Beloved Bet / L.T.

46. Friends With Benefits

Louis
Týden. Přesně to je doba, co uplynula od toho, co Angel utekla hned potom, co jsem ji poprosil, aby zůstala. Bylo to i mé poprvé v určitém směru. Snažil jsem se, aby si to užila i ona, myslel jsem i na její blaho. Byl jsem něžný a dokonce jsem s ní strávil celou noc. Probudil jsem se vedle ní a ten pocit byl zkurveně příjemný.

Vím, že se mi bude, zvlášť po té nabídce vyhýbat ještě dlouhý čas.

"Hej, kámo, co je?" Chechtal se vedle mne Harry a nabídl mi krabičku s cigaretami, zrovna ve chvíli, kdy kolem procházela Angel.

Šla svižným krokem s pohledem upnutým do země, což jen značilo, že si nás všimla. Listopadový vítr ji zacuchával vlasy, přesto je měla rozpuštěné.

"Ne, dík, něco musím zařídit," odtáhl jsem jeho nataženou ruku pryč, mávl na něj a nechal ho zmateného stát. Rozeběhl jsem se a Angel stačil ještě chytit před tím, než vlezla do školní budovy. Jemně jsem si ji přidržel za paži, aby neutekla.

"Ahoj," pozdravil jsem a pořád jí nepouštěl. "Můžeme si promluvit?" Zeptal jsem se jí a když jsem si všiml, jak se prapodivně pozastavila nad tím, jak na se jí dotýkám, jsem ji nervózně rychle s omluvou pustil.

"Nejsem si jistá," odsekla nakvašeně a podstoupila.

"Nikomu jsem to neřekl!" Vyhrkl jsem na ní bleskově, jen aby mi neodešla. Potřeboval jsem s ní o tom vážně mluvit. Zaskočeně se na mě otočila.

"Opravdu?" Popošla blíže ke mně, aby to mohla zašeptat. Přikývl jsem a usmál se.

"Je to tak," potvrdil jsem a sledoval, jak se zamýšlí. Živě jsem si dokázala představit všechna ta kolečka, co se jí tam otáčí a páru, co z nich vychází.

"Prosím, bude to chvilka,"

"Tak tu po vyučování na mě počkej," vydechla zdávajíc se a otočila se na patě. Chtěl jsem ještě něco říct, ale ztratil jsem ji v davu. V duch jsem si musel plácnut sám se sebou, za to, jak se mi to povedlo. Přesvědčil jsem ji a ani nepotřeboval lhát. Ovšem jedna věc mi unikla, nevěděl jsem, jaký má rozvrh.

"Proč jsi za ní běžel jak stíhačka?" Došel ke mně celý vysmátý Harry, kterýho výraz se ale změnil na nechápavý.

"To máš fuk, jaký má Angel rozvrh dneska?" Napadlo mě se zeptat jeho, jelikož oni dva spolu přece trvávili poslední dobou čas.

"A to chceš vědět prooooč?" Nad tím prodlouženým slovem jsem protočil oči. Byl tak neodbytný.

Zazvonilo na vyučování. Poslední jedinci se doslova kouzelné vypařili z chodby a zapadli do svých tříd, ale nás zvonění nechalo chladné.

"Chci pohnout se sázkou," nah, tu jsem si už včera odbil. Louis Tomlinson vždy vyhrával. Jenže starého Louise bavilo se se svou výhrou chlubit. Tohohle, co si prošel stavem opuštění už ne.

"Tommo," zavrčel naštvaně a já se rozesmál.

"To byl vtip, neboj se. Dal jsi mi lekci," mrkl jsem na něj a přátelsky jo praštil do ramene. Zasmál se taky a nakrčil obočí.

"Nic nedávám zadarmo," ďábelsky se ušklíbl a začal si mnout rameno po mém úderu.

"Ty? Ty dáváš všem zadarmo," zase jsem se zařechtal svému vlastnímu vtipu, po kterém Hazz nafoukl uraženě tváře.

"Tak si to zjisti jinak, děvka se jde učit," pronesl si pod nos a snažil se znít nafoukle, ale já poznal, že se přetvařuje. Ovšem, přesto se rozešel směrem k učebně dějepisu.