Gotta Be You /N.H./

twelve

Niall

Já jsem ten největší idiot na světě, nikdo není větší, rozhodně ne... Jak jsem mohl něco takového napsat? Jak? Ironií je to, že se s ní chci sejít více než cokoliv jiného na světě. Teď jsem to, ale podělal, jak nejvíc jsem mohl. V životě už se mnou nepromluví a já se ji vlastně nedivím. Taky bych sám se sebou nepromluvil.

Povzdechnu si a vyhrabu se z postele. Za dvacet minut mám být na zkoušce, zdá se, že jí tentokrát stihnu. Je to poslední zkouška, před zítřejším koncertem, na který se těším už několik týdnů. Rychle vběhnu do koupelny, kde si vyčistím zuby a upravím vlasy. Pak se navléknu do černých skinny jeans a bílého trička a vyrazím.

Jsem tam o něco dřív, a tak si sednu na koženou sedačku a čekám, až dorazí kluci.

Jako první dorazí Louis.

„Páni Nialle, dneska si tu nějak neobvykle brzy. Děje se něco?" zeptá se a žuchne na místo vedle mě.

„Nic," zamumlám.

„No tak brácho, vidím, že tě něco žere," poplácá mě po zádech.

„Nic mě nežere. Panebože, to prostě nemůžu mít blbý den?" zamručím.

„Jde o tu holku, se kterou si pořád píšeš?"

„Jak o ní víš?" zeptám se překvapeně.

„No tak Nialle, tohle by viděl i slepý, jak se přiblble usmíváš do telefonu nebo jak vždycky nadskočíš, když ti přijde nová zpráva," řekne s úsměvem.

„To je to tak poznat?" zamumlám.

„To si piš brácho. Takže co se stalo?"

„Pohádali jsme se," pokrčím rameny.

„Proč? Co se stalo?"

„Chtěla se potkat, jenomže já mám strach, že až se potkáme, tak, že prostě nevím," povzdechnu si.

„Takže?"

„Jsem jí napsal, že nemám čas a ona se naštvala. Myslí si, že se s ní nechci potkat."

„Nialle, řekl ti už někdo, že jsi strašný idiot?" zakření se Louis.

„Já vím, ale spíš mi řekni, co teď mám dělat Louisi?"

„Já nevím. Sám moc dobře víš, jaký problémy se vztahy mám. Možná že by bylo dobře dát ji trochu času."

„Jo, asi máš pravdu," zamumlám.

„Čau kluci, co tady děláte tak brzo?" uslyším od dveří Harryho hlas.

„Jen tak si povídáme."

„Aha," řekne a sedne si vedle nás na sedačku.

„A o čem si povídáte?"

„Niall má nějaký trable."

„Trable? S čím by mohl mít Niall trable? Došlo ti jídlo?" řekne Harry se smíchem.

Dám oči v sloup. Tohle je klasika, všichni si myslí, že jediné moje problémy jsou s jídlem.

„Ne, omlouvám se, takže co se děje?" zeptá se Harry, teď už naprosto vážně.

Povzdechnu si a řeknu mu to, co Louisovi.

„Páni, věřil bych ti všechno, ale to, že se náš malej irskej skřet zamiluje, to teda ne."

„Já jsem ale neřekl, že jsem zamilovaný," zamumlám.

„Ale no tak Niallere, myslím, že to je dost jasný."

„Jsme jenom kamarádi. Chápeš Harry, kamarádi. A teď docela začínám pochybovat i o tom, protože se, se mnou nebaví," povzdechnu si.

„To se časem spraví, ono jí to přejde."

„Hm, snad máš pravdu."

„Čau kluci, jsem tu. Omlouvám se, byla zácpa. Jdeme zkoušet?" vběhne dovnitř Liam.

„Jo, to bychom měli, abychom to všechno do zítřejšího koncertu všechno stihli," řeknu.

Když po celém dni konečně dozkoušíme, svalíme se všichni na sedačku, protože jsme úplně vyčerpání. Já zašmátrám v kapse a vytáhnu telefon. Nic. Ani jedna zpráva. Nenapsala. Odhodím telefon stranou a frustrovaně si povzdechnu.

„Dneska asi žádná párty nebude, co kluci?" zeptá se Harry.

„Tak to asi určitě ne Harry," zamumlá Louis, který už napůl spí.

„Tak fajn no."

„Já jedu rozhodně spát, chcete někdo hodit domů?" zeptám se a nahlas zívnu.

„Já bych možná odvoz bral, jsem tak utahaný, že bych nejspíš usnul za volantem," vydechne Louis.

„Dobře, jedeme. Tak zatím kluci."

„Zatím."

Před studiem nasedneme do mého černého Range Roweru a vydáme se k Louisovi domů. Celou cestu mlčíme.

„Tak jsme tady."

„Díky za odvoz brácho," řekne Louis vystoupí z auta.

Pak se ale ještě nakloní dovnitř a řekne: „Jo a s tou holkou si nedělej hlavu, ozve se ti, byla by úplně praštěná kdyby ne."

„Díky Louisi."

„Není za co."

Cestou domů přemýšlím o tom, co Louis řekl.

A opravdu pevně doufám, že má pravdu.