Beloved Bet / L.T.

10. My Consolation Skills

Louis

"Proto s tebou nechodím, debile," odsekla mi Angel s úsměvem, který se nesl na její tváři. Upřímně zjištění, že s Nicolasem ještě nic neměla mě překvapilo, ale potěšilo.

Chtěl jsem něco říct, ale oboum se nám rozezněly naše telefony, které upozorňovaly, že máme novou zprávu. Té náhodně jsem se lehce usmál a stejně jako Angel koukl do mého mobilního telefonu.

Byla ta zpráva s připnutou fotkou od neznámého čísla.

Na fotce byly dvě osoby, které si vyměnovaly sliny a vypadaly, jako by byly mimo tento svět.

Nechápal jsem, proč mi to někdo posílá. Normální kluk s holkou, co se mají rádi. Pokrčil jsem rameny a odešel ze zprávy ukládaje mobil do kapsy.

Angel se zasmála, ale rázem se její pohled změnil na kamenný a zařažený. Div se nerozplakala.

"Co se děje?" Zeptal jsem se a přisedl si blíže k ní.

Nic neříkala. Jen mi strčila obrazovku jejího telefonu, kde byla pořád ta fotka. Dostala ji také.

Zadíval jsem se na ni lépe načež jsem následně vykulil oči. Ten kluk byl Nicolas. 

"Panebože!" Vytřeštil jsem oči a bez rozmyslu přemístil svou ruku na Angeliny záda, kde jsem ji pomalými tahy začal uklidňovat.

Angel se otočila a začala čelem ke mně a zabořila svou nyní již vzlykající tvář do mé hrudi. A já ji nechal. Cítil jsem, že to potřebuje.

Nechápal jsem se. Pokaždé, když se mi nějaká holka rozbrečela, tak jsem ji řekl něco ve smyslu toho, že je naivní, když si myslela, že s ní zůstanu po jedné noci a odešel. Ale tohle bylo něco jiného. S Angel jsem nikdy nespal a ona mě nechtěla. Tady jsou pouze cítil tu potřebu ji uklidňovat. Byla jako jemný okvětní lístek, který protrhla zuřivá vichřice.

Obejmul jsem ji a nepřítomně koukal za ní. Její vzlky se nesly okolím a já přemýšlel. Angel byla pro tento svět až moc hodná, přesně tak, jak to Niall říkal. Nezasloužila si to, co jsme pro ni za jejími zády připravili. Nemohl jsem se s ní vyspat, zvlášť po dnešku, kdy jsem zjistil, že je nevinná panna. Své poprvé musela zažít s někým, koho bude milovat. Což jsem já rozhodně nebyl.

"Psss, notak, An, stojí ti vůbec za to?" Řekl jsem první útěchu, co mě napadla, ale pak jsem si uvědomil, co za sračku jsem vypustil že svých blbých pysků. Jasně, že ji za to stojí, když ho miluje a chodí spolu už dva roky. 

Angel upřela svá červená očka na mně. Černou řasenku měla rozmazanou všude po obličeji, ale pochybuji, že ji na tom nějak záleželo.

"Ne-nevíš kdo by-byla ta h-holka?" Vykoktala přes slzy a já jsem si vzal její mobil, který se válel vedle láhve nějakého alkoholu, co mi Niall doporučil s tím, že jej má ráda.

Dívčin obličej byl méně rozeznatelný než Nicolase, ale poznal jsem ji. Tuhle holku znám snad už od školky a co si pamatuji, tak od té doby na mně už chce. Jenifer.

Nyní jsem byl zařazen i já. To, že je ta holka prachobyčejná děvka není novinka. Ale nikdy si nezačínala s klukama, co byli zadaní.

"Jenifer," vysoukal jsem že sebe těžce. Angel měla stejnou reakci jako já. Mírně se ode mne odtáhla a já ucítil lehkou zimu na své hrudi.

"To by mě nenapadlo," vydechla a její pláč se již uklidnil. Nyní jistě přešla do stavu, kdy bude naštvaná. Ale Angel silně vedechla a svalila se na deku do lehu obličejem upnutým k hvězdám.

"Teď bych asi měla říct, že je vyrovnáno, tak vlastně ani nevím, proč tak vyvádím," jemně přivřela oči, jakoby na něco vzpomínala. Já byl překvapen. Je Angel vůbec schopná ho podvést? O čem to mele?

"Cože?" Nevěřil jsem. Angel nahmatala mojí ruku a zkušeně ji trhla, takže jsem se rázem ležel vedle ní.

