Gotta Be You /N.H./

twenty-one

Amie

Jedeme jenom chvilku, než zastavíme před obrovským zábavním parkem.

„No ne, ne," vypísknu nadšeně.

„Máš radost?"

„Jestli mám radost? Jsem úplně nadšená, miluji zábavní parky."

„Tak to jsem rád."

„Tímhle sis vyžehlil tu restauraci Horane."

„Tak to jsi mě uklidnila," řekne a uchechtne se.

„Kam půjdeme první?"

„Hm, já nevím."

„Co třeba horská dráha?"

„Tak jo."

Koupíme si lístky a nasedneme do vozíku. Niall si ale vedle mě nervózně podupává.

„Děje se něco?"

Zavrtí hlavou.

„A jsi si jistý, protože vypadáš docela vystresovaně."

„Nic mi není, jsem v pohodě," zamumlá.

„Dobře."

Jakmile se dráha rozjede Niall se křečovitě drží a ztěžka oddechuje.

„Nialle, jsi v pohodě."

„Já se asi trochu bojím."

„Cože?"

„Mám tak trochu strach z výšek," vydechne.

„Proč si to sakra neřekl dřív?!"

„Nechtěl jsem vypadat jako srab."

„Panebože. tak jo Nialle, nekoukej dolů, hlavně nekoukej dolů," zašeptám.

„To jde ale těžko," zašeptá zoufale.

„No tak," řeknu, vezmu jeho hlavu a otočím ji směrem k sobě.

„Dýchej, prostě jenom dýchej," řeknu a dívám se mu do očí.

„Fajn, fajn," zamumlá a kouká mi do očí.

Konečně dráha zastaví a Niall rychlostí blesku vystřelí ven. Já rychle běžím za ním.

„Nialle, jsi v pořádku?"

„Jo, už jo, já se strašně omluvám," zamumlá.

„Za co se omlouváš, tak prostě nemáš rád výšky," pokrčím rameny.

Usměje se, ale pořád ještě těžce dýchá.

„Pojď, teď tě někam vezmu já," řekne a táhne mě k nějakému stánku.

„Vážně Nialle?" zeptám se, když stojíme před střelnicí.

„No jo," řekne a vezme do ruky pušku.

Trpělivě tam stojím a sleduji, jak se snaží trefit. Trefí se chudák až na třináctý pokus.

„Hurá, tady je," řekne nadšeně a podává mi červenou papírovou růži.

„Děkuji, je krásná," usměji se na něj upřímně.

„Není za co. Ehm, já odskočím si, hned jsem zpátky."

„Počkám tady, nikam neuteču."

Když odejde, sednu si na jednu z laviček a čekám.

„Ahoj krásko, co tady děláš tak sama?" uslyším vedle sebe cizí hlas.

„Tak to asi ne."

„Ale no tak, krásko," řekne a začne mi svoji slizkou rukou šahat na stehno.

„Nevyjádřila jsem se snad dost jasně?" vyhrknu a postavím se.

„Nebuď tak vztahovačná, mohli bychom si užít," řekne a omotá svoje ruce kolem mého pasu.

„Hej, co to děláš," uslyším za sebou Nialla a značně se mi uleví.

„A ty jsi jako kdo?"

„Někdo, kdo ti nakope zadek, pokud ji ihned nepustíš."

„Ty jo?"

„Jo, já, takže naposled říkám, abys ji pustil," zavrčí Niall a já si uvědomím, že jsem ho takhle ještě neviděla.

„Fajn," řekne, pustí mě a naštěstí odejde.

„Děkuji," vydechnu, ale ještě se pořád trochu klepu.

„Pojď, pojedeme domů. Na jeden večer toho bylo až moc," řekne a vezme mě kolem ramen.

„Jo, to máš asi máš pravdu."

Když Niall zastaví u mě před domem, nastane mezi námi takové ticho, že by se dalo krájet.

„No, ehm, moc děkuji za dnešní večer. Bylo to úžasné," zamumlám.

„To já moc děkuji, už dlouho jsem se takhle nebavil."

„Jo, to věřím. Kdy naposledy si požádal nějakou holku o ruku, udělal z ní těhotnou, a nakonec jí zachránil krk. Za což jsem ti mimochodem moc vděčná."

„Máš pravdu, naposledy se tohle stalo minulý měsíc."

„Ty jsi vážně pako Nialle," řeknu a usměji se.

„Já vím," zazubí se.

Zavrtím hlavou a vystoupím z auta.

„Zavolám ti."

„Tak to už se nemůžu dočkat," zakřením se.

„Je mi to jasné," řekne s úsměvem.

Potom odjede. Když přijdu domů dám si rychlou sprchu a pak už jsem ráda, že si lehnu. Už, už chci jít spát, ale telefon hlásí nově příchozí zprávu.

ILovePizza93: Na něco jsem zapomněl.

JustAm: Jo a na co?

ILovePizza93: Dobrou noc Am.

JustAm: Jsi vážně to největší pako na světě Niallere.

ILovePizza93: Ty mi jako nepopřeješ dobrou noc?

JustAm: Achjo... Dobrou noc Nialle. Teď už můžeš v klidu usnout?

ILovePizza93: Jo, teď už je všechno v naprostém pořádku.

JustAm: Tak to jsem ráda. Takže už mi dovolíš jít spát?

ILovePizza93: Myslím že jo. Tak ještě jednou dobrou.

JustAm: Dobrou.

V ten večer se mi opět zdá o tom modrookém blonďáčkovi.