom jsem se chytl s Nancy," řekl jsem mu pravdu. Všem ostatním bych lhal, ale jemu už nikdy nebudu nic skrývat. Nikdy jsem ani nedělal.

Nic neřekl, jen čekal, co povím dál.

"Myslí si, že jsem ji bral jenom jako někoho, s kým jsem trávil čas, když jsem neměl být s nikým jiným," vydechl jsem a čekal, že mi Harry dá nějakou podporu, ale ta nepřišla, protože jsme museli na trávu.

Zápas s Newcastlem začal. Nenápadně jsem se kochal publikem a hledal, jestli někde neuvidím palici mojí kamarádky. Doufal jsem, že moje omluva zabere.

Když jsem ucítil pohled jednoho ze spoluhráčů s tím, že mi chce přihrát, začal jsem se plně věnovat hraní fotbalu.

Netrvalo dlouho a do sítě padl první gól, který tam velmi pěknou a silnou přesnou ránou šoupl Niall. Fanoušci našeho týmu začali jásat a všichni ostatní hráči se na Nialla radostně věšeli. Já jsem tam jen stál a dělal, že něco dělám.

Zbytek hry se vlekl rychle a vlastně byl celý podle mého očekávání. Dvě minuty před koncem jsme vedli 2:0.

Myslel jsem, že se další šance nepovede. Ale pak to přišlo. Harryho rychlá nahrávka ke mně do pravého rohu, takže gólman ještě nestačil přeskočit na druhou stranu a já tak dál krásný gól. Vykřikl jsem radostí a než jsme se stačili z této šance vyradostnit, rozhodčí pískal konec zápasu.

Zklamání fanoušci druhého týmu odcházeli, ale ti naší střední zůstávali a pustili se do hlasitého potlesku.

Alespoň teď jsem se cítil tak, jako za starých chvil.

Zvedl jsem oči do publika a začal hledat svou kamarádku. Doufal jsem, že se mi povedlo ji usmířit.

Stála hned za mantinely hřiště. A zeširoka se usmívala. V pravé ruce svírala kytku, kterou si pak natiskla k nosu. Když se jí můj pohleď dostal pod kůži, zpozorněla a zvedla mi jeden palec.

"Jdeš oslavit výhru s námi?" Pustil jsem se jásajícího hloučku a šel až k ní. Přikývla a pak špitla, že počká před šatnami.

Co všechno dokáže udělat pukget květin? Věděl jsem, že to na ní zabere.

Udělám si večer se svými dvěmi nejlepšími přáteli. Už jenom další dva mi tam budou chybět.