Beloved Bet / L.T.

45. Big Night

Angel

Možná kdyby nepůsobil alkohol na můj mozek a já nebyla zpomalená, všimla bych si, že Loui odhodil ten krásný nástroj na zem a rychlostí světla se přesunul ke mně.

"Co to-" začala jsem, ale Louis se přisál na mé rty a nenechal mě ani dokončit otázku. Jeho rty se o ty mé třely neuvěřitelnou žádostí. Jako by byl zoufalý, jako by mě potřeboval. Já přesně tohle cítila. Potřebovala jsem ho cítit, cítit všude.

Své ruce, které měl položené na mých tvářích přesunul na ramena a zatlačil do nich. Donutil mě se položit na měkkou postel a on se opatrně položil na mě. Jednou rukou zmáčkl můj bok, ale druhou se přidržoval, aby na mně neležel celou vahou.

Chtěla jsem ho mít co nejblíže u sebe, naše těsná blízkost mi absolutně nestačila, rukama jsem se ho snažila dostat ještě blíž.

"Louisi prosím," vzdychla jsem, ačkoli jsem vlastně nevěděla, o co pořádně prosím. Byla jsem tak omámená touhou a vzrušením, že jsem nedokázala racionálně uvažovat. Jako bych v sobě neměla už ani špetku alkoholu a dokázala perfektně vnímat každý kousek mého těla, kterého se dotýká.

"Co bys chtěla," zamumlal mi do ucha, jakmile se rty přesunul ke krku, kde našel mé velice citlivé místo.

"Tebe," řekla jsem první věc. Cítila jsem, jak se usmál do mého krku. Bylo mi ukradené, že bílá barva z mého těla, ale také z jeho obličeje stéká na postel. Bylo mi jedno, že ještě včera jsem byla s Harrym a že Niall Louise nesnáší. Byla to naše chvíle. Naše chvíle, kterou mi už nikdo nikdy nevezme. Byla jsem připravena dát Louisovi vše, ačkoli byl on ten poslední, který si to zasloužil.

Přetočila jsem nás na druhou půlku postele a jen se na něj posadila. S tmavším odstínem v jeho očích se na mě díval toužebným pohledem, zatímco já si prohlížela každý kousek jeho obličeje. Natáhla jsem svou ruku a stáhla si zvláštní masku z vlasů, kterou jsem odhodila někam do rohu pokoje. Prohrábla jsem si vlasy svými prsty, ale to už se Louis posadil a přitáhl si mě opět ke rtům. Dlaněmi mě hladil po zádech, občas zaryl i své nehty.

Sundala jsem mu černý rolák, do teď zakrývající jeho hrudník. Nyní se mi ale naskytl pohled na jeho hruď, kde se rýsovaly svaly, ale kde také byla nádherná tetování, která bych ráda obdivovala dál, ale to by mě nesměl přerušit tím, že mě chytil za stehna a postavil se se mnou. Chtěla jsem se zeptat, co dělá, ale když mě položil na zem a začal mi rozvazovat bílou tuniku. Automaticky jsem zvedla ruce, které zachytily padající tuniku, ale Loui mě vzal za zápěstí.

"Nestyď se Angel," zašeptal a pomalu mi odtáhl ruce od těla. Tunika spadla na zem a já se před ním objevila v bílém spodním prádle. Díky rozsvícené lampičce na mě měl dobrý výhled, který si taky velice užíval.

"Jsi opravdu krásná," řekl, ale poté si mě opět přitáhl k sobě. Jemně přiložil rty k těm mým a lehce je o sebe otíral. Bylo to dokonalé, jako by se motýlí křídla otírala o jemnou kůži a to mi přivádělo mráz na zádech, ale také ohňostroj v žaludku a zmatek v hlavě. Nechtěla jsem něco tak křehkého rozbít, ale když jsem víc přitlačila, Louisovi to nevadilo a přistoupil ke mně ještě blíž.

Rukama jsem mu zajela k tmavým kalhotám a nevěřila, že se opravdu chystám udělat něco takového. Člověka přede mnou bych přeci měla nenávidět, tak proč jsem tak naivní a dělám právě to, co dělám?

Když se mi povedlo rozepnout pásek u volnějších kalhot, spadly mu z jeho hubených nohou na zem a on z nich vystoupil. Studem jsem se málem propadla, ale snažila jsem se na sobě nedat nic znát. Vždyť předtím jsem už měla intimní chvíli s dvěma kluky, tak proč jsem teď tak extrémně nervózní, ale zároveň jistá, že dělám správnou věc?