Beloved Bet / L.T.

12. Kind

Louis
Zaraženě jsem stál na místě a vstřebával to, co se právě odehrálo. Vlastně by to pro mně nemělo být ani nic nového, protože se stává často, že se po mně vrhne nějaká dívka a chce mi strčit jazyk až do krku, ale od Angel bych to nečekal. A zároveň, ten polibek byl jedinečný. Takový jsem za svých devatenáct let co žiji nedostal. Většina byla právě taková ta 'No super, teď už pojďme do postele,', ale tady jsem mohl cítit jen čisté zoufalství a touhu po pomstě.

Hodil jsem po Nicolasovi jasný pohled, kterým jsem mu dal najevo, vše, co mi běhalo v hlavě a rozeběhl se za Angel, která si to pomalým krokem šinula k východu.

"Nepřibližuj se k ní nebo ti utrhnu koule," zavrčel jsem na něj ještě z dálky a dál už jeho nechutné existenci nevěnoval ani jediný pohled.

Díky kondici jsem byl u Angel hned a měl jsem tak možnost si ji za boky přitáhnout k sobě, stíraje ji slzy od oka.

"Shh, notak neplakej, on ti za to nestojí," řekl jsem a okamžitě jsem chytil chuť si vlepit takovou perdu, jakou jsem snad ani Paynovi nikdy nedal. Jasně, že jí to za to stojí, když s tím klukem byla tak dlouho a najednou to vlastně asi všechno končí.

Angel na tím protočila oči a sklopila pohled.

"Louisi? Odvezeš mě domů, prosím?" Zaškemrala tiše po chvíli a já přikývl.

Zbytek cesty k autu, ale i v něm bylo ticho, které občas prolomil tichý vzlyk nebo popotáhnutí. Moc jsem se nesoustředil na jízdu, v hlavě mi spíš šrotovalo, jak ji pomoci, což bylo těžké, když jsem měl ve zvyku se na všechny vykašlat. Ani jsem si neuvědomil, že mé auto již stojí před barákem, kde bydlí.

"Já, asi děkuju a opravdu. Za všechno, nečekala jsem od tebe, že jsi takový,"  její hlas byl tichý, ale i tak se rozhléhal všude po prostoru.

"Jaký?" Nakrčil jsem lehce pobaven obočí.

Angel se na chvíli zasekla, jakoby hledala to správné slovo.

"Milý," vydechla, v rychlosti se odpoutala a vyběhla z auta. Nechala mě tam sedět zmateného a opuštěného. Cítil jsem se zvláštně.

"Cos mi to udělala Angel?!" Zeptal jsem se, přestože jsem byl sám v autě jsem naivně čekal na odpověď, která nepřicházela. Tak jsem se raději rozejel domů připravit na trénink.

*
Probudil jsem se se zvoněním mého mobilu. Rozklepaně jsem se podíval po místnosti, abych ho našel, což bylo lehké vzhledem k tomu, že byl položen na poličce vedle mě.

Ani jsem se nepodíval na jméno a hned hovor přijal.

"Hmm," zabručel jsem ospale.

"Louisi, ty debile, kde jsi?" Ozvalo se naštvaně z druhé strany tvrdým hlasem.

"Co? O čem to meleš Harry? Jsem doma," řekl jsem a posadil se. Naštěstí jsem byl oblečen a tak jsem nemusel hledat v tom bordelu, co mám tady.

"Idiote jeden zhulenej, máme trénink!" Zakřičel hlasitě až jsem musel mobil lehce odendat od svého ucha a vytřeštěně se podívat na hodiny. Začínali jsme za deset minut.

"Hned jsem tam," vydechl jsem a ještě než jsem hovor ukončil, popadl jsem svou tašku a klíče od auta sbíhaje ze schodů po dvou.

