Gotta Be You /N.H./

twenty-four

Amie

„No víš Am já..."

„Ano?" zeptám se, protože začínám být docela netrpělivá.

„Nechtěl jsem, víš viděl jsem vás s tím klukem, a prostě jsem nechtěl rušit vás," pokrčí rameny a já bych se nejradši zasmála.

„Myslíš Chrise?" pousměji se.

„Nejspíš jo."

„Proč bys nás proboha rušil?" zeptám se s úsměvem.

A pak mi to dojde. On nás s Chrisem viděl! Musel nás vidět, zrovna když na mě Chris něco zkoušel a přebrat si to jinak, než to bylo.

„Nialle, to ale vůbec nebylo tak jak to vypadalo," vyhrknu.

„To je v pohodě."

„Ale to nebylo tak, jak to vypadalo."

„Nemusíš mi to vysvětlovat Am, uhm, on ten Chris je tvůj kluk?"

„Kluk? Chris? Ne, jasně, že ne. Já vím, asi to vypadalo blbě. Víš Chris mi řekl, že se mu líbím," zašeptám a sklopím oči.

„Tak to je bezva, ne?"

„Vlastně ani ne," pokrčím rameny a Niall se na mě překvapeně podívá.

„Cože?"

Znovu pokrčím rameny.

„Jsme jenom kamarádi."

„Aha. No, tak to je mi líto."

„Nemá proč," řeknu a pokrčím rameny.

„Dobře, tak jo," pousměje se a najednou vypadá veselejší.

„Takže... už jsi v pohodě?" zeptám se s úsměvem.

„Já jsem byl úplně v pohodě."

„Jo, jo, jasně. A už pojď jdeme zpátky, než to tam Louis zbourá."

Vejdeme dovnitř a u pultu už stojí i Chris.

„Promiň Chrisi, potřebovala jsem si něco vyřídit."

„To je v pohodě, tady tvůj kamarád Will je v pohodě."

„Jo, jasně, Will ten je v naprostý pohodě," řeknu a ušklíbnu se na Louise, který má pořád kapuci a k tomu ještě sluneční brýle.

Ten se jenom usmívá jako sluníčko, ale nic neříká.

„Ahoj, já jsem James," řekne Niall a podá Chrisovi ruku.

„Rád tě poznávám Jamesi, Am o tobě hodně mluvila."

„Opravdu?" řekneme s Niallem nastejno.

„No jo," řekne Chris, zatímco já se mu nenápadně snažím naznačit, aby byl ticho.

„No díky, že si mě zastoupil Wille, ale už to převezmu. Dáte si něco kluci?"

„Já už jsem vlastně jedl, takže už ne. Ty si něco dáš Jamesi?"

„Asi ne, už budeme muset jít."

„Dobře."

„Tak zatím Amie, rád jsem tě viděl," řekne Louis, než odejdou.

„Jo, já tebe taky," řeknu a zasměji se.

„Doufám, že se zase brzo uvidíme."

Ušklíbnu se, ale nic neříkám.

„Takže James," řekne Chris, když kluci odejdou.

„Hm, co je s ním?"

„No tak Am, vím, že je to on."

„Fajn, možná jo."

„No vidíš, ani to nebolelo."

„Hm," zamumlám a v kapse mi zapípá telefon.

„Zdá se, že už mu chybíš," zakření se Chris.

„Sklapni Chrisi," řeknu a vytáhnu telefon z kapsy.

ILovePizza93: Umíš bruslit?

JustAm: Cože?

ILovePizza93: No tak Am, lehká otázka. Umíš bruslit?

JustAm: No, vlastně ne.

ILovePizza93: Ne? Jako že vůbec ne?

JustAm: Ne, znamená, jakože vůbec ne Nialle.

ILovePizza93: Co kdybych tě to naučil?

JustAm: To je od tebe milé, ale chtěla bych se dožít alespoň osmnácti.

ILovePizza93: No tak, mě můžeš věřit, já jsem skvělý učitel.

JustAm: Tomu je právě těžké uvěřit.

ILovePizza93: Budu dělat, že jsem se právě neurazil.

JustAm: Dobře.

ILovePizza93: Takže v kolik tě mám vyzvednout?

JustAm: Neřekla jsem, že s tebou někam půjdu.

ILovePizza93: No tak, koupím ti horkou čokoládu s marshmallow.

JustAm: Vyděrači.

ILovePizza93: Znamená to ano

JustAm: Fajn. Vyzvedni mě v sedm.

ILovePizza93: Dobře.

JustAm: Ale jestli se mi něco stane máš mě na svědomí.

ILovePizza93: Budu na to myslet

JustAm: Fajn.

ILovePizza93: Už se těším.

JustAm: Bezva.

ILovePizza93: Teď jsi měla napsat, že se taky těšíš.

JustAm: Aha. Taky se těším.

ILovePizza93: To už není ono.

JustAm: Achjo Nialle. Jdu pracovat. Tak zatím.

ILovePizza93: Zatím.