"Ano, je to teď jedna jedna, ale jak jsem viděla tu fotku, tak to jejich vypadalo, jako by se mělo stát něco dalšího," Angel nahmatala brambůrku a vzala si ji do pusy. Už vůbec nevypadala, jako by před chvílí zjistila, že ji její přítel podvedl. To má tw holka své dny, že tak rychle mění nálady?

"Tys Nicolase opravdu podvedla? Víš, že to, když dáš pusu Niallovi k narozeninám není nevěra?'' vyzvídal jsem, jelikož tohle mi k Angel nešlo.

"Bože, ano, ale nebylo to z mé alternativy, to tys - " zastavila se zařazeně, "Teda on. On mě políbil. Ne já jeho, ale i tak. Vyčítám si to pokaždé, kdy mě Nicolas políbí," Byl jsem překvapen.

"A Nicolas o tom ví?" Angel v leže zakroutila hlavou.

"Neměla jsem odvahu mu to říct,"

Angel se ošila a naskočila ji husí kůže. Urychleně jsem se k ní přitulil a rty ji zabořil do vlasů. Byl to divný pocit, ale příjemně divný.

"Nejsem dobrý v utěšování, ale pokusím se, co ty na to?" Zasmál jsem když mě její vlásky polechtaly na bradě.

"A jak?" Řekla a na jejím hlasů bylo poznat, že plakala.

"Povím ti příběh, který ani Harold neví!" Usmyslel jsem si.

Angel natočila hlavu ke mně a podezřela si hlavu upínajíc pohled ke mně.

"Nikdo mi to nevěří, ale je to tak. I já, který lásku považuji za blábol jsem se jednou zamiloval. Byla to má první láska a i poslední.  Byl jsem malej ustrašenej klučina a holky o mne v tu dobu ještě moc nestály. Ale já se zamiloval. Chodil jsem do sedmý třídy a moje srdce si odnesla jedna odbarvená blondýnka, která chodila do primy gymplu, který sousedil s naší školou," vydechl jsem a v hlavě si nadával. Proč já to vůbec vykládám? Angel byla pořád ve stejné pozici a její pohled dával jasně najevo, že jí to zajímá.

"A naše školy měly společnou jídelnu. A vše mi v jejím získání přálo. Na obědy chodila kromě střed ve stejný čas jako já, cestu do školy měla podobnou... Trvalo to asi do pololetí, když jsem se jí konečně rozhodl napsat.. Byla ochotná a milá, přesně tak, jak vypadala. Napsal jsem ji na rovinu to, co k ní cítím. Bylo pochopitelné, že to ona ke mně necítila, ale byla milá a psala, jak ji to lichotí a všechno. Dokonce se mnou chodila i ven, nosil jsem ji kytky a různý, abych si ji získal... Ale ona byla zakoukaná do Dylena Smitha z druháku. Pokaždé se ke mně chodila vybrečet nebo povídat, jak ji dnes Dylen podržel dveře. Dostal jsem se do klasické friendzone," mykl jsem rameny a Angel se zasmála.

"To si děláš legraci, že jo? Představa malého Louise, co je friendzone se starší holkou!" Angel se vyloženě dobře bavila. Její smích odboural všechny pocity a myšlenky na Nicolase, což bylo je dobře.

" A to ještě není vše," usmál jsem se a Angel zpozornila.

"Na prvního máje jsem se jí pokusil políbit pod rozkvetou třešní. Byl by to možná pekyn zážitek, ale eh. Stálá se nehoda. Na té třešni seděl nějaký debilní pták, který se rozhodl, že bude konat svou potřebu přesně ve chvíli, kdy jsem se jí rozhodl políbit. Ona se mi vysmála, nikdy se mnou už nepromluvila, celý Gympl mi říkal ptačí bobánek Tomlinson, já si slibil, že se nikdy nezamiluju a pak jsem naštěstí šel na školu sem," pokrčil jsem rameny čekal Angelinu reakci. Ta se ospale zasmála. Muselo ji to pochopitelně unavit.

"Pojedme domů?"zeptal jsem se a Angel líně přikývla. Nejprv jsem odnesl do auta jí, pak jsem zablil věci a jel k sobě domů.

Vše jsem nechal v autě, jenom Angel jsem vzal do náruče a položil ji do své postele.

Její jméno k ní opravdu sedlo. Vypadala jako Anděl. Malý roztomilý andílek.

Já sám jsem si chtěl jít lehnout. Ulehl jsem spokojeně vedle Angel, když v tom mi přišla další zpráva.

Opět to samé číslo.

- Postarej se o ní hezky, bude to teď potřebovat. J.