Gotta Be You /N.H./

thirty-five

Amie

„Amie, lásko, vstávej," probudí mě Niallův hlas.

„Co se děje?" zamumlám.

„Musíme na letiště."

„Aha, eh, už vstávám," zamumlám a skutálím se z postele.

Došourám se do koupelny. Tady si vyčistím zuby, zapletu vlasy do copu a obléknu do pohodlných džínů a šedé mikiny. Vyjdu z koupelny zrovna, když si Niall obléká tričko. Hlasitě polknu, jakmile zahlédnu jeho svaly.

„Teče ti slina lásko," řekne s úsměvem Niall.

Zakřením se a vezmu kufr.

„Amie, netahej se s tím."

„To je v pohodě, není to tak těžký."

Zavrtí hlavou a vezme mi kufr.

„Máme ještě čas dát si na letišti snídani," řekne s úsměvem Niall.

„Já vlastně ani nemám hlad."

„Cože? Proč? Děje se něco Amie?"

„Ne, neděje, jen jsem nervózní."

„A z čeho?"

„Tak v první řadě z toho letu."

„Bojíš se létání?"

„Neříkám, že se bojím jen, že jsem prostě, vždycky když letím letadlem nervózní."

„Budu tam s tebou, nic se nemůže stát, ano?"

Na letišti předáme naše kufry ochotnému personálu, který když vidí Nialla Horana div nezešílí. Nakonec skončíme v malé kavárně. Niall do sebe hází jeden muffin za druhým a já jenom usrkávám svoji vodu.

„Pořád si nervózní?"

„Už je to lepší."

„Dobře."

„Ehm, pane Horane, omlouvám se, ale vaše letadlo odlétá za patnáct minut, musíte jít," přijde nějaký kluk.

„Děkuji, už jdeme," řekne Niall s úsměvem.

Zaplatí, vezme mě za ruku a vydáme se společně do letadla. Když sedíme v letadle a já jenom s pobavením pozoruji, jak všechny letušky flirtují s Niallem. Nejsem žárlivý člověk, ale tohle mě opravdu naštve. Vezmu Nialla za ruku a lehce mu jí zmáčknu.

„Neboj se," zašeptá.

„Už se nebojím, jen prostě..."

„Copak?" zeptá se a v těch dokonale modrých očích mu poskakují jiskřičky.

Pohladím ho po tváři a pak přitisknu své rty na ty jeho.

„Miluji tě," zašeptám.

„I já tebe krásko."

Usměji se. Celý let probíhá v klidu, protože se mě Niall neustále snaží bavit svými vtipy a vtipnými příběhy z koncertů.

„Už se nemůžu dočkat, až tě příští týden vezmu na náš koncert."

„Ty mě tam vezmeš?"

„Jasně, že jo."

„Skvělý, už se nemůžu dočkat."

Přistaneme na letišti v Dublinu, kde si Niall vypůjčí auto a vyrazíme do Mullingaru.

„Ty Nialle?" řeknu, když zastavíme u nich před domem.

„Ano?"

„Co když se jim nebudu líbit a nebudou mě mít rádi."

„Amie klid, jsem si na sto procent jistý, že si tě rodiče zamilují a Greg s Denise taky."

„Greg s Denise?"

„No jo, já se nezmínil, že je tady i brácha s rodinou?"

„Ne, to si se opravdu nezmínil," dám oči v sloup.

„To je v pohodě. Zamilují si tě všichni. Opravdu, vždyť jak by si se někomu mohla ty nelíbit?"

„Dobře, dobře."

„Prostě buď sama sebou a uvidíš, budou tě milovat."

Kývnu a vylezu z auta. Niall udělá to samé. Vezme mě za ruku, kterou mu okamžitě začnu drtit. Když stojíme před vchodovými dveřmi, čekám, že Niall zazvoní nebo zaklepe, ale on prostě otevře a vejde dovnitř.

„Mami, tati jsem doma," zakřičí jakoby nic, „jo a taky jsem přivedl vzácnou návštěvu."

Polknu a nechám se vést do domu. Tak fajn Amie, hlavně neplácej žádné hlouposti. Hlavně ne žádné hlouposti, pomyslím si a vkročím do kuchyně.