Beloved Bet / L.T.

47. The Car Experience

Louis
"Přípravná zažít nejlepší večer tvého života?" Zamrkal jsem na Angel z místa za volantem a sledoval, jak natěšeně přikývla. Mířili jsme na pouť. Jak bláhové, jsme oba dospělí a jedeme do dětského světa.

"Nikdy jsem vlastně asi na žádné takové pouti nebyla," přiznala tiše, jakmile jsem nastartoval motor. "Takže ano!"

"Cože?!" Překvapil jsem se, ale rozhodně jsem se připravoval, že ji dnešní den udělám tím nejkrásnějším.
"Tak to pojedeme na adventní trhy do Hyde parku, tam jsou každý rok ty nejlepší atrakce!" Z hlasu mi muselo šeřit to nadšení.

"Ale nepočítej, že vlezeme na každou," smála se a já taky, tedy dokavad nedodala ta svá slova, co mě nutila se mračit. "Nemám na to, totiž,"

"Angel," procedil jsem skrz zuby. "Neser mě," upozornil jsem ji, aby si dávala pozor. A ona se zasmála, což mě donutilo povolit sevření.

"Vždyť já vím, Louis-jsem-miliardář mě zve!" Plácla mě přes rameno a natáhla pás, aby se mohla přetočit na stranu ke mně.

"Copak?" Povytáhl jsem obočí a přes zpětné zrcátko se na ní díval.

"Nic," prokrotila hlavou a s úsměvem sklopila zrak k zemi.

"Je to pěkná ironie," povzdechla si, ale nakonec svých slov zčervenala.

"Co je ironie?" Nechápal jsem a zrak vrátil zpět na vozovku.

"Ještě před měsícem bych se k tobě nepřiblížila na pět metrů a teď si občas přeju, aby ty večery, které  trávím s tebou neskončily," natáhla ke mně ruku a pohladila mě přes tvář. Pak ji v cuku stáhla zpět, jakoby se bála, že se nemůže dotýkat i v jiných chvílich než v intimních chvílích.

Hrklo mi v srdci. Proč se boji? "To je v pořádku," nahodil jsem klidný pohled a pohladil ji zpět.

Řeč stála pěkných pár kilometrů.

"Na co chceš jít jako první?" Vypadlo ze mě to první, co se mi vyrojilo v mozečku, jen aby nebylo to ticho.

"Co kdybychom zkusili takové to kladivo?" Zeptala se zcela vážně, zatímco já se málem udusil vlastními slinami. Čekal jsem, že si vybere řetízkový kolotoč, autodrom, střelnici, ale tohle, ani v tom nejhorším snu.

"Jsi si jistá, že to dáš? To přece není pro křehké dívky!" Snažil jsem se jí vše vymluvit, ale akorát se to otočilo proti mé vlastní osobě.

"Copak se nám to Louisiánek bojí?" Slyšel jsem v jejím hlase výsměch. Být to kluk, už bych se po ní vrhl a začal se prát.

"Nebojím se toho. Bojím se o tebe," přiznal jsem. Skutečnost byla taková, že více jsem se bál o svůj žaludek. Měl jsem raději držet hladovku dneska.

"Aleee," plácla do vzduchu rukou a nadechla se. "Tohle vykládej někomu jinému," zakřenila se na mě a já to přestal zvládat. Moje sebekontrola přišla vniveč.

"Ty chceš, abychom tam vůbec nedojeli, že?" Kousl jsem se do rtu a očima už hledal, kde je nejbližší možnost odbočit na lesní cestu.

Její ruka se objevila nebezpečně blízko mému poklopci na mém stehně. Mou otázku nechala bez odpovědi.

"Do prdele," zaúpěl jsem a tentokrát již bez váhání odbočil na odpočívadlo.  Odtud byla možnost se dostat dále do lesa, čehož jsem využil, přestože zde zrovna nikdo nebyl.

Zastavil jsem až tak po třech minutách jízdy, odpoutal se a vrhl se Angeliny rty, které mě celou dobu tak trápily, protože jsem se jich nemohl dotknout.

"Chci tě," řekl jsem skoro do jejich úst, protože jsem těsně předtím sál její spodní ret.

"Tady?" Zašeptala vystrašeně a možná i překvapeně zároveň. Přikývl jsem a zatímco jsem si ji pravou rukou přitahoval blíže, tou druhou jsem si ji také odpoutal.

"Jo, přesunem se na zadní sedačky," přiťakal jsem jejím obávám a začal se na ně sám rvat, což se mi následně povedlo.

"Tak polez," zasmál jsem se, když jsem si všiml, jak přemýšlivě sedí na stejném místě. "No tak, nikdo nás neuvidí Ang," rozhodl jsem se k ní natáhnout ruku, které se nakonec chytla a přijala ji, takže díky mé pomoci se přes přední sedačky dostala.

Hned, jak se vzpamatovala ze změny místa, neváhal jsem a vrhl se opět na její sladké rty, ovšem, teď jsem si už konečně mohl dovolit zajet rukou pod její černé úplné džíny a přejíždět ji tak přes její zadeček, který vypadal, jako by byl stvořený přímo pro mou osobu - padl mi tak úžasně do ruky.

"Teď ti to sundám," oznámil jsem a taky jsem tak udělal. Otáhl jsem se na malinký kousíček, abych ji mohl rozepnout knoflíček a stáhnout ji je z boků. Když se kalhoty nacházely u jejích kotníků, stáhl jsem jí je i s ponožky dohromady. Nemohl jsem si nechat ujít té příležitosti a přitáhl si její pravé chodilo ke rtům, abych na té hladké nožce mohl zanechat kousek své dna a políbil ho.

Vrátil jsem se opět k jejímu krku, kde jsem musel zanechat alespoň jednu obrovskou červenou mapu, aby všichni na té blbé pouti věděli, že je má.

Pocítil jsem, jak se její malá drobná ruka dobývala pod mé obyčejné červené triko. Pomohl jsem ji a sundal si ho sám. Z pohledu na mě vzdychla.

Z jejího krku jsem se vrhl na její výstřih. Stáhl jsem si ji lehce dolů a usmál jsem se.

"Čemu se směješ?" Zeptal se tichým podrážděným hlasem ten Anděl pode mnou. Jestli existují, vypadají úplně stejně jak ta, co nosí jejich kouzelné jméno. Tudíž jsou krásní.

'' Určitě ses musela držet, abys mě nepokárala za to, že se ti to triko vytáhne, když ho budu takhle shrnovat," vysvětlil jsem a věnoval ji polibek mezi ňadra. Zčervenala, tudíž to byla pravda.  Znal jsem ji už tak dobře.

Stáhl jsem jí i to triko a byl jsem potěšen, když už neměla tendenci se přede mnou schovávat.

Nechal jsem ji, aby mi stáhla kalhoty a poté jsem na nic již nečekal. Vysvlékl jsem ji celou, a chystal se na nejpodstatnější část. Zarazila mě.

"Máš ko-" ovšem ani nemusela dopovědět, jelikož jsem vytáhl z úložného prostoru stříbrný pytlíček a zuby ho otevřel.

"Ty sis to chystal!" Osočila mě s úsměvem a plácla mě přes ruku.  Mrkl jsem na ní a nechal jsem Angel, aby mi ho navlékla. V tu chvíli, kdy přešla přes pomyslný okraj, byla až nadlidsky krásná.