Beloved Bet / L.T.

11. I'm Probably Unpredictable

Angel

Ani nevím, co mě probralo, ale musela jsem se usmát. Dlouho se mi takhle dobře neleželo v mé posteli. Nenechala jsem si vyměnit madraci? Ne, to těžko.

A ani jsem si neměnila vůni.

Prudce jsem otevřela oči a pohled se mi naskytl na bílý strop, který stoprocentně nebyl můj. Kde jsem to pro boha skončila?

Klid.

Byla jsi na párty. Přišel pro tebe Louis. Nicolas odešel. Tys odjela s Louisem na piknik. Tam jsi pila. Pak ti přišla zpráva.

Už vím.

Jsem tak strašně naivní a hloupá. Jak jsem si mohla myslet, že Nicolas nikdy nepodvede svojí holku? Proč jsem mu věřila?

Aniž bych si toho všimla, začaly mi téct slzy.

"Nebreč," leknutím jsem trhla hlavou tam, odkud zněl ten hlas. Spatřila jsem Louise v černém triku a fotbalových kraťasech, jak stojí u dveří s talířem a sklenkou nejspíše jablečného džusu.

"Ahoj," zachraptila jsem a promnula si oči. Nemůžu před ním brečet, pak by to všem vykecal a já si nemohla hrát na silnou a bezcitnou holku.

"Jak je?" přešel ke mně a posadil se na postel. Jídlo a pití položil na noční stolek, přičemž ze mě nespouštěl pohled.

"Hele, hlava mě nebolí, ale od žaludku mi trochu špatně je," pokrčila jsem rameny. Pozvedl nad mou odpovědí obočí. Nejspíše čekal jinou odpověď.

"A co Nicolas?" zeptal se. Čekala jsem, kdy se zeptá.

"Co by. Holt to s ním ukončím, když mu jedna holka nestačí. Nehodlám být ta, kterou podvádí," odpověděla jsem lhostejně.

"Dobře. Přinesl jsem ti něco k jídlu, ale ne nic extra, takže když budeš mít ještě hlad, tak můžeme někam zajet," změnil téma. Byla jsem ráda, že nic neřekl na mojí lež.

"Fajn, díky Tomlinsone," natáhla jsem se pro talíř a pustila se do míchaných vajíček. Nebyly špatné, ale já umím lepší.

"Mimochodem, uvědomuješ si, že je pátek?" uchechtl se Louis.

"Jo, no a?" nechápala jsem. Pak jsem se ale podívala na jeho kalendář s fotbalisty a pochopila jsem. "Děláš si srandu?" vykřikla jsem. Rychle jsem ze sebe odhodila peřinu a vystartovala z postele. Ani jsem si neuvědomila, že jsem před Louisem jen ve spodním prádle, hledala jsem své včerejší oblečení.

"Sice se mi líbí, jak se mi tu promenáduješ, ale klid. Dnes se stejně ve škole nic nedělá, takže když ji zmeškáš, nestane se nic velkého," uculil se a přešel ke své skříni. Hodil mi svojí černou košili a poté mi podal mé černé legíny ze včerejšího dne.

"Díky," významně jsem se na něj podívala. Kde je pravý Louis? Nebo je tohle jeho pravá podoba?

"Co budeme dnes ještě dělat?" zeptal se poté, co mě očumoval u převlékání. Očividně to s tím nevinným Louisem nebude tak horký.

"Chtěla bych se po konci vyučování dostat před školu," vydechla jsem a doufala, že se Louis nebude ptát.

"Dobře, půjdu s tebou, stejně jsem chtěl ještě mluvit s Niallem," pokrčil rameny.

"Pokud byl Niall ve škole," zasmála jsem se. Nečekala jsem, že by můj bratr byl ve škole.

"Jo, je tam, psal mi, kde jsem a proč jsem se neobjevil," mrkl. Otevřel dveře a pokynul mi, že mám vyjít z (upřímně) ne moc uklizeného pokoje.

"Aha. Dobře," řekla jsem a vyšla ze dveří. Naposledy jsem se ohlédla na jeho šedý pokoj až nakonec zabouchl dveře.

**

"Takže kam chceš jít?" zeptal se Louis, když jsme se procházeli po parku.

"No, mohli bychom zajít na oběd, ne? Doooravdy mám trochu hlad. Trochu víc," nevinně jsem se usmála.

"Fajn, takže jdeme někam do restaurace?"

