Gotta Be You /N.H./

fourty-three

Amie

„Am, co se stalo?" vydechne Chris to telefonu.

„Řeknu ti to pak, jen můžu teď přijet," zamumlám a můj hlas se stále klepe.

„Jasně, že jo. Dojedu pro tebe."

„Ne, to ne. Zvládnu to metrem."

„No tak Am, nebudu o tom s tebou diskutovat, za deset minut jsem u tebe," zamručí.

„Dobře," zamumlám a položím telefon.

Navléknu se zpátky do kabátu a jdu čekat před dům.

Za pár minut se opravdu objeví Chris.

„Ahoj," zašeptám, když si sednu do auta.

„Ahoj. Co se stalo Am?" vydechne okamžitě.

Jediné, co v tu chvíli dokážu udělat, je zavrtět hlavou a rozbrečet se. Chris se ke mně okamžitě nakloní a objeme mě.

„No tak. Vezmu tě k sobě a všechno mi řekneš ano?"

„Dobře," zahuhlám.

„Udělám ti kakao," řekne, když dorazíme k němu do bytu.

„Nemusíš si se mnou dělat škodu. Stačí, že tě takhle otravuji."

„Ale no tak Am, jakou škodu. Hned jsem zpátky," řekne a zmizí v kuchyni.

Já si sednu na sedačku a znovu se rozbulím.

„Am," řekne Chris a rychle položí kakao na stůl.

Pak si sedne vedle mě a obejme mě.

„Řekneš mi, co se stalo?"

Kývnu a pustím se do vyprávění, toho, co se stalo na koncertu.

„To snad ten idiot nemyslí vážně, já ho asi zabiji," vyhrkne Chris, když skončím.

„Klid Chrisi, to už je teď jedno. Jediné, co mě opravdu mrzí je, že jsem si myslela, že mě miluje, protože já ho opravdu milovala."

„Já vím Am. Já vím."

„Teď už je to, ale jedno všechno je v háji."

„To neříkej. Co kdyby si se trochu prospala. Víš, že ráno je moudřejší večera."

„Jo asi máš pravdu. Pojedu domů a...."

„Tak to v žádném případě, zůstaneš pěkně tady."

„Vážně?"

„Jo, jasně. Ustelu ti v ložnici a já si lehnu na sedačku."

„Děkuji Chrisi, si nejlepší," zamumlám.

Když dopiji kakao, dám si rychlou sprchu a navléknu se do oblečení, které mi chci půjčil Chris, zavrtám se do peřin a snažím se usnout. Vůbec se mi to, ale nedaří, takže se nakonec stejně celou noc převaluji. K ránu, ale nejspíš usnu, protože mě později probudí úžasná vůně. Vyhrabu se z postele a jdu za ní. Po cestě mě, ale zastaví zapnutá televize v obýváku.

"Skupina One Direction, která měla včera večer první menší koncert tady v Londýně má pro nás nejspíš noviny. Týkají se blonďatého irského zpěváka, Nialla Horana, který včera na koncertě věnoval písničku Little Things své přítelkyni. Objevili se informace, že by opět mohlo jít o Barbaru Palvin, která byla na koncertě včera večer zahlédnuta. No, ať je to, jak chce, Nialle držíme ti palce."

A je to tu zase. Slzy se mi nahrnou do očí a já brečím jako želva.

„Oh, omlouvám se Am, zapomněl jsem to vypnout."

„To nic. To je v pohodě," zamumlám a snažím se otřít slzy.

„Ale no tak," zašeptá a přitáhne si mě do objetí.

„Omlouvám se."

„Nemáš za co. Pojď, dáme si snídani, co ty na to?"

„Jo, to zní jako dobrý nápad," kuňknu a vydám se za ním do kuchyně.