Beloved Bet / L.T.

21. You're Perfect

Angel

Ani nevím, jak dlouho jsme jeli, protože jsem s šátkem přes oči usnula. Probudilo mě až Harryho šťouchání do mého těla.

"Co je?" Zabručela jsem. Chtěla jsem si promnout oči, ale ta otravná látka mi to nedovolila.

"Jsme tady. A stále si nesundavej ten šátek," vyhrkl. Slyšela jsem už jen, jak vystupuje z auta a jde otevřít mé dveře. Teda doufám.

"Tak mi podej ruku," řekl, když otevřel na mé straně a já poslušně natáhla svou ruku. Chytil mě za ni a pomohl mi vylézt z auta. Připadala jsem si jako idiot, snad kolem nás nebude tolik lidí.

"Kde jsme?" Zeptala jsem se s nadějí, že mi to poví.

"Nebuď zvědavá," zasmál se tiše. Měla jsem chuť protočil oči, ale ovládla jsem se a se Stylesovo pomocí šla kamsi dopředu.

Šli jsme dlouho rovně a poté jsme zatočili mírně doprava. Cítila jsem, že povrch se nejspíše z asfaltu změnil na kamení, takže jsem se celkem bála o svůj holý život. Ne, že bych nevěřila Harrymu, ale... Dobře, nevěřím Harrymu.

Náhle se zastavil a díky této nečekané akci jsem do něj vrazila. Trochu mě omámila jeho vůně, která vyloženě bila do mého nosu, ale musí se mu nechat, že voní pěkně.

"Teď ti sundám šátek," postavil se za mě a začal mi rozvazovat pracně zavázaný uzel.

Když mi sundal tu prokletou látku z očí, nestačila jsem se divit. Už se stmívalo, byl západ slunce a my byli na tom nejkrásnějším místě, kde jsme to mohli vidět.

"Harry, tohle je krása," vydechla jsem. S rozšířenými oči jsem se dívala na tu nádheru a opřela se o zábradlí přede mnou. Moře, které naráželo do skal pod námi, bylo klidné s třpytivé díky zapadajícímu slunci a čistě zelenou trávu kolem nás profukoval jemný větřík, který byl chladný, ale díky mikině jsem ho nepociťovala.

"Já vím. Jezdil jsem sem s mámou a sestrou, když jsme byly malé děti. Je tu nádherně," uculil se a stejně jako já ani on nespouštěl pohled z výhledu před námi.

"Já tady byla jen jednou s tátou a Niallem. Lands end je přeci jen daleko od Londýna, kde žijeme dva roky," usmála jsem se. Jak moc mi chybí Irsko, má rodná země. Nemůžu říct, že by se mi Londýn nelíbil, ale Irsko je prostě Irsko.

"Dneska jsem se pohádal s Louisem," spustil Harry a smutně sklopil pohled k zemi. Překvapeně jsem na něj pohlédla, přeci jen, ti dva jsou nerozluční a v životě jsem neslyšela, že by se jakkoli pohádali.

"Co se stalo?" Zeptala jsem se opatrně. Nechtěla jsem na Harryho tlačit, půl dne mu trvalo, než mi vůbec něco takového řekl.

"Chce udělat tu nejhorší sviňárnu, co může. A já s tím nesouhlasím. Tohle by prostě nikdy v životě neudělal, jenže mám pocit, jako by mu sex vykouřil mozek z palice. Idiot chce podrazit svého kamaráda!" Vykřikl svojí poslední větu a zahleděl se do čím dál tmavšího nebe.

"Koho?" Zašeptala jsem, ačkoli mi to bylo jasné.

"Tvého bratra Angel. Ale slib mi, že tohle bude jen mezi námi," prosebně se na mě otočil a já se zmohla pouze na kývnutí.

"Od té doby, co byla ta párty na začátek školního roku, se chová divně. Jako by byl jinde, nejdříve dělá, jak moc se o tebe musí postarat, když ti Nicolas ublížil a pak tě začne ignorovat, je protivný a k holkám se chová hůře, než obvykle. Já neříkám, že jsem nějakej zasranej anděl, ale tohle je někdy už moc," zatahal si za vlasy. Byl zoufalý a já ho chápala, ačkoli mě svými slovy házel do nejistoty.