"Za co mě máš? Ne, půjdeme do fast foodu, to je sice mnohem nechutnější, ale díky tomu lepší," zasmála jsem se a vydala se směrem, kde jsem si myslela, že nejbližší takový nechutně mastný jídlo je.

"Wow, překvapila jsi mě. Nedržíš si štíhlou linii?" zasmál se, ale následoval mě.

"Ne, je mi fuk, jak vypadám," řekla jsem. Je pravda, že úplně jedno mi to taky není, ale že bych to řešila, to říct nemohu.

"Mně teda ne. I když zase já můžu jíst co chci, díky sexu a spousty fotbalových tréninků mám super tělo," mrkl a poukázal na své svaly.

"Hlavně díky sexu, co? Mimochodem, nemáš náhodou trénink dneska?" ušklíbla jsem se.

"Jo, ale až od čtyř," odpověděl. Ještě na něco jsem se chtěla zeptat, ale vyrušil mě hlas, který jsen nechtěla slyšet.

"Angel?"

Pane bože. Ne, ještě jsem nechtěla ho vidět. Nechtěla jsem s ním teď mluvit, když jsem na to pomalu zapomněla, protože Louis mě zabavil. Chtěla jsem to řešit až odpoledne, po škole.

Otočila jsem se a spatřila vysokého tmavovlasého hnědookého kluka, kterého momentálně nazývám jako bývalého kluka.

"Angel?" přiblížil se a naprosto ignoroval Louisovu přítomnost.

"Nazdar, co tu děláš?" sladce, ale zároveň dost falešně jsem se usmála.

"Hledám tě. Kde jsi byla? Nešla jsi do školy," zastavil se těsně u mně. Hledala jsem v jeho očích jakýkoli náznak lítosti či čehosi, ale nic jsem nenašla.

"Byla u mě," postavil se k nám Louis a hleděl na Nicolase. Ten se upřeně díval na mě a já zase na něj.

"Dej pokoj Tomlinsone," prskl po chvíli směrem k němu.

"Nebuď na něj protivný," zamračila jsem se, ale stále s klidným hlasem.

"Takže ty se ho zastáváš? Proč? Je to debil, co ničí tvého bratra," obrátil se opět na mě.

"Ale aspoň nezničil mě, jako ty!" vykřikla jsem. Louis se na mě překvapeně podíval a Nicolas sklonil hlavu.

"Takže to víš. Kdo ti to řekl?" zašeptal. "On?" zvedl hlavu a ukázal na Louise.

"Ne. Kdyby ses u toho nenechal bůh ví kým vyfotit, tak se to nikdo nedozví. Což je možná ještě horší," odsekla jsem. Nelíbilo se mi, jak Nicolas furt narážel na Louise. Neříkám, že on je nějaký anděl, ale teď mi pomohl a nechová se jako debil. Protentokrát.

"Někdo mě vyfotil? Cože?" pro změnu překvapený byl teď Nico.

"Oh ano, ten člověk to poslal všem, díky mu za to, protože ty bys mi to nejspíš vůbec neřekl," můj klid šel do háje spolu s mou trpělivostí a normálním hlasem do háje.

"A jak jsem to asi měl udělat? Měl jsem k tobě nakráčet a říct, hele sorry, podvedl jsem tě s jednou děvkou?" máchl rukama.

"Nevím, ale nemyslíš si, že jsme to aspoň mohli nějak vyřešit?"

"A co na tom chceš řešit? Co se stalo, stalo se. Tak jsem se holt jednou líbal s někým jiným," povzdechl si.

"Takže co se stalo, stalo se?" opět jsem se falešně usmála a než stihl cokoli říct nebo zareagovat, tak jsem popadla bruneta za ruku, přitáhla si ho k sobě a spojila naše rty.

Být to normální situace, cítila bych se krásně. Jeho rty, měkké a jemné jsou úžasné, jeho vlasy, kde jsem měla zapletené prsty, jsou dokonale jemné. On je dokonalý. Teda byl by.

"Co to děláš, Angel?" zalapal po dechu Nicolas. Odtáhla jsem se od Louise a s úsměvem se podívala na Nica.

"Co se stalo, stalo se, ne?" pronesla jsem a otočil se.

Asi až po dvaceti krocích, kdy jsem si byla jistá, že mě neuslyší a neuvidí jsem dovolila pár slzám vyklouznout z očí.

Prostě a jednoduše.

Kurva...