Gotta Be You /N.H./

fourty

Niall

Týden uteče jako voda. Doslova. Přijde mi jako kdybychom přijeli včera a přitom už odjíždíme.

„Nemůžu uvěřit tomu, že musíme zpátky domů," zamumlá Am, když ležíme ráno v posteli.

Držím ji ve své náruči a hladím ji po vlasech. Mohl bych takhle ležet napořád a ani tak bych nikdy neměl dost.

„Já taky ne," povzdechnu si.

Začne mi rukou bloudit po nahé hrudi.

„Co to děláš?" zašeptám a pozoruji ji.

„Chci něco zkusit. Můžu?" řekne pomalu a zadívá se mi do očí.

„Jo, jasně," zakoktám, protože se na nic víc nezmůžu.

Opatrně si na mě obkročmo sedne a začne mi svými horkými rtíky obsypávat, nejdřív krk a pak celou hruď. Sotva dýchám. Když dojde až k mým boxerkám, zvedne hlavu a zadívá se mi znovu do očí. Potom udělá něco, co bych nečekal. Svojí drobnou ručkou přejede po mojí bouli v boxerkách. Zalapám po dechu a celý se napnu. Tohle jsem opravdu nečekal.

„Já omlouvám se, neměla jsem," zašeptá a celá zrudne.

„Nemáš za co," vyhrknu rychle, protože ji chci ubezpečit, že se vážně nic nestalo.

„Takže mám pokračovat?" zeptá se a zamrká.

Kývnu a sleduji, jak se vrací zpátky k mým boxerkám. Znovu opatrně přejede po tvrdnoucí bouli a já cítím, jak se její drobná ručka klepe.

„Hej Am, tohle, ale nemusíš dělat, pokud nechceš."

„Já, ale chci," řekne a zajede mi rukou do boxerek.

Trhaně se nadechnu. Opatrně mi stáhne boxerky a pak vezme moji chloubu do ruky. Její ručka lehce klouže nahoru a dolů.

„Panebože Am," zachrčím.

Lehce se pousměje, skrčí se a vsaje špičku mojí chlouby do své drobné pusy.

„Amie," vydechnu a chvíli na to se udělám.

Skoro se stydím, že to bylo tak rychle, ale s Amie jsem si nemohl pomoc.

Ona si sedne vedle mě a pozoruje mě zkoumavým pohledem.

„Nikdy jsem tohle nedělala," zašeptá.

„Nikdy?" zeptám se překvapeně.

Zavrtí hlavou.

„Tak proč teď?"

Pokrčí rameny.

„Nevím, protože teď jsem to chtěla udělat. Nikdy jsem žádného kluka nemilovala, tak jako tebe Nialle. Vždycky jsem si myslela, že jsou všichni stejní, ale ty si mi dokázal pravý opak víš? Miluji tě."

„Já tebe taky Am, ani nevíš jak moc," zamumlám a omotám jí ruce kolem pasu.

„Měli bychom už jít dolů, abychom stihli snídani," řekne smutně.

„Jo, to bychom měli."

Když Am zmizí v koupelně líně slezu z postele a obléknu se do úzkých černých kalhot a světle modré košile. Pak vyjdu na chodbu, kde se srazím s Gregem.

„Teda brácho, vy jste asi parádně řádili, co?" řekne a zasměje se.

„Cože?" zeptám se nechápavě.

„Panebože Am," začne napodobovat můj hlas a mě hned dojde co myslí.

Nepochybně celý zrudnu a nevím co mám říct.

„To je v pohodě brácho," zasměje Greg a zmizí u nich v pokoji.

Já tam ještě chvíli jen tak stojím, než se vydám dolů.

„Dobré ráno," řeknu rodičům a sednu si ke stolu.

„Dobré," odpoví naráz.

„Je taková škoda, že už dneska musíte odjet."

„Já vím mami, ale bohužel se nedá nic dělat, už dneska večer máme koncert."

„Vždyť já vím, zlato. Já vím. Jen jsme ti s tatínkem chtěli říct, že Amie je neskutečně sympatická a milá dívka a moc se nám líbí."

„Maminka prostě jenom chce říct, aby si to nezvoral a neublížil jí," dořekne to táta.

„Nebojte, neublížím jí."

„To jsme rádi."

Kývnu a usrknu si čaje. Když přijde Am, nasnídáme se a pak už je čas jet na letiště.

„Budete mi všichni chybět," zamumlá Am a všechny objeme.

Thea si nechá nakonec.

„A ty nejvíc prcku," řekne a vezme ho do náruče.

„Ty mi taky budeš chybět. Slib mi, že zase co nejdřív přijedeš," popotáhne Theo.

„Slibuji."

„Tak jo," vypískne a rozzáří se.

Am se usměje a vezme mě za ruku.

„Tak zatím všichni," řeknu a spolu s Am se vydáme k autu.

Cestou na letiště držím Am za ruku, ale oba mlčíme.

„Už se nemůžu dočkat dnešního koncertu," řekne Amie, když stojíme na letišti.

„Já taky už se moc těším," vyhrknu nadšeně.

Kdybych v tuhle chvíli tušil, co se ten večer stane, raději bych zůstal v Mullingaru.