Beloved Bet / L.T.

28. Don't Lie

Louis

"Zdravím, vítejte v restauraci Tisícero chutí. Mé jméno je Savannah a dnes budu vaše obsluha,"  Okay, spíše servírka.

Zasekl jsem se v pohybu. Nemohl jsem uvěřit. Ten hlas, to jmeno, sedělo to vše. Ale proč se Niall ještě nikdy v těch nekonečných kecech, typu "Ona je ta pravá, já to vím,", nezmínil, že Savannah pracuje zrovna tady? Proč vůbec nikdy neřekl, že vůbec pracuje?

Pokoušel jsem se nezvadat hlavu. Musí tu mít přece mnoho zákazníků, nemusela by si přece všímat jejich obličejů.

"Bože, zdravíčko lidi!" Ozvala se o poznání veseleji než předešle.

"Ahoj!" Oplatil jí Liam, samozřejmě nic netuše o tom, co se mezi námi stalo.

"Jsem ráda, že vás konečně zase vidím," Ne, pořád jsem nezvedl hlavu, ale dokázal jsem si domyslet, jak se tváří. Určitě měla úsměv od ucha k uchu, který odkrýval všechny její bělounké zuby. A taky jsem si více než jist, že byl falešný.

"Takže," e na konci slova tak proráhla, až to  pomalu znělo jako brzdění vlaku. "co to bude? Že jste to vy, tak donutím kuchaře, aby se snažil ještě více než obvykle," Až teď. Až teď jsem sebral všechnu svou mužnost, v duchu si nafackoval, že panikařím z kravin a zvedl hlavu. Jsem přece chlap.

Liam pokynul gentlemansky k Lise, aby si objednala první, potom ke mně,objednal jsem jídlo i Nancy, která mě o to požádala, protože šla hned po příchodu na toaletu, a až jako poslední si vybral i on své jídlo.

Savannah přikývla a pronesla: " Za chvíli stejně končím, takže vám to přineslu a zůstanu tu s vámi," s mrknutím odešla.

Seděli jsme chvíli v tichosti v  naprosté tichosti.

"Takže, neví někdo, kdy se konečně mají vrátit?" Načal Liam téma, které mi však příjemné dvakrát nebylo. Ale na druhou stranu, lepší jak to vražedné ticho.

"Myslím, že někdy v pondělí," šptitla celkem tichounce Lisa, tisknouce se blíž k Liamovi.

Ten ji objal kolem zad, naklonil se k ní a něco jí pošeptal, načež Lisa udělala prapodivný pohled.

"Lidi, prosím, nezapomínejte na mne!" Upozornil jsem raději na sebe, jelikož opravdu nestojím o to, co by mohlo přijít.

"Kokote," utrousil ke mně Liam a zadíval se do prostoru.

V tu dobu si ke mně přisedla Nancy, která hned při příchodu na toaletu a přišla az nyní.

Nancy, která z prvních chvil vypadala, jako by ji přítomnost Liama a Lis vadila, se tvářila již mnohem mileji, dokonce s Lisou začaly probírat nějaké ohavné holčičí věci, při kterých jsme s Liamem raději vypnuli.   Každopádně ji asi nevadilo, že to není podle jejího snu, romantické a plné sladkých řečiček.

"Věděl jsi to?" Zeptal se bez zábran a ramenem pohodil k baru, kde Savannah právě připravovala naše nápojové objednávky.

"Že tu pracuje? Ne, ani zmínku," přiznal jsem se s pokrčenými rameny.
"Ty snad jo?" Můj starší kamrád zakroutil hlavou. Záporně.  Niall je taková huba, co se nikdy nezavře, takže je až divný, že o tom nevíme, když do této chvíle jsme slýchávali o snad o celém rodokmenu Savannah.

"Tak, tady to je," přiřítila se k nám naše obsluha na večer, kterou bych tady tak strašně rád ani neviděl. Sám si nejsem jistý, jaký pocit z té holky mám.

Podvedli jsme Nialla vlastně oba. Ona jako přítelkyně, já jakožto kamrád. Měla by mít stejné výčitky svědomí jako já. Tak proč na to vůbec nevypadá?

Doprostřed stolu postavila láhev vína, rozdala nám sklenky a při pohledu na Nancy se rozzářila. To, že to bylo falešné jsem poznal i já a to nejsem v odhalování lidí nějak dobrý, naopak, jsem v tom hrozný. 

