Beloved Bet / L.T.

23. Strange Visit

Louis

Seděl jsem na opěradle lavičky před školní bránou a kouřil čekaje na Nialla, ale jediné osoby, které se mi zatím dostaly do zorného pole jen kudrnaté rozčepýřené vlasy mého kamaráda. Bývalého kamaráda. Ten se rozhlížel po prostoru, jakoby někoho hledal.

Když se naše oči spojily, rychle a obratně zakroutil hlavou a dal svůj pohled pryč. Z hloubky jsem vydechl a naštvaně odhodil nedopalek. Opakovalo se přesně to samé, co minule.

"Čau!" Ozvalo se vedle mě hlasem mého obarveného kamaráda.

"Ahoj," broukl jsem a cítil, jak se Niall posadil vedle mne.

Nevnímal jsem Nialla tak, jak by si asi přál. Nemohl jsem myslet na nic jiného, než Harryho, kterého jsem očividně nezajímal.

"Jsi debil Lou," postěžoval si Niall po mé pravici a já nachvilku odtrhl pohled od Harryho, abych mohl Irovi věnovat tázavý pohled.

"Prosím?" Zeptal jsem se nakonec přiškrceně.

"Je vidět, jak moc tě to sere. Proč prostě nevyužiješ toho, že Angel bloudí někde s Claire a nejdeš za ním se udobřit? Hele, já sice netuším, co přesně vás oba takhle rozeštvalo, ale já vidím a vím, že vás to štve oba," začal ze mně tahat lehké podrobnější informace, ale zároveň bylo vidět, že by byl pro naše udobření též.

"To on je ten, co se se mnou přestal bavit, takže on se má jít omluvit," řekl jsem zcela jistým hlasem a Niall se hlasitě praštil do čela.

"Proč jste vy Britové tak težkomyslní a kompilátoři?" Zeptal sedo vzduchu a já se začal zvedat k odchodu, jelikož se přiřítila Angel s nějakou její copatou kámoškou, o což jsem zrovna neměl zájem sledovat. Neměl jsem zájem dělat nic.

Neodpověděl jsem mu a rozešel se směrem k parkovišti.

"Hej? Co si jako myslíš, že děláš?" Vyjel Niall, když si všiml, že mizím.

"Jdu domů," nabral jsem rychlejší tempo, jelikož Niall začal jít ke mně.

"To nemůžeš!" Upozornil mě na zcela jasný fakt.

Nachvilku jsem se otočil, abych mu věnoval můj ironickým pohled.

"No nekecej! Bože, mami, nedělám to poprvé! Nestarej se o mně, skřete!" Křikl jsem na něj a začal usedat do svého auta.  Jako by to bylo prvně, co jdu za školu.

Niall zrudnul a hned se otočil, směrem ode mne, ale ještě mě  nezapomněl upozornit.

"Dneska je trénink. Ukaž se tam,"  kývl na mně hlavou a já zmizel v tichu svého auta.

Tam jsem si oddychl. Tady nebyl nikdo, kdo by mě poučoval nebo štval ignorací mé osoby.

Ještě chvíli jsem se okýnkem spolujezdce podíval na situaci před školou.

Niall byl se Savannah, ale ten mě nijak teď nezajímal. Důležitější byl Harry, který držel Angel na zádech. Točil se s ní dokola, vlasy obou dvou létaly všude možně, ale nejdůležitější byly ty zatracené úsměvy na jejich tvářích. Ty se mi dostaly pod kůži tak intenzivně, protože oba vypadali tak šťastně. Což já rozhodně momentálně nebyl.

Je možné, že kdybych neviděl, to co jsem viděl, tak bych se tam vrátil, ale tohle mi dobře neudělalo.

Z kapsy jsem vytáhl klíče a rychlostí je strčil do zapalování. Na nic jsem nečekal. Nabral jsem nejrychlejší možnou a povolenou rychlost a vyjel k sobě domů.

