Beloved Bet / L.T.

39. Big Ego

Angel

"Takže mi chceš říct, že se ti dva jak teploušové objímali u Louise v pokoji?" Zasmála se Kim před školou, kde stála naše dívčí parta. Niall se někde učil, že prý dneska píše něco důležitého a Harry byl nejspíš někde s Louisem. Sice spolu nebyli tak často, jako dříve, ale bylo to častěji, než za posledních pár týdnů. A to muselo oběma pro začátek stačit.

"Teplouši to byli vždycky," pokrčila rameny Miranda. Její názor se sice změnil, co se týče Harryho a Louise, ale stejně si myslí, že během těch let přátelství spolu něco měli.

"Nepopírám," uculila se Kim, ale u ní bylo jasné, že to myslí ze srandy.

"V pátek, takže už zítra, je halloweenský ples, půjdete?" Zeptala se mimo téma Sophie. Povzdechla jsem si, měla jsem ráda plesy mnohem víc, než bary, ale nesnášela jsem shánění šatů, popřípadě kostýmů, jako v tomto případě.

"Jojo. Vezmu i Zayna," mrkla Miranda.

"Taky půjdeme s Claire," ukázala na Claar Kim.

"Já asi taky," pokrčila jsem rameny. Kdybych otevřeně řekla, že ne, tak by mě asi zabily. Ale nemám zatím v plánu říct toto záporné slovíčko.

"Půjde i Harry?" Zeptala se mě Kim.

"Nevím," odpověděla jsem rychle, ačkoli mě mrzelo, že neznám odpověď na její otázku. Od té doby, co se baví s Louisem se sice stále bavíme, ale většinu věcí říká Louisovi. Nevyčítám mu to, ale mrzí mě to. Jenže mu nemůžu nic říct, protože sama jsem mu poradila, aby mu dal druhou šanci.

"Hele, půjčím ti kdyžtak Asthona," vyplázla jazyk Kim. Protočila jsem oči nad její poznámkou.

"Díky," zavrčela jsem.

Nechtěla jsem poslouchat další poznámky, nezbylo mi nic jiného, než se zvednout a s pozdravem odejít. Třeba si seženu dneska nějaký kostým na Halloweena.

Mám jen jeden poslední den, takže když nic neseženu, nepůjdu.

Vyšla jsem ze školy a spatřila Harryho a Louise, jak postávají u brány. Kdyby s nimi byl Niall, je to jak za starých časů, ale bohužel není.

Zajela jsem si do nejbližšího nákupního centra, kde jsem si zašla nejdřív pro osvěžující ovocný nápoj, ale následně se vydala k jednomu z obchodů, kde se s jistotou prodávaly kostýmy.

Prodavačka, která stála znuděně za pultem, mě pozdravila a stihla se zeptat, jestli chci pomoct. Naštěstí pro ni jsem věděla, co chci, takže jsem ji odpověděla záporně.

Šla jsem do zadní části obchodu, kde jsem začala vytahovat podstatné věci. Hlavně tedy oblečení, barvy na obličej a jiné hlouposti byly spíše v přední části obchodu.

Asi po deseti minutách jsem stála u znuděné prodavačky jménem Tina, přičemž mi v tichosti markovala produkty.

"Dobrý den," ozvalo se za mnou vyšším hlasem. Nevěnovala jsem tomu větší pozornost, bylo to zbytečné.

Slečna přede mnou jemně vydechla, když se její oči obrátily směrem k přicházející osobě. Blížila se k nám, proto jsem se otočila.

"Ahoj Louisi," zamumlala jsem a opět se otočila zpět. Nechtěla jsem s ním mluvit, ale bála jsem se, že jeho opět nabitá sebejistota mu dovolí se mnou prohodit aspoň pár slov.

"Ahoj Angel," úplně jsem jeho úsměv slyšela v pozdravu. Periférně jsem viděla, jak se opřel o pult a sleduje mě. Měla jsem chuť protočit oči, ale vyhla jsem se tomu. Nechtěla jsem být zlá.

"Poprosím vás 20 liber," prohodila prodavačka. Podala jsem ji kartu.

"Hádám, že jdeš na halloweenský ples," snažil se navázat konverzaci.

Podívala jsem se na něj stylem, jestli to myslí vážně. Když se stále nezačal usmívat došlo mi, že asi myslel.

"Hádáš správně," pokrčila jsem rameny.

"Taky se tam asi objevím," řekl po chvíli už trochu nervóznějším hlasem, očividně mu vadilo, že nemluvím.

"Dobře. Pozdravuj Harryho," pokrčila jsem rameny a začala odcházet z obchodu. Rozhlédla jsem se, jestli neuvidím náhodou obchod, který by mě zaujal, ale naneštěstí ne, takže jsem pokračovala dál.

"Angel počkej!" Zavolal za mnou Louis. Protočila jsem oči, ale zastavila se.

"Co je Tomlinsone?" Zamračila jsem se, když mě doběhl. Pokračovala jsem dál k výtahům, které mě dovezou na podzemní parkoviště.

"Chci se tě zeptat... ty jsi měla něco s Harrym?" Zeptal se po chvíli opatrně a já nevěřila vlastním uším.

"Co tě to zajímá?" Prskla jsem a přivolala tu kovovou krabici.

"No, opravdu jste se k sobě dost měli, tak se ptám," uculil se.

Musela jsem zavřít oči a napočítat do tří. Mezitím i přijel výtah, takže jsem mohla rozdýchat jeho debilní otázky.

"Zeptej se Harolda, když se teď tak bavíte, ne?" Zamračila jsem a nastoupila. Bohužel on za mnou.

"No, myslíš, že bys mohla se mnou?"

Prudce jsem se na něj otočila a vytřeštila oči.

"Kurva to myslíš vážně? Hele, možná jsem ti pomohla víc, než si myslíš, ale rozhodně to z nás nedělá přátele. Zradil jsi mého bratra a to ti neodpustím. A už rozhodně bych s tebou nespala! Co si o sobě myslíš?" Křičela jsem a doufala, že přes tlusté stěny výtahu to není slyšet.

"Ale počkej-"

"Mohli jsme být přátelé, kdyby ses na mě nevysral hned potom, co jsi mi pomohl! Ale to už je splacené, Harryho máš teď díky mně. Zase ti stouplo ego, co? Když teď zase máš po boku svého kamaráda. Pamatuj si, že ti nikdy nedám," prskala jsem, ale to už se otevřely dveře a já vyběhla od Tomlinsona jak neřízená střela.

"Angel počkej! Já to takhle nemyslel!" Běžel za mnou, ale tentokrát jsem se nenechala dohnat. Ani jeho rychlé nohy z fotbalu mu nepomohly.

"Jdi do prdele!"

Překvapení! S tuto kapitolu bychom chtěly věnovat všem, kterým to zítra začíná! Snad vám to alespoň trochu zlepší náladu. ❤️😊