Beloved Bet / L.T.

41. An Angel came

Louis

"Opravdu tam chcete?" Zvedl jsem obočí a sledoval Nancy, která usrkávala přes brčko svou šíleně drahou kávu ze Starbucks a Harryho, který si četl v ceníku.

"Jasně, že tam jdeme! Protože do konce roku nám pak už zbývají jen tři další party a pak konec. Prostě už žádný středoškolský akce mít nebudeš," máchala rukami kolem sebe a snažila se mi vysvětlit jak mi končí střední, přičemž jednala, jak kdyby to byl její poslední školní rok.

"Nám?" Udivil se tentokrát Harry nad volbou jejích slov. "Nejsi náhodou ve druháku?" Nancy se na něj zamračila a plácla ho po ruce. Ještě před týdnem na Harryho žárlila a teď jsou z nich skoro stejní přátelé, jako z nás dvou předtím.

"No a co, je to 'nám', protože to je naše společná, další rok už to bude jenom 'mně', chápeš drahoušku?" Vyplázla na něj jazyk a zvedla svůj kelímek s kávou, který mi strčila pod nos.

"Chceš ochutnat?" Nechtěl jsem, ale Harry se od ní napil. Ovšem, nebyl by to on, kdyby neudělal nějaký naschvál. Vypil jí celý zbytek kávy, který tam byl. Když si toho Nancy všimla, rychle se vyhoupl do stoje a začal utíkat. Ona odhodila svojí kabelku, tak, že jsem ji musel zvednout. Vyběhla hned za ním.

Cítil jsem se tak neskutečně trapně. Chovali se jako malé děti, lidí se po nich otáčeli a já bych nejraději dělal, že ty dva neznám.

"Stylesi! Nesnáším tě!" Vydechla Nancy a chytla se za koleno a začala chytat dech.

"To samé cítím v mém případě!" Vracel jí slova nenávisti, zatímco on se v pohodě, bez jakékoliv známky ztráty dechu vracel ke mně.

"A vy se ještě ptáte, proč s vámi nechci jít na Halloween?" Hraně jsem hrál udiveného a sledoval, jak mi Nancy děkuje za záchranu kabelky.

"To je její chyba!" Vyjekl nabroušeně můj kudrnáč a zlostně zabodl oči do Nancy stojící opodál.

"Cože? Vždyť ty jsi mi vypil kafe, ne já tobě, ty -" začala se bránit Nancy, ale já to už nemohl poslouchat. Strčil jsem jí ruku před pusu a věnoval oboum nasraný pohled.

"Nechte toho laskavě? Vždyť já se za vás stydím, celej obchoďák na vás koukal," kroutil jsem hlavou. Všiml jsem si, jak se Harry ušklíbl.

"No jo no, Stylesi. Slyšel Louise, měli bychom se začít věnovat výběru kostýmu!" Vykřikla radostně a přes všechen její odpor k Harrymu nás každého chytla za jednu ruku a vytáhla až ven na ulici.

"Neseženem něco tam spíš?" Zvedl Harry koutek a prstem ukázal za naše záda na samootevírací dveře, kterými jsme právě vyšli.

"Pane bože, jasně že jo, ale musíme ze všeho nejdříve vůbec vybrat, za co půjdeme!" Zaveselila se a pustila nás. Pak se rozešla pryč ulicí. S Harrym jsme si vyměnili lítostivé pohledy a doběhli ji.

"Mohli bychom buď mít nějaký párový kostým a nebo něco, co k sobě bude ladit. Půjde i Liam?" Zakýval jsem hlavou a obrátil se na Harryho.

"Liam na to sere, ne?" Zajímal jsem se, jelikož i Liam byl na mne ještě stále nažhavený po té události na tom našem dvojitém rande, takže jsem od něj neměl žádné zprávy.

"Nene. Hele, Já musím, mám něco smluveného a tak. Uvidíme se tam," kývl na nás a otočil se na druhou stranu od nás.

"Tím pádem ať si kostým sežene sám," nafoukla uraženě tváře a přidala ještě do kroku.

"Tím pádem vyhrajeme tu cenu za nejlepší masku jen my dva, už mám pro oba něco skvělého!" Zoufale jsem vydechl. Nechtělo se mi tam ani v nejmenším, a i když jsem si nalhával, že to je kvůli tomu, že nechci zklamat Nancy, v koutku duše jsem doufal, že tam bude Angel a já dostanu šanci si s ní promluvit.