Gotta Be You /N.H./

twenty-eight

Amie

Niall mi, nejspíš nevědomky, svírá ruku, když se pustí do vyprávění.

„Víš asi před rokem jsem měl přítelkyni. Byl jsem do ní zamilovaný až po uši."

„Aha," zamumlám a upřu na něj pohled.

Nebudu lhát, že mě maličko nepíchlo u srdce, i když vlastně absolutně netuším proč.

„Nikdy jsem moc holek neměl, takže jsem vlastně ani nevěděl, jak se k holce mám chovat. Takže když jsem jí poprvé vzal do restaurace, tenkrát mě strašně sjela, proč jsem jí vzal do tak strašně obyčejné restaurace. Nechápal jsem to, a proto jsem ji začal vozit do těch nejluxusnějších a nejdražších restaurací, kupoval jsem jí drahé značkové oblečení a dělal pro ni prostě všechno, co jsem jí na očích viděl a takhle jsme vlastně fungovali," řekne se sklopí pohled.

Jde na něm vidět, jak moc ho bolí o tom mluvit.

„Nialle, to je strašné tohle sis nezasloužil," řeknu a lehce mu stisknu ruku, za kterou mě stále drží.

Podívá se na naše spojené ruce a pousměje se.

„To ale není to nejhorší," zašeptá.

„Ne?" zeptám se a děsím se, co ještě může říct.

„Ne, stalo se to jeden večer. Vrátili jsme se o den dřív z turné. Byl jsem úplně vyčerpaný a jediné na, co jsem se těšil bylo až přijdu domů a přitulím se k Sam. Jenže, pak jsem přišel domů a hned potichu zamířil do ložnice. Chtěl jsem jí udělat radost a zároveň ji překvapit. Když jsem ale přišel do ložnice, našel jsem ji tam s nějakým chlapem," zašeptá tak, že ho není skoro slyšet.

„To snad ne," vydechnu.

„Jo, byl to pro mě tenkrát obrovský šok. Dokonce bych byl možná schopný odpustit jí to. Ona se ale tenkrát prostě sbalila, řekla, že mě stejně nikdy nemilovala a odešla. Zlomilo mi to srdce. Miloval jsem ji," zamumlá a já vidím, jak se mu po obličeji skutálí slza.

„No tak, Nialle," řeknu a pohladím ho po tváři.

Zvedne ke mně obličej a zadívá se mi přímo do očí.

„Nebyla to poslední holka na světě. Navíc z toho, co říkáš, je fakt, že si tě nezasloužila."

„Jo, asi máš pravdu, jen se přes to pořád nějak nemůžu přenést."

„Neboj, přeneseš, jen prostě musíš najít někoho, kdo tě bude milovat stejně jako ty jeho," zašeptám.

„Jo, asi máš pravdu. Ehm, víš Am, já..."

„Co tady vy dva děláte?" objeví se ve dveřích hlava Louise.

„Povídáme si," řeknu a pousměji se.

„Jé super, nemůžu spát. Můžu si povídat s vámi?"

„Jo, jasně."

Nadšeně skočí na postel hned vedle mě.

„Jakto, že nemůžeš spát? Vždycky si první, kdo usne," zeptá se Niall.

„No, já bych klidně spal, kdyby mi to Harry dovolil," pokrčí rameny.

„Cože, co s tím má společného Harry?"

„No, před chvílí mu přišla dámská návštěva a z jeho pokoje se teď ozývá jenom: Oh Emily. Ano Harry. Panebože Emily," řekne a napodobuje přitom jejich hlasy.

„Počkej, počkej, říkal jsi Emily?" vyhrknu.

„No jo, Emily."

„Jako Emily, moje kamarádka Emily?"

„Eh, no, já nevím, tenkrát jsem ji zahlédl jenom na okamžik, ale myslím že to byla ona," pokrčí rameny Louis.

„Aha."

„No, mám docela hlad nechcete si se mnou dát něco k jídlu?"

„Jo, jasně, proč ne? Jen jsem se chtěla zeptat, mohla bych si tady někde dát sprchu?"

„Jasně, že jo, můžeš použit třeba moji koupelnu, jestli chceš," řekne Niall s úsměvem.

„To by bylo fajn. Děkuji."

„Jenom skočím k tobě do pokoje, nechal jsem ti tam nějaké věci na spaní."

„Dobře."

Když odejde Louis na mě mrkne.

„Je to fakt hodný kluk," řekne pomalu.

„Jo, to já vím," usměji se.

Jen kývne, ale už nic neříká.

Niall se mezitím vrátí a podá mi nějaké oblečení i s ručníkem.

„Díky," řeknu s úsměvem.

„Není za co."

„Hned jsem zpátky," zamumlám a odskáču do koupelny.

„Počkáme tady na tebe."

„Dobře," řeknu a zajdu do koupelny.

Niall

„Tak co, řekl si jí to?"

„Ne neřekl, protože než jsem k tomu sebral odvahu, tak si se sem přiřítil ty," zamručím.

„Aha, tak to promiň, měl si mi dát nějaký znamení."

„A jaký asi, měl jsem na tebe zakřičet, panebože Louisi, teď sem nechoď, chci říct Am, že ji mám rád?"

„Máš pravdu, to by bylo asi hodně nápadný. Ale neboj, příště už se to povede."

Jestli se k nějakému příště odhodlám pomyslím si...