Beloved Bet / L.T.

22. Traitorous Thoughts

Louis

Druhý den ráno jsem se vzbudil brzy, ale je to pochopitelné, vzhledem k tomu, v kolik jsem únavou včera usnul.

Do školy jsem se vypravil taky abych čtvrt hodiny před začátkem stál u brány a čekal tak na Nialla a Harryho.

Mířil jsem na místo, kde jsme normálně stávali, když v tom jsem viděl, že tam už někdo stojí. Nemuselo to ani trvat dlouho, aby mi došlo, kdo to je. Byl to Harry. Nasadil jsem veselý úsměv, protože se mi hned nálada obrátila hned o milion stupňů na dobrou.

Ten kudrnáč byl prostě kouzelnej. Konečně přestal hrát těhotnou, co mění nálady každých pět minut a dokonce si přivstal, abychom se usmířili.

Nadechl jsem, že na sebe upozorní, ale moje ústa se ani neotevřela, protože v momentě u něj byla hnědovlasá hlava a lehce ho obejmula. Prvně jsem si myslel, že je to nějaká holka, co mu pomohla se z tý nálady prostě dostat v postelovým směru, ale když se vedle nich v závěsu za tou dívkou objevil Niall, poznal jsem, že to byla Angel.

Má nálada byla snad ještě horší, než včera a s nechuceným obličejem jsem se od nich otočil. Musel jsem si zapálit a zklidnit si pochod myšlenek.

"Ahoj!" Ozvalo se za mnou vesele a já se alepoň trochu usmál, když jsem vydechl kouř. Alespoň toho Nialla mám.

"Čau," otočil jsem se k němu a nabídl mu jednu, načež se Niall podíval na čas.

"To nestihnu," pravil lehce kysele, ale já krabičku nestáhl zpět do kapsy. Věděl jsem, že povolí a veme si ji, tak jako vždy.

"Stejně Blacková chodí na hodiny pozdě, protože rychleji se tam na svých stoletých kuželech nedosouká," Pomlouval naší matematikářku, zatímco si zapaloval.

"Vždycky podlehneš, Ní," ušklíbl jsem se, za co jsem si vysloužil zvednutý prostředíček.

"Neměli jste mě to učit," postěžoval si s baculatými tvařemi.

Hraně jsem se chytl za srdce. " Z celého mého nitra se omlouvám a mrzí mě to, vaše výsosti,"S rukou stále na hrudi jsem se uklonil a sklopil pohled k zemi.

"To je dobře, ale ztracenej život mi to nevrátí a už bychom měli jít," odhodil zbytek na zem, který sešlápl a vedle mně se vydal na cestu ke třídě.

"Co děláš odpoledne?" Zeptal jsem, protože jsem chtěl po dlouhé době něco podniknout jen s ním.

"Slíbil jsem Savannah, že jí pomůžu vybrat něco na sebe," oznámil lehce znuděně, ale ke konci se trochu tajemně ušklíbl, což znamenalo jen jednou věc, u které jsem na stopro nemusel být.

"Aha, tak si to užijte. Já asi teda půjdu otravovat Liama, doufám, že nebude v práci," řekl jsem doufaje, že to tak opravdu bude. Liam se rozhodl, že si dá před výškou roční pauzu ve studování a splní si takový menší sen. Našel práci v slušném baru, kde míchá drinky. Vždycky se o tohle skrytě zajímal.

"Lou, mrzí mě to, že nemůžu být s tebou a i to, co se stalo s Harrym. Že už to není tak, jak to bylo kdysi, ale spějeme. Za chvíli už ani jednomu z nás nebude náct, ale budeme plně a definitivně dospělí se vším všudy. Ani nevíš, jak já sám bych se rád vrátil do druháku," vydcehl a jeho tvář se zraněně zkřivila.

"Ale slibuju, že během příštího týdne si uděláme náš den, jen my dva," usmál se a nátahl ruku na mé rameno, které zmáčkl. Dodal mi tak naději a hodně mi tak pomohl.

"Děkuju," naznačil jsem na něj ústy, když jsme vycházeli do třídy. On jen přikývl.

*
"Liame! Kámo, tak co, jak jde život? A co Lisa? Ještě že nevykopla?" Mluvil jsem do telefonu, seděl na opěradle lavičky s nohami položenými na místě určenému k sezení a kouřil svou třetí cigaretu za tento den.