"Pane bože, Tomlinsone jak se ti to vůbec povedlo?" Protáčel jsem nad sebou oči a nadával po celou cestu k hřišti. Abych si urychlil již takhle pozdní příchod, rychle jsem se oblékl v autě a ve spěchu jen tak doběhl k ostatním, kteří již stáli na lajně a rozcvičovali se.

"Á, pan Tomlinson se nás rozhodl podpořit svým příchodem," protočil oči ironicky trenér a kývl hlavou, abych se zařadil k ostatním.

"Kdes byl?" Naklonil se ke mně lehce Niall, který si jednou rukou přitahoval nohu k tělu a druhou držel rovnováhu.

"Neuvěříš, co se stalo-"

"Jde pozdě a ještě ruší?! To stačí Frede, támhle Louis to za tebe dodělá," kývl na mě a já s protočením panenkami si šel stoupnout před tým a byl nucen jim ukazovat cviky. Opravdu jsem si občas připadal jako někde v mateřský škole, kde přesně takhle učitelky jednají s dětmi,co nesnědly oběd.

Zbytek tréninku se strašně vlekl, ale to přisuzuju tomu, že jsem se až moc těšil na Haroldovu reakci, až jemu i Niallovi povím, co se přihodilo.

"Tak co se stalo?!" Otočil se na mne můj irský přítel s velmi napjatým výrazem. Já pootočil hlavu po hřišti, abych našel Harryho, což se mi povedlo a přivolal ho k nám.

"Ten večer byl fakt nářez," vydechl jsem když se k nám přidal i kudnráč, který se snažil stáhnout si gumičku z jeho dlouhých vlasů.

"Nejprv jsem šel s Angel tancovat, což víte, ale to potom bylo jedno velké překvapení... Původní plán, který oba včetně Liama znáte, byl , že ji prostě opiju a pak se jí pokusím dostat do mý postele," pronesl jsem a okem koukl po Niallovi, kterému se původně tato verze moc nezamlouvala, ale poté ji však přijal, abychom se všichni zbavili Nicolase, který se pak překvapivě odstranil sám.

Oba mi na přikývli a já se nadechl k pokračování.

"Ale mám pro tebe dobrou zprávu Ni, až tvá sestra neplánovaně otěhotnění, tak to není moje, protože já s ní nespal," Na Harrym, na kterém byla předtím vidět nervozita bylo teď značně vidět, že slušně opadla a Niall se zasmál, bylo vidět, že je rád, že jsem jeho malé sestřičky nedotkl.

"Vlastně se k tomu schylovalo, poznávali jsme se,  jenomže pak nám někdo poslal zprávu, kde byla přiložena fotka toho kokota, jak líbá Jenifer. An se rozplakala a já ji odvezl ke mě, aby se prospala, no a dneska ráno jsme šli na nějakou snídani pomlčka oběd do centra a tam se zjevil i on. Začal s omluvama a potom Angel udělala něco," a přesně tady jsem svůj zasněný proslov zastavil. Oba byli mí nejlepší a nejbližší přátelé, měl bych jim říkat vše, ale tohle vědět nepotřebují. Nebudu jim povídat o tom jak mě obměkčila a zaskočila s tím, že ještě nic neměla a já ji o to slabě nechtěl připravit. A už vůbec jim nebudu tvrdit, že mě políbila. Tohle má zůstat jen mezi námi dvěma.

"A udělala co, Lou?" Zeptal se s úšklebkem Harry.

"Vlastně nic. Prostě odešla,"vydechl jsem lež. Bylo to lepší než přiznat barvu a přitížit tak sobě, ale hlavně jí, stejně si myslím, že na to bude chtít co nejrychleji zapomenut.

"Takže nic nebylo a on je pryč?" Zeptal se s úsměvem Niall. I přesto, že jsem netušil, jak to mezi sebou mají, jsem přikývl.

"Ano, přesně tak," pohled mi sklouzl k zemi a když jsem ho chtěl opět zvednout, zastavil se na jednom určitém člověku, že kterého úplně sálo, že se mnou nutně potřebuje mluvit.