Gotta Be You /N.H./

sixteen

Amie

Koukám na něj a on kouká na mě, jako kdyby najednou netušil, co říct.

„Ahoj," řekne a nervózně přešlápne.

„Co tady děláš?" zeptám se a pořád se vzpamatovávám z toho šoku.

„Amie, prosím, nech si to vysvětlit," vydechne prosebně.

„A co mi chceš vysvětlovat Nialle? Vždyť vlastně není co," zamumlám okamžitě.

„Am, no tak. Můžu dál?"

Když vidím, jak se na mě zoufale kouká, těma velkýma modrýma očima povzdechnu si a odstoupím ode dveří, aby mohl dovnitř.

„Ehm, dáš si něco k pití?" zeptám se nejistě.

Zavrtí hlavou.

„Tak se posaď, nebudeme tady přece stát," kývnu k sedačce.

Sedne si na sedačku a já vedle něj. Chvíli tam sedíme v tichosti a zíráme na sebe.

„Takže?" zamumlám.

„Amie, nemůžeme na všechno zapomenout? Prosím."

„Už jsem to říkala Nialle, není na co."

„No tak Am, já vím že se zlobíš, ale musíš mě pochopit."

„Pochopit?"

„Jo, dřív jsem měl pár dobrých kamarádů, ale až později jsem zjistil, že se, se mnou baví jenom kvůli tomu, že jsem slavný," vydechne a já na okamžik maličko zalituji toho co se stalo.

„Takže sis o mě vlastně myslel, že bych se s tebou chtěla bavit jenom kvůli tomu, že jsi slavný?"

„Tohle jsem si o tobě nemyslel, jen jsem chtěl vědět..."

„Co jsi chtěl vědět Nialle?!" skočím mu do řeči, protože to už nevydržím.

„Jestli mě někdo bude mít rád jako obyčejného kluka, ne jako člena One Direction," zamumlá s očima zabodnutýma do země.

Zůstanu na něj koukat a vůbec netuším, co říct.

„Chtěl jsem prostě najít někoho, kdo bude mít rád stejné věci jako já, aniž by to předstíral, někoho, kdo bude nesobecký a bude se ke mně chovat normálně, ne jako k slavnému zpěvákovi," pokrčí rameny.

„Nialle tohle jsem netušila," zašeptám a stydím se za moji reakci.

„Ani si nemohla."

„Omlouvám se," zašeptám a sklopím hlavu.

Teď se cítím vážně špatně.

„Ty se nemáš za co omlouvat Am, měl jsem ti to říct dřív."

„Takže v pohodě?" zeptám se pomalu.

„Jasně, že jo, nic jsem si nepřál víc," vyhrkne nadšeně a udělá něco, co bych nečekala.

Nakloní se ke mně a rychlostí blesku mě obejme. Zaboří mi hlavu do vlasů a pevně mi omotá ruce kolem pasu. Nejdřív zůstanu úplně strnulá v šoku, ale potom ho taky obejmu.

„Jsem rád, že to dopadlo takhle."

„Jo, to já taky."

„Hm, tak mě napadá, co kdybychom zašli na večeři?"

„Jako teď?" zeptám se překvapeně.

„No jo," odpoví se smíchem.

„No tak jo, jenom se skočím dát trochu dohromady."

„Ale vždyť ti to sluší," vyhrkne Niall.

„Děkuji Nialle, to je od tebe pěkný, ale mám na sobě tepláky a starý tričko."

Až v tuhle chvíli mi dojde, jak strašně musím vypadat. Rychle zajdu do pokoje, kde si vezmu černé skinny jeans s dírami na kolenou, černé conversky a bílý světr. Teď tady nemám Emily, která by mi to zakazovala. Ještě zamotám vlasy do culíku. Když vyjdu z pokoje, Niall stojí u komody a prohlíží si fotky.

„Byla si roztomilá, když si byla malá."

„To jako chceš říct, že teď už roztomilá nejsem?" řeknu naoko smutně.

„Ne, to jsem říct nechtěl. Já, chtěl jsem, teda, myslel jsem to tak, že...," začne Niall roztomile koktat.

„Nialle, já si dělám srandu," řeknu a zasměji se.

Jde na něm vidět, že mu značně ulevilo.

„Takže jedeme na to jídlo, už mám vážně hlad," pousměji se.

„Jo, to já taky."

„Tak pojď, jdeme, ať už ti konečně můžu dokázat, že toho sním víc než ty," mrknu na něj.

„Nebo spíš to, že nemáš šanci."

„To se ještě uvidí," řeknu a odfrknu si.

Tohle bude ještě zajímavá večeře.