Gotta Be You /N.H./

eighteen

Amie

„Dobře, dobře vyhlašuji remízu," vydechne Niall poraženě a položí zbytek jídla na stolek.

„Jo, já souhlasím s remízou, už taky nemůžu," zamručím a natáhnu se na sedačku.

„Upřímně, jsem čekal všechno, ale tohle ne," zakření se Niall.

„Říkala jsem ti, že toho sním hodně," vypláznu jazyk.

„Promiň, že jsem ti nevěřil."

„To je v pohodě," řeknu a zasměji se, „já jenom skočím tohle uklidit jo?"

Jenom přikývne, ale nic neříká, chudák už nemůže ani mluvit.

„Ty Nialle, dáš si něco k pití?" zakřičím z kuchyně.

Když se ale neozývá, zdá se mi to divné, a tak se jdu podívat, kde je. Najdu ho nataženého přes celou sedačku. Nejdřív ho chci probudit, ale pak, když vidím, jak spokojeně oddechuje, rozhodnu se nechat ho spát. Přehodím přes něj deku, pak si dám rychlou sprchu, zapletu vlasy do copu, vyčistím zuby a zavrtám se do peřin, kde hned usnu.

Probudí mě zase ten otravný zvonek.

„Tohle už snad není možný," zamrmlám do peřin.

Když se zvonek ozve po několikáté povzdechnu si a vylezu z postele. Otevřu dveře a už se ani nedivím tomu, kdo za nimi stojí.

„Tak co se děje tentokrát, Emily?"

„Ty jsi teda zase milá dneska," řekne a odfrkne si.

„Možná, že kdyby si chodila na návštěvu v přijatelnější hodinu byla bych milejší."

„No jo, promiň, ale už jsem nemohla dospat."

„A to jako na co?"

„Napsala si tomu Niallovi?"

Sakra Niall. Až teď mi dojde že spí na sedačce.

„No já..."

„Počkej, nebudeme to řešit na chodbě přece," řekne a hrne se dovnitř.

Já jdu rychle za ní a přemýšlím, co jí řeknu o Niallovi. Jo jasně, nic špatného jsme včera nedělali, ale Emily vždy udělá i z komára velblouda. Ze srdce mi ale spadne obrovský kámen, když vidím, že Niall na sedačce není. Ne ale na dlouho, protože v tu chvíli se otevřou dveře od koupelny a vyleze Niall.

„Ehm, ahoj. Půjčil jsem si koupelnu, nevadí?" zeptá se a kouzelně se usměje.

„Ne, jasně, že ne."

Znovu se usměje, ale pak si asi všimne Emily.

„Ehm, no, já už asi budu muset jít," zamumlá a co nejrychleji zmizí.

„Zdá se, že si mi něco zapomněla říct," řekne Emily a nadzvedne obočí.

„No jo."

„Takže řekneš mi, co se sakra včera stalo?"

„No, Niall včera přišel ke mně a všechno mi vysvětlil, pak jsme jeli na večeři, kterou jsme snědli tady u mě no, a nakonec Niall usnul."

„Nic víc?"

„Ne, nic víc Emily."

„Tak fajn ,budu ti věřit."

„Každopádně ty se teď můžeš ozvat Harrymu," mrknu na ní.

„Heh, no to máš asi pravdu."

„To si piš."

„Mám ale jeho číslo doma."

„Tak na co čekáš, utíkej domů."

„Fajn, fajn. Možná se ještě dneska zastavím," volá na mě ode dveří.

„Dobře."

„Doufám, že už budeš příjemnější," slyším jí ještě říkat.

Zasměji se a jdu si do kuchyně udělat snídani. V tom mi ale pípne telefon, který hlásí nově příchozí zprávu.
Vezmu ho do ruky a musím se pousmát, když na obrazovce svítí: Máte novou zprávu od uživatele ILovePizza93.

Jako za starých časů...