Beloved Bet / L.T.

27. Double Date

Louis
"Lou, tíží tě něco? Poslední dobou zůstáváš nějak moc často doma," povzdechla si moje máma, zatímco ode dveří přešla ke mně.

"Ne, neboj, všechno je v pořádku, jenom teď píšeme dost často testy, tak se na ně učím," poznamenám a tak strašně moc mě mrzí, že lžu zrovna jí. Jediné ženě, kterou miluju a nikdy ji nehodlám opustit. Je to tak nesnesitelný, sžíravý pocit a to i pro mne, prvotřídního lháře.

Její obličej se rozzářil. Ten výraz jsem na její tváři snad v životě neviděl. Byla to hrdost?

"Bože Louisi, ani nevíš, jak jsem tak šťastná, že jsi pochopil, co se sebou dělat. Jsem na tebe šíleně pyšná! Teď už jenom přestaň s tím kouřením, najdi si děvče a budu ta nejvíce hrdá máma na světě," se širokým úsměvem mě pohladila po ruce až k rameni, kde se to přeměnilo na plácání po zádech.

"Ehh," lehce jsem zrudl při její zmínce o kouření.

"Lou, zlatíčko, nejsem zas až tak stará, abych nemohla cítit cigaretový kouř překrytý žvýkačkou a tvojí voňavkou," zasmála se a rozcuchala mi vlasy. Možná, že kdybych byl ve své kůži, tak bych její ruku s napruzením odsunul a nenechal ji zničit moje dlouze upravované vlasy. Teď mi to ale bylo úplně jedno.

Přes vlasy, které jsem pohozené přes oči jsem se na ni podíval, tak aby to neviděla.

Smála se. A já sám jsem se smál. Po dlouhé době upřímně.

"No nic, synátore, já letím za Camillou, po dlouhé době se ukázala ve městě i s tím jejím Američanem," zasmála se, jako by to bylo tajemství, které mi právě o tetičce Camille a jejím americkým příteli prozradila.

"Běž,'' odsouhlasil jsem jí její odchod s kýváním hlavou. Tuhle drbací povahu mají snad všechny ženy.

"Miluju tě, zlato," líbla mě na čelo a začala se zvedat a pomalým krokem mířil ke dveřím.

"Mami?" Křikl jsem na ni jakmile otevřela dveře. S pozvedlým obočím se na mne podívala.

"Taky tě mám rád," přiznal jsem tiše a v rychlosti schoval tváře do polštáře, aby neviděla, že i já se někdy červenám, ovšem na mojí obranu musím říct, že já ve vyznávání citů nejsem žádný přeborník. A já teď měl potřebuju ji to oznámit. Oplatit jim vše, co pro mne s tátou dělali a dělají tak málo.

Jeji reakci jsem sice neviděl, ale dovedl jsem si domyslet, že byla šťastná.

-

"Louisi, co děláš dnes večer? Slyšela jsem o té premiéře toho hororu, " přiběhla ke mně Nancy, druhačka, které jméno vím jen díky tomu, že mi ho sama již od loňského roku, kdy nastoupila vsunuje do hlavy a snaží se mne někam vytáhnout. Zatím bez úspěchu, ale myslím, že dnes konečně by mohla svého dosáhnout. Bylo by to asi skvělé rozptýlení po těch probdělých dnech.

"V osm budu u tebe," naklonil jsem se k ní a spodním rtem se otřel o její ušní lalůček. Přesně tak, jak to dělám pokaždé, ale nebyl jsem si jist, zda to ještě vůbec funguje. A fungovalo. Osila se po tom jak osika. A s její adresou to také problém nebude. Bydlí ulici pod námi.

"O-opravdu? To je úžasné!" V klidu se otočila, ale svoje kamarádky již dobíhala s veselými výkřiky radosti.

Alespoň trochu jsem se donutil se ušklíbnout a s dalšími výčitky svědomí se vydal do třídy,kde budu následujících sedm hodin Ignorovat vše, co se v té místnosti myhne.

Domů jsem se šoural pěšky, jelikož jsem ráno usoudil, že mám spoustu času a vysral se tak na auto. Sice jsem to šel tak dvojnásobným časem, ale nijak mi to nevadilo. Času jsem měl dostatek.