Gotta Be You /N.H./

twenty-two

Amie

Ráno mě pro změnu probudí budík, protože musím do práce. S nechutí se vyhrabu z postele a k mému zděšení zjistím že opět nestíhám. Může to být někdy jinak? Rychle proběhnu koupelnou a pak hned utíkám do práce. Dokonce i snídani vynechám.

„Páni, dneska pro změnu zpoždění jen deset minut," uslyším Chrise, když stojím ve dveřích a hlasitě oddechuji.

„Hej, nech si to jo. Buď rád, že jsem vůbec přišla," vypláznu na něj jazyk.

„Aha, slečna nám začíná vyhrožovat."

„Přiznejme si to, beze mě by si byl úplně ztracený."

„Není tady někdo náhodou trošku nafoukaný?"

„Já a nafoukaná?" řeknu a nevinně na něj zamrkám.

„Jasně, že ne."

„Dneska je tady nějak mrtvo, co?"

„Hm, to jo. Takže dneska nebudeš mimo?"

„Hele, tak jsem prostě jednou neměla svůj den," řeknu a šťouchnu do něj.

„Dobře, dobře nic neříkám."

V kapse mi zapípá telefon a já ho rychlostí blesku vytáhnu.

„Ale, ale, kdo ti to píše?"

„Ale, ale, ty jsi mi nějaký zvědavý."

Zakření se, ale nic neříká.

Já otevřu zprávu.

ILovePizza93: Dobré ráno Am.

JustAm: Jak pro koho.

ILovePizza93: Co se děje?

JustAm: Už jsem v práci.

ILovePizza93: Aha.

JustAm: Proč si tak skleslý, v práci jsem přece já, ne ty.

ILovePizza93: Chtěl jsem tě vzít na snídani.

JustAm: Aha, no tak možná jindy.

ILovePizza93: Hm a co kdybych přišel já za tebou?

JustAm: Klidně můžeš, ale já jsem v práci, nemůžu si s tebou jen tak dát snídani.

ILovePizza93: To nevadí.

JustAm: Dobře, tak přijď. Chceš poslat adresu?

ILovePizza93: Eh, vlastně, vím, kde pracuješ.

JustAm: Cože? Jak?

ILovePizza93: Pak ti to vysvětlím, za chvíli mě tam máš jako na koni.

JustAm: Už se nemůžu dočkat...

ILovePizza93: Vždyť já vím.

Zavrtím hlavou a strčím telefon do kapsy. Jak sakra Nialler ví, kde pracuji.

„Přestaň se tak culit do toho telefonu," zasměje se Chris.

„Hej, já se neculím."

„Tak to si se neviděla."

„Nech toho Christophere."

„Ty jsi mi řekla Christophere opravdu?" řekne a začne se nebezpečně přibližovat.

„No jo, máš s tím problém Christophere?"

„To teda mám Amilie," zašeptá a je tak blízko mého obličeje, že cítím jeho horký dech na svém obličeji.

Ruce má položené na stole za mnou.

„Amilie?" zašeptám, ale přitom se můj hlas neskutečně klepe.

„Jo. Myslím, že nová přezdívka," zašeptá a jeho pohled sjede na moje rty.

Začnu trochu panikařit, je možné že mě chce opravdu políbit.

„Bezva. Vždycky jsem chtěla mít nějakou přezdívku," zasměji se nervózně, ale on se ještě víc přiblíží.

Začnu přemýšlet co budu dělat. Neříkám, že by Chris nebyl hezký. Je hezký a to moc. Hnědé vlasy nosí v roztomilém rozcuchu, má úžasné velké hnědé oči a roztomilý úsměv. Není, ale jako Niallův pomyslím si. Hned, ale zavrtím hlavou a tuhle myšlenku vyženu z hlavy. Teď musím přemýšlet, co mám dělat. Vždycky jsem nad Chrisem přemýšlela jen jako nad kamarádem, ale...? Naštěstí mě záchranní cinknutí dveří, které hlásí nově příchozího zákazníka.

„Práce volá," řeknu a rychle se Chrisovi vyvléknu.

„Dobrý den, co jsi dáte?" zeptám se, ale jsem tak vykolejená, že skoro nevnímám.

Uběhne asi půl hodiny obchod se začne plnit, ale Niall se neobjeví. Vytáhnu telefon a napíšu mu.

JustAm: Tak kde tě mám?

Neodepíše.

Přemýšlím, co se mohlo stát.