Angel
Poté, co jsem přišla do pokoje, jsem ze sebe ihned strhla šaty a vlezla do sprchy. Pustila jsem si k tomu radši písničky, aby se nedostavily špatné myšlenky typu "co jsi to pro boha dělala na té pláži".
Stejně si myslím, že jsem úplně pitomá. Ale naštěstí mě tady nikdo nezná a s největší pravděpodobností mě vidí naposledy.
"Angel?" Slyšela jsem z pokoje volání mého jména. Povzdechla jsem si a v županu vylezla z koupelny.
"No co je?" Protočila jsem očima a pohlédla na Mirandu. Byla jsem trochu naštvaná, že mi nepomohla.
"Promiň. Bylo to ode mě hnusný," smutně se na mě podívala a já věděla, že už je odpuštěno. Bohužel jsem nikdy nedokázala být naštvaná dlouho.
"Fajn," povzdechla jsem si. Jsem prostě pitomá.
"A teď mám jednu otázku. Proč ti Harry říká modroočko, když máš hnědé oči?" Posadila se na postel a očekávala nějakou dobrou odpověď.
Věděla jsem, že brzo padne otázka na mé oči, ale přesto jsem nebyla připravená. Abych se u toho nemusela dívat na Mirandu, začala jsem chodit po pokoji a oblékat se.
"Protože jsem modrooká," začala jsem, jenže jsem zrzkou byla přerušená.
"A proč si to zakrýváš čočkami? Vždyť modré oči jsou skvělé."
"Jo, jsou, ale ne tehdy, když je modré jenom jedno," vydechla jsem a radši stála zády k posteli. Předstírala jsem obrovský zájem o obraz přede mnou a jen čekala na Mirandinu reakci.
"Počkat... chceš mi říct, že máš jedno oko modré a druhé hnědé?" Řekla tiše. Ne, celou dobu si tady z tebe střílím.
"Jo. Rodina a Harry jsou jediní, kdo to ví. A teď už vlastně i ty," pokrčila jsem rameny. Otočila jsem se k ní a prohlédla jsem si jí. Zírala do země a snažila se to nejspíše vstřebat. Ale její náhlý úsměv mě trochu znejistil.
"Takže proto jste se odstěhovali z Irska," pohlédla na mě.
"Vlastně jo. Bylo to kvůli mně. Neskrývala jsem to tam, kde jsme žili. Proč taky? Myslela jsem, že jsem výjimečná, jak mi vždycky říkali rodiče. Jenže čím jsem byla starší, tím víc se mi spolužáci smáli. Brečela jsem každý den doma, protože jsem neměla ani jednu kamarádku. Připadala jsem jim divná, nezapadala jsem. Nejhorší to bylo v deváté třídě. Niall už byl na střední, když byl ještě se mnou na škole, tak si toho nedovolili tolik. Jenže odešel a s tím přišla šikana. Brali mi jídlo a pití, prý abych zemřela, protože něco takového nemůže žít. Smáli se mi, tahali za vlasy. Jednou jsem to už nevydržela a řekla to mámě. Řešila to, ale už mi to nevrátilo tu sebejistotu. Proto jsme se odstěhovali do Londýna. Mohla jsem začít od znova. A Niall vlastně taky. Díky jeho postižené sestře tolik kamarádů taky neměl. No a abych to ukončila. Teď už víš, proč nosím čočky," odvyprávěla jsem ji pravdivou a bolestivou minulost.
Slzy se mi tlačily do očí a bylo pro mě čím dál těžší. Neočekávala jsem, že by mě pochopila a dokonce jsem nechtěla ani její lítost. Jen mě mrzelo, že díky téhle kravině jsem opět ztratila kamarádku.
"Proč jsi to nikomu neřekla? Mohla jsem ti pomoct," řekla Miranda. Zahleděla jsem se jí do očí a viděla soucit s pochopením.
"A jak jako? Jak bys mi chtěla pomoct?" Položila jsem ji zásadní otázku. Zarazila se - měla jsem pravdu, není mi jak pomoct.
"Promiň. A teď už je to všechno v pořádku?"
"Jo, díky těm hnědým čočkám," odpověděla jsem. Přesunula jsem se k ní na postel a sedla si vedle na peřiny.
"Proto jsi nikdy nechodila večer ven? Protože jsi nechtěla, aby někdo viděl tvé oči," poznamenala. Jak chytré.
"Jo. Tohle je ten důvod," kývla jsem. "Ale už se o tom nechci bavit, pojďme dolů na jídlo."
