Beloved Bet / L.T.

17. The Days Without Niall

Louis

Jak bych popsal posledních pár dnů? Jako jeden velký spěch, kde jsem střídal školu, domov a tréninky. Nemám ani ponětí, kam zmizel všechen ten čas, který jsem normálně míval, ale připisoval jsem to tomu, že se má maturita pomalu, ale rychle blížila a tak jsem spadl do jednoho stereotypu, ve kterém jsem dokonce párkrát otevřel i učebnice.

Dnešní den byl ve skutečnosti první, kdy jsem měl pocit, že můžu být konečně chvíli čas i na něco jiného, což jsem také musel patřičně využít.

Domů jsem se přiřítil tak, jak jsem to dělával na prvním stupni každý den, jako neřízená střela a s rychlostí vyběhl schody, na kterých jsem bohužel narazil do nějaké osoby, kterou jsem tam rozhodně dnes nečekal. Má máma.

"Loui, kam máš zase tak na spěch?" Povzdychla si tiše a přitáhla si mě do obětí, které jsem ji zprvu neobětoval.

"Ahoj, omlouvám se. Co tu děláš tak brzo?" Pozdravil jsem a mé tváře určitě nebraly trochu červeně, když mi dala polibek do vlasů.

"Přišla jsem dřív, abych si taky mohla užít se svou rodinou, ale jedna třetina o mne přestala zjevně jevit zájem v tu ránu, jak se odnaučila kojení," zasmála se lehce a pustila mě, zatímco já jsem opět ve ztrapnění protočil oči. Ještě, že tu teď není nikdo z těch trotlů. Za to jsem byl opravdu rád, jelikož často se dělo, že jsem si sem přivedl alespoň Harry nebo Nialla. Naštěstí Niall teď nějak často mizel hned po škole a Harry se šel taky připravit k sobě, protože pak jsme měli v úmyslu jít za Paynem.

"Mami, takhle nemluv, já tě mám rád, jsi pro mně pořád nejdůležitější osoba v mém životě, ale pochop, že nemůžu trávit všechen svůj čas se čtyřicátníky," namítl jsem s úsměvem, protože jsem věděl, že se tomu jenom máma zasměje, rozumněla mým potřebám, ale na druhou stranu nevěděla o těch holkách. To se nesmí nikdy dozvědět, protože si dovedu představit její zklamaný obličej. A to je to poslední, co chci. Aby byla má dokonalá mamka ze mně zklamaná.

"Neštvi mě, Louisine," vlepila mi drobný pohlavek, ale stále jsem prostě nemohl jít nahoru. Museli jsme prostě hodit pokec uprostřed našeho schodiště, to je prostě ona.

"Ale pro tvou informaci, máme výročí. Jedeme s tátou na víkend pryč," řekla jakoby nic a mně se rozzářily oči. Budu doma sám!

"Prosím tě, nic tu s těmi tvými kamradíčky nerozbij. Ve skutečnosti tu jsem, abych ti tohle oznámila, protože až přijdeš z trénink, budeme s velikou pravděpodobností pryč," sklopila na mě příšerně pohled, jakoby mi chtěla pohledem říct, že mám být vzorný.

"Neboj, nic se nestane. Užijte si to, já mizím,'' teď jsem ji již bez ostychu objal a věnoval ji polibek na tvář. Mamka konečně ustoupila a já mohl hodit svůj školní batoh do kouta, tam kam vždy a šel se připravovat na trénink.

*

Opět jsem přijel jako první.  Vystoupil jsem a opřel se o kapotu, abych si vychutnat cigaretu, protože mi přišlo, jako bych ji neměl staletí.

"Ahoj!" Ozvalo se za mnou vytlemeně a než jsem se stačil otočit, kudrnáč se vyhoupl na kapotu mého auta.

"Kolikrát jsem ti říkal, že se máš válet po svém vlastním autě?!" Vyjel jsem na něj na oko naštvaně, ale pak hned dodal i pozdrav. Harry protočil oči, seskočil z kapoty a začal si dávat své dlouhé vlasy do culíku.

"To bych ho ještě musel mít," protočil očima a já se výrazně zašklebil.

"Je mi to líto," položil jsem mu soucitně ruku na rameno a z nálady popotáhl jakoby slzu.