Gotta Be You /N.H./

twenty-six

Amie

Noha mě bolí jako kdybych na ni několik hodin v kuse poskakovala. Pak mi dojde, že někdo třese mým ramenem.

„Am, slyšíš mě?" uslyším Nialla.

„Au," zamumlám a chytnu se za hlavu.

„Jsi v pořádku?" vyhrkne a pozoruje mě ustaraně Niall.

„A ty jsi kdo?" zeptám se a přimouřím oči, jako kdybych se ho snažila zařadit.

„Amie, ty mě nepoznáváš?" vydechne vyděšeně.

„My se známe?" zamumlám.

„Sakra, sakra, co teď budu dělat?" začne Niall mumlat jedno přes druhé.

A já to už dál nevydržím a rozchechtám se jako blázen. Doslova.

„Achjo, nevěřím, že jsi se nachytal," dostanu ze sebe mezi záchvaty smíchu.

„Cože?" vydechne a já si uvědomím, že je teď pořádně zmatený.

„Nachytal jsi se Nialle," zakřením se.

„Ty jedna," vykřikne a začne mě lechtat.

„Ne Nialle, no tak, prosím," směji se jako idiot.

„Takže jsi v pořádku?" zeptá se po chvíli naprosto vážně.

„Jo, teda, až na to že mě úplně neskutečně bolí noha, tak jo," zamračím se na svoji nohu.

„Noha?"

„Jo, teda musím říct, že to bolí jako čert," povzdechnu si.

„Můžu?" zeptá se opatrně.

„Jo, jasně."

Opatrně rozváže jednu z bruslí, kterou mám ještě na noze a sundá mi ji. Já zatnu zuby, protože to není zrovna dvakrát příjemné.

„Teda nevypadá to moc dobře," řekne, když mi vyhrne nohavici od legín.

„Je to hodně zlý?"

„Nebudu lhát, nejlepší to není. Vezmu tě do nemocnice."

„Ne, to ne," vyhrknu téměř okamžitě.

„Proč ne? Musíš tam Amie, pravděpodobně máš zlomenou nohu."

„Když to nejde," trvám si dál na svém.

„Ale proč ne?"

„Já, víš, mám syndrom bílého pláště," vykoktám a sklopím hlavu.

„Eh co to je?" zeptá se Niall zmateně.

„No, prostě, mám, dalo by se říct, panickou hrůzu z doktorů."

„Aha, to jsem nevěděl."

„Ani si nemohl, neví to nikdo. Moc se tím nechlubím," pokrčím rameny.

„No, ale teď k doktorovi musíš."

„Já vím," řeknu.

„Budu celou dobu s tebou. Nemusíš se ničeho bát."

„Už si pro mě udělal dost," zamručím nesouhlasně, protože po něm přece nemůžu chtít, aby mě bral k doktorovi.

„Tohle ani neříkej, nakonec, stejně za to můžu já."

„Tak dobře, jedeme do nemocnice," řeknu a rozvážu si druhou brusli.

Pak se pokusím vstát, ale hned jdu zpátky k zemi se slzami v očích.