Gotta Be You /N.H./

twenty-nine

Niall

Louis se na mě zamyšleně dívá a mně je úplně jasné, že má něco za lubem.

„A víš co? Když jsem ti to tak pokazil pomůžu ti vymyslet úžasný plán," řekne po chvíli.

„Tak úžasný plán jo?" zakřením se.

„Jo, co kdyby si vzal Amie někam na večeři, nebo tak něco a řekl jí to tam?" usměje se.

„Teda Louisi, to vůbec není špatný nápad."

„Já vím, já vím, nemusíš mi tleskat," vyplázne na mě jazyk.

„Hele, zas až tak si nefandi," zamračím se na něj.

„Takže kam ji vezmeš?"

„Myslel jsem, že to jsi vymyslel ty."

„Fajn, nech to na mě," zamumlá.

„Dobře."

Chci mu ještě říct, ať to nepřehání, jak má ve zvyku, ale otevřou se dveře a z koupelny vyjde, teda spíš vykulhá Amie. Zůstanu na ní zírat, protože i přes to, že má na sobě moje tričko, které jí je obrovské a kraťasy vypadá dokonale.

„Pozor Nialle, teče ti slina," zašeptá mi do ucha Louis, a to mě dokonale probere.

Zamračím se na něj, ale nic neříkám.

Amie

Jakmile vyjdu z koupelny kluci ztichnou a otočí se na mě. Nervózně se usměji a povytáhnu Niallovi kraťasy, které jsou mi velké.

„Tak co kluci? Doufám, že jste mě moc nepomlouvali."

„Jenom trošku," řekne Louis a mrkne na mě.

„Fajn," řeknu a pousměji se.

„No, takže už můžeme jít na to jídlo?"

„Já jsem pro."

„Já taky," řekne Niall.

Pomalu se začnu kulhat ke dveřím, ale Niall je rychlejší. Vezme mě pod zadkem a přehodí si mě přes rameno.

„Ježiši Nialle, co to děláš," vypísknu.

„Přece tě nenechám s tou nohou kulhat dolů."

„No tak Nialle, jsem těžká," zamumlám.

„Ty a těžká? Znovu říkám, že si lehká jako pírko."

Dám oči v sloup. Pak uslyším ty zvuky, o kterých mluvil Louis.

„Teď už úplně chápu Louise, proč nemohl spát," řekne Niall a já jenom přikývnu.

„Takže co si dáte?" zeptá se Louis, který už stojí u kuchyňské linky.

„Něco vymysli kuchaři."

„Hm, co palačinky?"

„Jo palačinky," vykřikneme s Niallem na jednou.

„Dva Niallové, to se jen tak nevidí," zamumlá Louis.

„Pomůžu ti," řeknu a chci seskočit z barové stoličky.

„Tak to ani náhodu," vyhrkne Niall a chytne mě kolem pasu.

Hned si ale asi uvědomí, protože mě rychlosti blesku pustí.

„Ehm, já Louisovi pomůžu," zašeptá a stoupne si k lince.

Přikývnu a nechám je pracovat.

„Díky kluci, lepší palačinky jsem v životě nejedla," řeknu, když je všechny dojíme.

„My víme, že děláme nejlepší palačinky," řekne Louis a usměje se.

„No, myslím, že si už půjdu lehnout," zamručím.

Niall už ani nic neříká, automaticky mě vezme do náručí a já automaticky protočím očima.

„Nialle," zamumlám, ale on se jen usměje.

„Ty Am?" zeptá se, když šlape nahoru do schodů.

„Ano?"

„Eh, je mi to trapný, ptát se takhle, ale nezůstala by si dneska večer u mě?"

„Cože?" vydechnu zmateně.

„Tak mě napadlo, že když se mnou zůstaneš nevrátí se noční můry," pokrčí rameny a podívá se na mě s prosbou v očích.

„No, já nevím, jestli to pomůže."

Přikývne a rozzáří se jako sluníčko.

„Já, ještě si odskočím za Louisem," řekne Niall, když jsme u něho v pokoji.

„Dobře," řeknu a zavrtám se do peřiny.

Když se vrátí už skoro usínám.

„Mám pro tebe překvapení," zamumlá Niall.

„Jaké?" zeptám se zvědavě.

„Uvidíš zítra."

„Tak jo už se těším," zívnu.

„Jo, to já taky," zašeptá Niall.

„Dobrou noc Nialle," zamumlám a zavřu oči.

„Dobrou noc Amie," slyším ještě Nialla.

Asi po půl hodině, kdy se mi nepodaří usnout se ke mně Niall nakloní. Dál dělám, že spím a čekám, co bude dělat.

„Kdybys jen tušila Am," zašeptá a odhrne mi pramen vlasů z obličeje.

Pak se otočí a za chvíli pravidelně oddechuje.

Co mám, ale sakra tušit?!