Beloved Bet / L.T.

14. Your name, baby?

Louis

"Ano, přesně tak," pohled mi sklouzl k zemi a když jsem ho chtěl opět zvednout, zastavil se na jednom určitém člověku, že kterého úplně sálo, že se mnou nutně potřebuje mluvit.

Propálil jsem jej pohledem, což ho muselo ujistit a přímo mu oznámit, co mu vzkazuji. Přikývl a vydal se směrem k východu z šaten.

Já se mezitím šel převlékat.

"Loui, jdeš snad s námi a Liamem zítra, ne?" Obrátil se ke mně během jeho a Niallova rozhovoru Harry, přičemž jsem na ně hodil nechápavý pohled. Vůbec jsem jejich debatu neposlouchal, spíše mě zajímalo, co mi tak důležitého potřebuje sdělit osoba, jež na mne čeká venku.

"Zítra. Slavíme. Paynovy narozeniny," vysvětlil mi Harry po slovech a hodil po mně pohled, kterým mi jasně ukazoval, jaký idiot jsem. Vždyť si ani nepamatuji narozeniny jednoho z mých nejlepších přátel.

"No jo, kurva," vydechl jsem již vědom, že našemu malému Liimu bude již dvacet, což se musí patřičně oslavit.

"Co je s tebou? Dneska vůbec nejsi v pohodě.. přišel jsi pozdě, nehrál sis na trenéra, takže jsi po nikom při tréninku neřval a teď jsi mimo... Kámo, ještě k tomu ti klidně řeknu, že jsi dnes hrál fakt na píču," posmíval se mi Harry. Něco tam tom ale asi opravdu bylo, protože upřímně, kdybych byl normálního vědomí, tak bych teď za zpochybnění mé hry pořádně seřval. Nyní jsem však jen mykl rameny.

"Frajere, ty jsi fakt mimo... No nic, já mizím, potřebuju si něco zařídit u Whitney," nadrženě mrkl, zavřval hlasitý pozdrav a zmizel někde u další holky, co mu roztáhne nohy pro jeho andělsky vypadající tvářičku.

Niall na sebe natáhl poslední kus oblečení a již hotov se na mně zadíval.

"Klidně můžeš jít, já taky budu ještě potřebovat za někým jít," řekl jsem klidně s naprostým vědomím, že si myslí, že se jdu oddávat stejné aktivitě jako kudnráč.

"No tak jo, já myslel, že dáme alepoň to cigáro," pověděl hraně na půl zklamaně, načež jsem se já ušklíbl a ve mžiku naházel své věci to tašky.

"Možná na to jedno ještě čas bude," vykročil jsem k němu a šahl mu do kapsy odkud jsem vyndal červenou krabičku. Okamžitě jsem vytáhl dvě bílé tyčinky.

"Lou, opravdu jsi s ní nespal? Já vím, že užtakhle je to mezi námi na hraně, ale pořád mám o ní strach," v jeho očích se třpytil strach. Položil jsem mu ruku na rameno.

"Ne, nemusíš se ničeho bát, já jsem ji o to nedokázal připravit," šptil jsem a následně vytřeštil oči. Celou dobu se mi to dařilo zakrývat a teď to tady plácnu jen tak.

I Nialla to zaskočilo, až tak, že mu z ruky vypadl zapalovač.

"Cože?" Ohnul se k zemi, aby jej sebral.

"No," vydechl jsem. " Hráli jsme hru, kde jsem se poznávali a já se prostě musel zeptat.. ani já jsem to nečekal. Prostě se v ní Nicolas za dva roky nesmočil, což znamená buď jen to, že je mega divnej a stačí mu masturbace i když má holku nebo ji celou dobu zahýbal," Niall se zakuckal a zčervenal. Asi až takovou podrobnost o životě jeho sestry vědět nepotřeboval.

"Ještě že tak, pak by akorát litovala... Hele, já už asi půjdu, jdu s Liamem vybrat mu dárek, protože si to tak vybral," vydechl na mě kouř, ušklíbl se na mně a odešel. Jindy by mě to urazilo, ale teď jsem byl rád, jelikož jsem konečně mohl jít za ním.

"No, dělej Jamesi, mluv rychle, nemám na tebe čas. Payne má narozeniny a mně se úplně vše vypařilo z hlavy, takže teď musím ještě sehnat dárek," koukl jsem na něj zoufale, jako bych čekal, že mi něco sežene,ale následně jsem musel pohledem rychle uhnout. Možná nebyl jako on, ale tak moc mi ho připomínal.