Doma nikdo nebyl. Byly zde jen tiché místnosti, které byly tak úžasně klidné. Žádný Harry, žádná Angel, žádný Niall. Jen já dokonalé ticho- tedy jen do té doby, než se tichem prolil zvuk zvonku.

"Kdo to, doprdele je?" Vyjel jsem sám k sobě, ale musel jsem se zvednout a jít otevřít. Osobu za nimi bych nečekal.

"Savannah?" Byl jsem překvapený. A velmi. Co tu dělá a proč není ve škole?

"Ahoj Loui," usmála se a odstrčila  si vlasy za uši.

"Eh, Ahoj?" Vůbec jsem netušil, jak reagovat. Prostě, byl jsem vykolejený.

"Niall říkal, že poslední dobou máš zlou náladu, takže jsem si řekla, že bych ti mohla pomoct ji zvednout," když se naše pohledy setkaly, tváře se jí začervenaly.

"Eh, dobře, sice nevím, jak toho chceš dosáhnout, ale pojď dále. A proč nejsi ve škole?" Odstoupil jsem od dveří, aby prošla a ona s pokynutím hlavy na znamení díku, vešla dovnitř.

"To ještě uvidíme," ďábelsky mrkla, ale když si asi všimla mého vystrašeného pohledu, tak se tomu zasmála.

"A jdu od zubaře, to máte cestou," zakřenila se a šla za mnou, až do obýváku, kde jsem ji usadil.

"Ráno jsi byla u školy," koukl jsem na ni skepticky, jelikož dle mých odhadů by měla být tak druhá vyučovací hodina.

"To je cestou a navíc jsem šla nachvilku za Niallem. Odpoledne má pak trénink a večer musí být s rodinou," pohled jí smutně sjel k zemi. Asi ji mrzelo, že nemohla být s Niallem.

Sedl jsem si vedle ní a čekal. Bylo to trapný. A to hodně. Seděli jsme v tichu, ani jeden nevěděl, co říct a zírali na sebe.

Po chvíli Savannah zakroutila hlavou a přisunula se ke mně. Ne přisunula, ona se na mne úplně nalepila.

"O co se pokoušíš?" Zajímalo mě, o co jí jde.

Savannah se ušklíbla, jako by to bylo očividné. "Vidím jak moc tě mrzí to s Harrym a taky vím, že sex jsi neměl taky dlouho neměl," usmála se až moc sladce a pohladila mě po noze, přičemž svůj tah zastavila až u mého opasku, se kterým si začala hrát.

"Sav, nemyslím si, že je to dobrý nápad," pronesl jsem, když se přiblížila k mým rtům.

"Niall se bude zlobit a já tohle nemůžu udělat kamarádovi!"  Chtěl jsem jí odstrčit, ale bylo pozdě. Přisála se na moje rty.

Pokoušel jsem se odolat, ale nakonec, ve chvíli, kdy začala používat jazyk, jsem povolil a začal jí polibky oplácet.

Ta holka měla tak zatracenou pravdu. Tohle přesně jsem potřeboval k rozptýlení.

"Savannah," vydechl jsem z posledních sil a zajel ji pravou rukou pod tričko.

"Počkej, co si o mně myslíš? Na prvním "rande" přece nic nebývá," ironicky mrkla a já chtěl začít protestovat. Nejdříve mě nažavý a pak vše skončí?

"Ale i jiné službičce nikdo nic neřekl," sklonila se k mému uchu a nechala zde letmý polibek.

Poté se konečně vrhla na pásek, který letěl v sekundě k zemi. Stejně tak, jako moje kalhoty se spodním prádlem.

Čekal jsem, že se objeví zle a provinilé myšlenky, protože právě jsem měl něco s holkou  svého nejlepšího kamaráda.

Taky, že tu byly. Ale jak Savannah začala, vše se schovalo na poslední místo.

V tu chvíli mi byl Niall a všechno okolo toho jedno. Tohle uvolnění jsem potřeboval.

Ty sračky okolo budu řešit, až se vzpamatuju.