Gotta Be You /N.H./

fourty-six

Amie

Chvíli tam jen stojíme a koukáme na sebe. Jako kdybychom neměli co říct. Každopádně Niall si po chvíli přece jen najde.

„Takže, jak dlouho si mě chtěla tahat za nos?" vyhrkne a já se na něj překvapeně podívám

„Co prosím? Já tebe?" vydechnu nevěřícně.

„Jo, jak dlouho jsi to táhla s Chrisem?"

„S Chrisem? Děláš si ze mě legraci? To ty se taháš s Barbarou a ze mě děláš jenom blbku," zavrčím.

„Jasně, všechno to pojďme hodit na Barbaru," plácne rukama do boků.

Dělá si ze mě teď legraci, že jo? Nemyslí to, co říká vážně?

„To si ze mě děláš legraci, takže za to vlastně nakonec můžu já?"

„Já nevím, kdo se ocucává s Chrisem," zavrčí teď naopak on.

„Já se s nikým neocucávám," zaječím.

„Jasně a co to bylo dneska, u tebe před bytem?"

„To mě jako sleduješ?!" vydechnu a nevěřím tomu co říká.

„Nesleduji, přišel jsem si promluvit."

„Jo a kde jsi teda byl?" zeptám se.

„Nechtěl jsem rušit," řekne kousavě.

„Panebože, říkám ti to znovu, že já s ním nic nemám."

„Jasně, že ne," zamumlá ironicky.

„A proč tady sakra obviňuješ jenom mě, uvědomuješ si, že jsem potkala tvoji holku?"

„Já nemám žádnou holku, kromě tebe."

„Panebože, alespoň nelži Nialle, teď už je to stejně všechno jedno."

„Jedno?"

„Jo, vždyť koukej, jak se k sobě chováme."

„To, ale neznamená, že je to všechno jedno Amie. Prostě mi přiznej, že si něco měla s Chrisem a bude to v pohodě."

On se zbláznil, on se doslova a do písmene zbláznil.

„Já s ním, ale nic neměla," zaječím a z očí mi vytrysknou slzy.

„Nic jsem s ním neměla, za to je mi teď nadmíru jasný, co znamenaly všechny ty zprávy a tajný psaní s někým o kom jsi mi nechtěl říct. Celou dobu to byla ona, co? Celou dobu jsi ze mě dělal idiota."

„Dobře, byla, ale není to tak jak myslíš, snažil jsem se ji zbavit."

„Promiň Nialle, ale já vlastně ani nevím, jestli ti věřím a vidím na tobě, že ani ty nevěříš mě," zašeptám.

Plácne rukama do boků.

Dívá se na mě se slzami v očích, drží se rozhodně lépe než já, protože mě už se slzy kutálí po tváři.

„Takže, co budeme dělat teď?" vydechne tiše Niall a kouká mi do očí.

„Myslím, že oba víme, co teď musíme udělat Nialle," zašeptám a mám pocit, že mi každou chvíli vyskočí srdce z hrudi.

Prudce zavrtí hlavou a teď už mu jedna neposedná slza po tváři uteče.

„Tohle ne Amie, tohle přece nemůžeme udělat," řekne a já v jeho hlase slyším tolik bolesti, že mi to doslova láme srdce.

„Myslím, že to jinak nejde."

Stojím tam a koukám do jeho pomněnkově modrých očích. Nevěřím tomu, co se právě teď děje.

„Takže tohle je opravdu konec? Prostě to jen tak skončí? Budeme dělat, že se nic nestalo a prostě půjdeme dál? Budeme dělat že jsme se nikdy nepotkali, že jsme se nikdy neměli rádi?"

„Copak to nevidíš Nialle? Vždyť my ničíme jeden druhého a já v tom prostě dál pokračovat nemůžu," vyhrknu a musím si otřít slzy z očí, protože přes ně pomalu nevidím.

„Miluji tě Am, já tě sakra miluji," zašeptá Niall.

„Já tebe taky. Neumíš si ani představit jak moc, miluji tě víc než jakéhokoliv jiného člověka na světě."

„Tak pojď na všechno zapomeneme a začneme od začátku. Zase budeme jen my dva," řekne s nadějí v hlase a chytne mě za ruce.

Zavrtím hlavou. I když bych to chtěla sebevíc, i když mě právě teď bolí srdce tak moc, že mi každou chvíli nejspíš pukne, vím že nedokážu zapomenout na to co se stalo. Nejde to.

„Omlouvám se Nialle, ale nejde to. Prostě to nejde. Nemůžu," zamumlám a vyvléknu se z jeho sevření.

Naposledy ho pohladím po tváři a přeji si abych si jeho obličej uchovala v paměti napořád. Pak se otočím a odcházím.

Se slzami v očích, těžkým srdcem a nejspíš největší chybou, kterou jsem v životě udělala, odcházím.

Odcházím od Nialla Horana.