Gotta Be You /N.H./

fifteen

Amie

Ráno, když se probudím, začne mi pomalu docházet, co se včera stalo a že to nebyl sen. Vůbec nemám chuť dneska vylézat z postele a něco dělat. Sáhnu po telefonu na nočním stolku a automaticky otevřu naší konverzaci s Niallem. Píchne mě u srdce, protože si uvědomím, že už to nikdy nebude takové. Vyženu tuhle i všechny ostatní myšlenky na Nialla z hlavy a vylezu z postele. Než stihnu dojít do koupelny někdo zazvoní. Nechci s nikým mluvit, a tak se rozhodnu, že prostě budu dělat, že nejsem doma.

Můj plán, ale nevydrží moc dlouho.

„Amie, já vím, že tam jsi tak dělej otevři," ozve se naštvaný hlas Emily.

Povzdechnu si a otevřu dveře. Ona se nahrne okamžitě dovnitř.

„Tak co jak ti je?" podívá se na mě smutně.

„Jsem v pohodě," pokusím se o něco jako úsměv.

„Ale no tak, je mi úplně jasný, že nejsi v pohodě, nechceš si o tom promluvit?"

Možná by bylo opravdu dobré, všechno někomu říct. Možná by mi pomohlo vyzpovídat se.

„No jo, tak dobře," povzdechnu si.

„Super, uvařím nám k tomu kafe," zatleská nadšeně Emily.

„Dobře, já se zatím učešu a vyčistím si zuby."

Kývne a zmizí v kuchyni, já se vydám do koupelny. Když pak sedíme v obýváku na sedačce, řeknu jí všechno, úplně od začátku.

„Páni. Proč jsi mi o tom neřekla dřív?" zeptá se překvapeně Em.

„Já, vlastně jsem si to chtěla nechat jako takové malé tajemství."

„Chápu, ale stejně si myslím, že by sis s Niallem měla minimálně promluvit a nechat ho to vysvětlit."

„Já nevím Emily, vždyť on mi vlastně lhal," vydechnu.

„Třeba k tomu měl dobrý důvod Am. No tak, jednou by jsi toho litovala. Navíc, co vím, tak takhle jsi si nerozuměla snad ještě s žádným klukem."

„Byli jsme jenom kamarádi. Kluk jako Niall Horan, by si nikdy nic nezačal s holkou jako já," řeknu rozhodně.

„Amie Hudson, vzchop se a napiš mu."

„Co když se mnou ani nechce mluvit, to tě nenapadlo?"

„Panebože, viděla jsi ho včera? Koukal na tebe jako na svatý obrázek. Navíc, Harry říkal, že..."

„Jo, tak Harry říkal, jo?" zakřením se na ni.

„Hele, hele, neodbíhej od tématu. Harry říkal, že o tobě párkrát mluvil."

„To ale pořád nic neznamená," oponuji.

„No tak, Amie," podívá se na mě Emily jako kdybych se zbláznila.

„Necháme tomu volný průběh, ano?"

„Fajn," zamumlá.

„Každopádně mi řekni, co ty a Harry?"

„Já a Harry?"

„Jo, myslíš, že jsem si nevšimla, jak po něm pokukuješ?" zasměju se a ona lehce zrudne.

„Dobře, dobře, včera večer mi dal svoje telefonní číslo."

„Cože, to mi říkáš jen tak?" vyhrknu.

Pokrčí rameny.

„No, vlastně jo."

„A už si mu volala?" vyzvídám.

Zavrtí hlavou.

„Cože, proč ne?!"

„Dokud se ty neozveš Niallovi, já se neozvu Harrymu," řekne a našpulí rty.

To je potvora.

„Víš, že to, co teď děláš je vydírání, že jo?"

Nevinně na mě zamrká a pokrčí rameny.

„Jak už jsem řekla, necháme tomu volný průběh."

„Budeš mě mít jednou na svědomí," odfrkne si.

„Asi s tím budu muset žít," zakřením se.

Naštvaně se na mě podívá.

„Takže, co budeme dělat?"

Pokrčím rameny.

„Panebože Amie, s tebou je dneska opravdu sranda."

„Promiň, ale dneska asi nebudu nejlepší společník."

„To už jsem si všimla."

„Co kdybychom se sešly zítra?" navrhnu a doufám, že bude souhlasit.

„Fajn, ale, jestli mi zítra neřekneš, že si mu napsala, tak si mě nepřej," pohrozí mi.

„No jo, no jo, neboj."

„Tak zatím Amie."

„Zatím," zamumlám.

Když odejde plácnu sebou na sedačku a projíždím kanály v televizi. Jako obvykle nic nedávají. Pomalu u televize usínám, když mě probudí zvonek.

„Emily, jestli jsi se vrátila, aby si mě zase přemlouvala, přísahám, že půjdu skočit z okna," zamumlám a otevřu dveře.

Zůstanu, ale stát jako přimražená.

Tak tohle jsem vážně nečekala....