Gotta Be You /N.H./

fourty-five

Amie

„Už pojedu domů, ale moc ti děkuji za azyl Chrisi," usměji se na něj a postavím se.

„To je přece samozřejmost. Vždycky ti rád pomůžu Am. Jsi si jistá, že tady nechceš ještě zůstat?" zeptá se.

„Jsem. Myslím, že teď potřebuji být chvíli sama."

„Tak dobře."

Převléknu se zpátky do svého oblečení a Chris mě odveze domů. A i přes mé protesty, trvá na tom, že mě doprovodí až k bytu.

„Už je to v pohodě, Chrisi."

„Dobře. Každopádně počítej s tím, že si tě přijedu zkontrolovat."

„No, jo, jasně."

Zasměje se a pak se ke mně nakloní a objeme mě.

„Zatím," zamumlám a zalezu do bytu.

Došourám se do kuchyně a svezu se na židli.

„Amie?" uslyším po chvíli z obýváku.

„Emily?" vyhrknu.

„Panebože, zbláznila jsi se Amie? Víš, jak jsem se o tebe bála. Jsi nedostupná doma nejsi. Niall se zdejchnul, bůhví kam," skoro křičí.

„Nejspíš bude s Barbarou," zamumlám.

„Am, proč si to nenecháš vysvětlit od Nialla?"

„Není co vysvětlovat, Emily."

„No tak, Am."

Zavrtím hlavou.

„Tak dobře, co kdybychom se šli alespoň projít?"

„Teď?"

„No jo, pojď, jen tady kousek do parku."

„Tak fajn," zamumlám a navléknu si kabát.

„No vidíš, že to jde a teď mi po cestě všechno řekneš. Ano?"

Kývnu a vyjdeme z bytu.

Niall

„Niallere, děláš si ze mě sakra legraci, ty idiote?" objeví se vedle mě Harry.

„Co chceš Harry?" zamumlám unaveně.

„Můžeš mi říct, co tady doháje děláš?"

„Piji nevidíš? Chceš taky?" vydechnu a natáhnu k němu láhev.

„Ne nechci. Neměl by jsi spíš být teď s Amie?"

„Proč?"

„To se ptáš ty mě?"

„Jo. Vždyť už si přece za mě našla náhradu, ne?"

„Co to sakra plácáš Niallere. Zvedni se z té stoličky a pojď na čerstvý vzduch."

„Fajn," zamumlám a začnu se zvedat.

Harry hodí na bar nějakou bankovku, kterou vytáhne z kapsy. Nestihl jsem vypít ani půlku flašky, takže nejsem skoro vůbec opilý. Vyjdu před bar, kde vdechuji čerstvý vzduch.

„Nechci snad ani vědět, co tě to napadlo jít do baru za bílého dne. Pojď pojedeme se projít, někam do parku."

„Nechci se jít nikam procházet," zamručím.

„Já se tě, ale neptám Niallere."

„Hm," zamumlám a nasednu do auta.

Dojedeme k menšímu parku a já okamžitě vyskočím z auta.

„Takže, co teď se tady budeme procházet jako dva idioti? Co myslíš, že to vyřeší Harry?"

Pokrčí rameny a vyšlápne do parku. Já jdu naštvaně za ním a kopu do všech kamínků, které mi přijdou pod nohy.

„Myslím, že byste teď mohli vyřešit hodně," řekne po chvíli pomalu Harry.

Prudce zvednu hlavu a uvidím kousek od nás stát Amie a Emily. Amie naštvaně mává rukama a nejspíš na Emily křičí, což mám já přesně v plánu s Harrym. Než to, ale stihnu popostrčí mě dopředu, stejně jako Emily Am. Když ji uvidím zblízka, najednou je to jako kdybych jí zase viděl poprvé. Rozdíl je jen v tom, že má uslzené oči a nateklý obličej.

„Musíme si promluvit," řekne pevným a zároveň chladným hlasem.

„Jo to musíme," souhlasím.