Gotta Be You /N.H./

thirty-two

Amie

Jídlo už mám skoro hotové, ale v tom někdo mi zakryje oči. Okamžitě je mi jasné, kdo.

„Hádej máš jenom jeden pokus," zašeptá do mého ucha a mě naskočí husí kůže.

„Hm, že by Louis," řeknu nevinně.

„Ty jedna," zasměje se Niall a pustí mě.

Otočím se k němu a usměji se.

„Něco jsem ti přinesl," zazubí se a já se na něj zvědavě podívám.

„Špagety?"

„Ty taky, ale ještě něco jiného."

„Opravdu?"

„Jo," řekne, otočí se a odněkud vytáhne kytici červených tulipánů.

„Panebože Nialle, ty jsou kouzelný. Ty si to ještě pamatuješ?" vydechnu překvapeně.

„Jasně, že si to pamatuji," mrkne na mě.

„Jsi nejlepší," řeknu, stoupnu si na špičky a políbím ho.

Má neskutečně jemné rty, mohla bych ho líbat do konce světa a ještě by to bylo málo.

„Spálím tu omáčku," zašeptám do jeho rtů.

„To nevadí."

„Možná ne tobě, ale myslím, že klukům by se to nelíbilo," řeknu s úsměvem a pustím ho.

Když je večeře hotová nandám na talíř pět porcí a s Niallovou pomocí je nanosím do jídelny.

Vrátím se pro poslední talíř do kuchyně, když Niallovi zavibruje telefon.

"Nialle?" křiknu na něj.

"Ano?" zakřičí z jídelny.

"Přišla ti nějaká zpráva."

"Podíváš se prosím, kdo mi píše?"

"Nějaké číslo," zamumlám.

"A co píše?" zeptá se a přijde do kuchyně.

"Ahojky zlato. Co je s tebou, že jsi se ani neozval. Barbara," přečtu a podívám se na Nialla.

V tu chvíli se mi udělá neskutečně špatně. Panebože.

"Nialle?" zašeptám.

"Barbara je moje nejlepší kamarádka. Musím ti ji někdy představit," vyhrkne.

"Aha, no tak jo. Moc ráda ji poznám," usměji se.

Naivní, naivní, naivní.

"Dobře, domluvím to s ní a teď už pojď, ať nám nevystydne ta výborná večeře."

"To je pravda," řeknu s úsměvem a jdu za ním do jídelny.

„Páni, tady to úžasně voní," přiřítí se okamžitě Louis a v závěsu má kluky.

„No jo, tak šup, ať vám to nevystydne."

Sednou si ke stolu a ihned se pustí do jídla. Vypadají jako by měsíc nejedli. To mě donutí pousmát se.

„Teda Am, v životě jsem nejedl lepší špagety," vydechne Louis.

„Louisi, určitě si jedl už mnohem lepší špagety, než jsou tyhle."

„Má pravdu Am, je to vynikající," zahuhlá Harry s plnou pusou.

„Když to říkáte, možná bych měla seknout s učitelstvím a jít někam vařit."

„Ty studuješ na učitelku?" zeptá se Liam s nadzvednutým obočím.

„No jo, snažím se," pokrčím rameny.

„Teda nevypadáš jako učitelka."

„Ještě nejsem Louisi."

„To je pravda," řekne a zazubí se.

„Niallere, ty jsi dneska nějak ticho," zasměje se Harry.

Kouknu se na Nialla, který sedí vedle mě a hned pochopím, proč je tak ticho. Má plnou pusu špaget a další si tam láduje. Všichni se začneme smát.

„No, co sami jste řekli, že jsou to úplně nejlepší špagety, které jste kdy jedli," zamumlá.

„Achjo," řeknu s úsměvem a začnu od kluků sbírat talíře.

„Co to děláš," vyhrkne Liam.

„Ehm, jdu umýt nádobí?"

„Tak to ani náhodou, ty jsi vařila, my budeme mýt nádobí."

„No tak dobře," řeknu a předám Louisovi talíře.

„Nekoukneme se na nějaký film?" navrhne Harry.

„To zní fajn," řeknu s úsměvem.

„Tak jo, jdeme umýt nádobí a ty Am zatím můžeš vybrat nějaký film."

„Dobře," řeknu a dokulhám se do obýváku.

Otevřu obrovskou skříňku, ve které mají kluci filmy a hledám nějaký dobrý film. Nakonec zvolím klasiku, kterou miluji – Pomádu. Zapnu televizi a čekám na kluky.

„Tak co si vybrala?" zeptá se Niall a žuchne vedle mě na sedačku.

„Pomádu," řeknu a usměji se na něj.

„Slyšel jsem slovo Pomáda?" vykřikne Liam a sedne si vedle mě.

„Panebože, neříkali jste Pomáda, že ne?" zamručí Harry.

„Máš něco proti Pomádě Harry?"

„Neměl jsem, dokud se na ní tihle dva nekoukali dvakrát za den a neznali ji nazpaměť."

„No a co," zamumlá Niall.

„Náhodou, já Pomádu miluji. Když jsem byla mladší měla jsem doma DVD-čko, které jsem pouštěla tak často, že po čase přestalo hrát."

„Bezva Liame, myslím, že máme dalšího blázna do Pomády."

„Skoro bych řekl, že tady máme druhého Nialla," řekne Liam a sedne si do křesla.

Úplně nastejno se s Niallem zakřeníme.

„Jako bych nic neřekl."

„Ty Nialle?" zašeptám.

„Ano?"

„Nechci předbíhat nebo na něco spěchat, ale neměli bychom o nás říct klukům?"

„Budeš se hodně zlobit, když řeknu, že už jsem jim o nás tak trochu řekl?"

„Jasně, že se nezlobím," zašeptám.

„Hej vy dva, co si to tam pořád šuškáte?" vyhrkne Harry.

„Nic," řekne Niall.

„Tak můžeme už prosím konečně pustit ten film?" ozve se vedle mě Louis.

„Jasně."

Když film začne Niall mě opatrně vezme za ruku, jako by se snad bál abych se nelekla a neutekla. Já se jenom pousměji, ale sleduji dál televizi. Asi v půlce filmu mi začnou padat víčka. Lehce opřu hlavu o Niallovo rameno a za nedlouho potom usnu. Myslím, že pro dnešek toho bylo až dost.