Gotta Be You /N.H./

thirty-nine

Amie

„No a tady, jsem poprvé spadl na kole," řekne nadšeně Niall a ukáže na nějaké místo na silnici.

Zasměji se a zavrtím hlavou. Už minimálně tři hodiny, možná i víc, chodíme po Mullingaru a on mi ukazuje všechny maličkosti. Vypadá při tom tak nadšeně a šťastně.

„No, a nakonec tě chci vzít na jedno speciální místo."

„Mám se bát?" zakřením se na něj.

„Možná," řekne s úsměvem.

Dojdeme k malému lesíku.

„Nialle?" zeptám se zmateně a koukám na les.

„Neboj a pojď," pousměje se a vezme mě za ruku.

Dovede mě k vysokému stromu a já jen nadzvednu obočí.

„Tohle byl můj domeček na stromě," řekne hrdě a dívá se na strom.

„Aha," zamumlám.

„No tak Am, trošku nadšení," šťouchne do mě Niall.

„To nevidíš moje nadšení, kdybych mohla tak skáču."

„Jednou se z tebe zblázním Am, opravdu. Doufám, že se nebojíš výšek."

„Vážně?" pozvednu obočí.

„Jo, chceš lézt první?"

„Tak jo," zasměji se a začnu šplhat nahoru.

„Páni, mám odtud úplně božský výhled," slyším Nialla pode mnou.

Chvíli mi trvá, než mi dojde, co myslí. To už ale stojím nahoře v domku. Niall se jenom culí jako sluníčko, ale nic neříká, a tak se rozhodnu to také nekomentovat.

„Teda, takže tohle je ono?" zašeptám a rozhlížím se kolem sebe.

Musím uznat, že to tady vypadá opravdu kouzelně.

„Jo, takže, co na to říkáš?"

„Je to tu úžasný a ten výhled," zamumlám a zadívám se na úžasný výhled na celý Mullingar.

„Sem jsem chodil skoro pořád," pokrčí rameny Niall.

„Sám?" zeptám se, sednu si na okraj domečku a svěsím nohy dolů.

„No, většinou s nějakou holkou," řekne a sedne si vedle mě.

Polknu a podívám se na něj.

„Kdyby ses teď viděla," rozchechtá se.

„Ty si idiot Niallere," zamumlám naštvaně.

„Ale no tak Amie, přece by si se nezlobila," pousměje se a omotá ruku kolem mého pasu.

„Možná," našpulím rty.

„Ale no tak, lásko," řekne a vlepí mi pusu na tvář.

„Ještě si to rozmyslím," řeknu na oko uraženě.

„No tak dobře, popravdě jsem žádné kamarády neměl, natož holky. Vždycky jsem sem chodil sám a jen tak tady seděl a zíral na město."

„Jako, že si neměl vůbec žádné kamarády?"

„Vlastně jednoho kamaráda jsem měl. Jmenoval se Adam. Byl to můj nejlepší kamarád."

„No vidíš a kde je Adam teď?"

„Umřel," zamumlá Niall a sklopí oči dolů.

„Cože?" zašeptám šokovaně, jako bych si snad myslela, že jsem se přeslechla.

„Umřel. Co si pamatuji, trpěl docela silnými depresemi. Šikanovali ho no a on to neunesl a jednoho dne prostě skočil pod auto."

„Panebože Nialle," zašeptám a přemýšlím co říct.

„To je v pohodě, už jsem se přes to přenesl."

Nevím, co říct, a tak ho prostě chytnu za ruku.

„Chodil jsem tenkrát asi dva měsíce k psychiatrovi, než jsem se z toho dostal. Nikdo o tom nevěděl, kromě rodičů, dokonce ani Greg. Jsi vlastně úplně první, komu jsem to řekl."

„Opravdu?"

„Jo. Mám pocit, že tobě můžu říct cokoliv a nebudeš si o mě myslet, že jsem blázen."

„Samozřejmě, že nebudu Ni."

„Řekla jsi mi Ni," zašeptá s úsměvem.

„No jo promiň, neuvědomila jsem si to."

„To je v pohodě. Líbí se mi to," řekne s úsměvem.

„Dobře."

„No, nepůjdeme už?"

„Jo, jasně."

Zbytek dne se jen tak touláme po Mullingaru, až když se vracíme domů, začne neskutečně pršet.

„Počkej, půjčím ti svoji bundu," vyhrkne Niall.

„Ne, vždycky jsem chtěla tančit v dešti."

„Opravdu?" zeptá se s nadzvednutým obočím.

„Jo."

„No, tím pádem smím prosit?"

„Ale samozřejmě," zahihňám se.

A tak jako dva blázni poskakujeme v dešti, dokud se neotevřou dveře a Maura na nás nezavolá, ať jdeme okamžitě dovnitř.

„Panebože, jděte se okamžitě převléknout," vyhrkne.

Vyběhneme k Niallovi do pokoje. Já si vezmu suché oblečení a zamířím do koupelny. Dám si rychlou sprchu, vysuším vlasy a obléknu se do teplého svetru, který jsem sebrala Niallovi, a černých legín. Vrátím se zpátky do pokoje a najdu tam Nialla sedícího na posteli, s mobilem v ruce. Vypadá to, že si mě nevšiml.

„Komu píšeš?" řeknu a skočím vedle něj na postel.

Nadskočí tak, že mu málem telefon vypadne z ruky.

„Eh, nikomu já jen, to jsem..." začne koktat a rychle strčí telefon do kapsy.

„Co?" zeptám se s nadzvednutým obočím.

„Nic, to je jedno," řekne rychle.

„Ehm, dobře."

„Jdeme na horkou čokoládu?"

„Jasně," zamumlám.

I když se potom celý večer skvěle bavíme, já přemýšlím o tom, s kým si Niall psal a proč se sakra choval tak divně.

To jsem netušila, jak brzo se to dozvím...