"Ahoj Nancy!" Pozdravila ji a otřela si ruce do zástěry, která se jí vinula kolem boků a níže. " Ty jsi tu také?" Pravděpodobně se znaly.

"Ano,'' přikývla a pohled jí rychle sklouzl k zemi a zpět na Savannah. "S Louisem," přidala k tomu a usmála se na ní, né zrovna radostně, zpět.

Dívka před námi přikývla a slovy, že naše jídla bude každou chvíli na jazyku otočila.

"A jak dlouho jste vy dva spolu?" Usmála se Nancy na ty dvě hrdličky, které právě řešili, že Liamova mamka je strašně upjatá. Lisa se s tím, že Karen nějak nemusí​ a Liamovi to připomínat je naopak její nejoblíbenější činnost.

"Prostě by ti měla dát trochu více volna, Li! Je ti dvacet, nemůže ti-  Cože, Nanc?" Přerušila se Lisa a s úsměvem se podívala po Nancy, aby ji zopakovala otázku.

"Kdybys pořád nemlela,tak ji budeš rozumět, zlato. Zkus někdy být čas od času ticho, uvidíš, jak dokonalý to je pocit... Teda alespoň pro mne," kroutil oči Li.  Odhaduji, že poslední věta asi neměla být slyšet, ale pro jeho smůlu byla.

"Ptala jsem se, na to, jak dlouho jste  spolu," Zachichotala se Nancy.

"Někdy od konce druháku, ale myslím, že s jeho kecy bude asi brzo konec!" Vyštěkla podrážděná a otočila se zády k Liamovi.

"Ale notak, miláčku, já to tak nemyslel. Vždyť víš, že tě miluju," nalepil se jí na záda hned v zápětí, aby si urovnal účty a vypadlo to, že to se povedlo. Lis se otočila směrem ke stolu.

"Vy jste úžasní," kroutila se smíchem Nancy.

"Tak tady mám první dvě," přišla v zápětí Savannah, oblečená však jinak, než když jsme dorazili. Teď byla už asi ve svém civilním, odhaduji.

Talíře položila před Nancy a Liama.

Lisa udělala na Liama další pohrdavý pohled. "Jsi zlý a ještě dostaneš jídlo první, no sorry, ale kde to jsme?"

Naštěstí, měl jsem fakt už hlad,naše jídla přinesla na otočku.

Všichni jsme se do toho pustili již úplně, Svannah přisedávající k našemu stolu s židlí, co přitáhla od stolu vedle.

"Není to divný, když se všichni cpeme, zatímco ty na nás koukáš?" Utrousila Lisa. Upřímně mně se hlavou honilo to samé, ale opravdu jsem neměl zájem se k Savannah nějak hlásit, proto jsem byl celý večer tišší než obvykle bývám.

"Eh, moje povolání v tom ve skutečnosti vlastně spočívá tak celé, takže jsem zvyklá, i když jsem tu jen měsíc, no," zasmála se a dodala, že si zatím skočí ještě pro budu s kabelkou, ať pak nezdržuje.

Než přišla zpět, měl jsem své jídlo skoro snědené. Savannah můj pohled se po tak dlouhé době spojil. Znervózněl jsem a začal hledat uvolnění, které jsem vytáhl z kapsy.

"Půjdu si zakouřit," oznámil jsem všem u stolů a začal odtahovat židli, abych mohl vyjít Liam mě probodl pohledem, který značil, že ještě tak nepřestal, jak by si Lisa přála. Pak ale řekl ještě úplně jiného.

"Půjdu s tebou," pohled Lisy, byl k nezaplacení. Málem se zadusila kouskem kuřecího masa.

"Tak nepočítej, že ještě někdy dostaneš pusu!" Vřískla nasupeně a radši si zacpala pusu dalším kusem masa.

My dva vyšli před restauraci a já konečně vytáhl tu tyčinkou z krabičky.

Ten příděl uvolňujícího nikotinu jsem po tom setkání se Savannah sakra potřeboval. Hned jsem pak natáhl ruku k Liamovi, aby si tak vzal. Ten však zakroutil hlavou. Tak proč chodil?

"Půjdu rovnou k věci Lou," začal ostře.

"Co jsi měl se Savannah? A neopvažuj se mi lhát, vidím tu nervozitu na obou. Neprohodili jste, krom objednávky, jediné slovo, a to jste se k sobě trochu měli naposled, co jsem slyšel. Tak mluv,"