Gotta Be You /N.H./

seventeen

Amie

Ještě, než vyjdeme z bytu nasadí si Niall kapuci a sluneční brýle. Chvíli se na něj zmateně dívám, protože mi trvá, než mi dojde, proč to udělal.

„Páni, ty sluneční brýle jsou vážně super, kde si je koupil?" vyhrknu.

„No, já vlastně ani nevím," řekne s úsměvem.

„Škoda, taky bych takové chtěla," zasměji se.

„Nějaké ti seženu," mrkne na mě.

„Beru tě za slovo Horane. Je ti to doufám jasné," pohrozím mu prstem.

„Úplně," řekne s úsměvem.

„Tak mě napadá, nemám si nasadit taky kapuci?" zeptám se naoko vážně.

„Proč?" vydechne překvapeně.

„Nevím, byla bych nerada, kdyby poškodilo moji pověst hodný holky to, že se po městě toulám s neznámým klukem."

Niall se začne smát na celé kolo.

"Hej ticho, mám taky nějaké sousedy," šťouchnu ho do boku.

"Promiň," řekne a otírá si slzy od smíchu.

Vyjdeme před dům a já automaticky vykročím na metro.

„Počkej, počkej, kam to jdeš?" vydechne zmateně.

„No tam," řeknu a ukážu směrem k metru.

„Mám tu auto," řekne a já na něm vidím, jak moc jsem ho pobavila.

„Aha, no jo, tak pojedeme autem, proč ne," pokrčím rameny a vydám se za ním.

Dojdeme k černému Range Roweru.

„Ten je tvůj?"

„No jo, líbí se ti?" zeptá se a pyšně na auto kouká.

„Je pěkný," řeknu a nasednu dovnitř, „ale jestli čekáš, že ti tady budu omdlévat, tak to sis měl naložit jinou holku," mrknu na něj.

„Popravdě, čekal jsem, že alespoň na sekundu omdlíš," řekne naoko smutně.

„Hm, promiň, příště se budu víc snažit."

Zasměje se a vyjedeme směrem k Nando's. Když konečně zastavíme, Niall naštvaně bouchne do volantu.

„Co se děje?" podívám se na něj, protože vypadá docela naštvaně.

„Už jsou tady zase."

„Kdo?" zeptám se nechápavě.

„Fanynky. Vědí, že jsem chodím často jíst, a tak tady na mě vždycky čekají."

„To jako vážně? Není už to trochu moc?" vydechnu, protože jsem tohle opravdu nečekala.

„Jo, povídej mi o tom. Ale jestli teď vylezu z auta, za chvíli jich tady bude desetkrát tolik. Omlouvám se, ale asi z té večeře nic nebude," zamumlá smutně.

„Tak to ne, jeli jsme na večeři, tak si dáme večeři. Já mám hlad."

„Co chceš ale dělat?"

„Skočím pro jídlo sama a ty počkáš v autě, je to úplně jednoduché," pokrčím rameny.

„Ne, to po tobě přece nemůžu chtít."

„Ale prosím tě, za chvíli jsem zpátky," řeknu a otevřu dveře od auta.

„Počkej, tak si alespoň vezmi moji kreditku," natahuje ke mně ruku.

„Tak to určitě, tentokrát tě zvu já," řeknu a vyskočím z auta, než stihne něco namítnout.

V Nando's na mě prodavač kouká jako na blázna, když mu nadiktuji, co všechno chci. Já se snažím mile usmívat. Když se vrátím zpátky do auta s horou jídla Niall nejdřív vyvalí oči, ale pak se usměje.

„Hm. nechceš si to sníst u mě? Myslím, že by to bylo mnohem pohodlnější než tady v autě," navrhnu.

„Jasně, proč ne."

„Navíc, přece ti neuděláme nepořádek v tvém dokonalém Range Roweru, ne?" řeknu a mrknu, jak se bude tvářit.

Jenom se usměje, ale nic neříká. Docela by mě zajímalo, co se mu honí hlavou. Já si opřu hlavu o okénko a přemýšlím.

Občas se i z těch nejhorších situací stanou ty nejlepší, co?