*
Dovolená v Řecku s lidmi, jako je můj bratr, Miranda, Harry a moje mamka, byla naprosto perfektní. Nechtěla jsem se vracet, hlavně po tom, co všechno jsem s nimi zažila. Hlavně teda s Harrym.
Například když jsme polonazí běhali v noci po pláži a křičeli, že Nicky Minaj má krásný malý zadeček. Ani nevím, proč jsme zrovna tohle říkali, ale rozhodně jsme nebyli úplně střízliví.
Nebo když se Miranda snažila dostat přes balkóny k Niallovi do pokoje, kde jsme už všichni tři byli, protože jsem ji zamkla na pokoji a nikdo ji nechtěl jít odemknout.
A taky když mě a Harolda Niall nachytal, jak se líbáme u mě na posteli. Nejdříve začal vyvádět, ale nakonec, když jsme mu to vysvětlili, tak jen řekl, že ještě nechce být strýček. Následně odešel a vykecal to Mirandě.
Nechtělo se mi domů také proto, že mě čekaly všechny problémy, co jsem tam nechala s mým odletem z Anglie.
Všechno se ale dosralo už dnes večer, poslední den našeho pobytu.
"Mirando? Mohl bych prosím tě mluvit s Angel osamotě?" Ozval se hlas v našem pokoji a já se leknutím narovnala od svého kufru. Mira, která seděla na posteli mlčky kývla, jakmile spatřila Harryho výraz mluvící za vše.
"Budu u sebe. Kdybys pak potřebovala pomoc, přijď," otočila se ještě, ale pak mé zrzavé kamarádky už nebylo.
Harry se přesunul k posteli, kde se posadil. Přešla jsem k němu a stoupla si mezi jeho nohy, díky čemuž si mě přitáhnul blíže k sobě a zabořil svou hlavu do mého hrudníku. Chtěla jsem se zeptat, co dělá, ale následné tiché vzlyky a mokré tričko mě zarazilo.
"Co se děje?"
"Já doufal, že měl jen debilní kecy. Že až se vrátíme, všechno si s ním vyříkám a bude to s ním jako dříve. Ale nebude," vydechl těžce do mého trička. Měla jsem co dělat, abych mu rozumněla.
"Louis? Co udělal?"
"Měl něco se Savannah. A teď tím nemyslím to, že se jenom líbali. Bylo v tom něco víc, ale co přesně, to mi Liam neřekl," odpověděl. Klekla jsem si před něj a vzala obličej do svých dlaní. Harryho obvykle čistě zelené oči nyní byly spíše šedivé a zarudlé. Stejně jako jeho tváře, ze kterých jsem setřela slzy.
"Měli bychom to Niallovi říct," povzdechla jsem si po chvíli ticha.
"A co jako? Hele Nialle, promiň, že se to dozvídáš od nás, ale tvoje holka tě podvádí s tvým nejlepším kamarádem. Nechtěli jsme ti to říct, protože víme, že je to tvoje první holka, kterou miluješ, ale nakonec jsme museli, protože to není fér. Tohle mu chceš říct, Ang? Zlomí ho to!" Vyhrkl.
"Je to můj bratr, musím mu to říct. Nemůže být s holkou, která ho nemiluje a dokonce podvádí," zmučeně jsem si povzdechla.
"Je to pravda? Opravdu je Savannah taková?" Ozvalo se za mnou a já se prudce otočila. Setkala jsem se pohledem s párem modrých očí a absolutně netušila, co říct.
jjandaa15jjandaa15taaakže i já ti dnes chci popřát všechno nejlepší k tvým 18 narozeninám.. hodne štěstí, zdraví, úspěchu, hlavně teda ve skole a i s ridicakem (nechceš mi dělat taxikáře?) 😂❤️ taky spoustu lásky a peněz.. proste všeho.. doufám, ze i v dospělosti budeš nadále psát tak úžasné příběhy - a nejen s klukama! I když samozřejmě když budeš chtít neustále psát o Niallovi, vsichni budeme jediné rádi 😈😂
Poradně svoje narozeniny oslav, ale zkus si je aspoň trochu zapamatovat 😍😂💗
Tak krásné narozeniny! 💗💕💗💕 TeerezQaa
ČTEŠ
Beloved Bet / L.T.
FanficJak hluboko jsme schopní spadnout kvůli lásce? Dva lidé, jedna škola. On oblíbený fotbalista, sukničkář a velice pohledný kluk. Ona obyčejná dívka s partou přátel a pár tajemstvími. Bohužel je ale nespojí osud, jako v obyčejných pohádkách. Spojí...