Gotta Be You /N.H./

thirty-eight

Amie

Ráno se probudím a zjistím, že jsem roztažená přes celou postel a chudák Niall spí namáčknutý na kraji. Seskočím z postele a jemně ho popostrčím.

„Co se děje?"

„Nic, nic, spi dál," zašeptám a přejedu mu rukou po vlasech.

„Tak jo," zamumlá a otočí se.

Až teď si všimnu, že má v ruce plyšového medvěda. Mám chuť se začít smát, ale udržím se a potichu vyjdu z pokoje. Chvilku mi trvá, než najdu koupelnu, ale nakonec se mi to podaří. Převléknu se do černých legín a obyčejného bílého trička. Pak potichu seběhnu dolů, kde v kuchyni najdu Mauru.

„Dobré ráno," řeknu s úsměvem.

„Dobré zlato. Jsi vzhůru nějak brzy, doufám, že se Niall neroztahoval na posteli."

„Ne, to ne, bylo to spíš naopak," řeknu a obě se rozesmějeme.

„No, můžu ti pomoc se snídaní?"

„Ne, to je dobrý, přece nebudeš dělat snídani, vždyť si návštěva."

„Ale no tak Mauro, ráda pomůžu."

„Dobře," řekne s úsměvem.

Když máme snídani hotovou sedneme si ke stolu a čekáme na ostatní.

„Takže Amie, ty pocházíš z Londýna?" zeptá se Maura a usrkne si svého kafe.

„Ne, pocházím z České republiky."

„Aha a jak jsi se dostala do Londýna."

„To je trochu na delší vyprávění."

„Já mám čas. Ty jen tak nevstanou."

„Tak dobře," řeknu a pustím se do vyprávění.

Nevím proč, ale najednou mám pocit jako bych se Mauře mohla se vším svěřit.

„Páni," zamumlá, když skončím.

„Já vím, možná si teď o mě myslíš, že jsem divná."

„Panebože, samozřejmě, že si o tobě nemyslím, že si divná. Náhodou mi přijde strašně roztomilé, jak jste se s Niallem seznámili."

Usměji se a přikývnu.

„Tak mě napadá, nechtěla by si vidět fotky Nialla, když byl malý."

„Jo jasně, moc ráda."

„Tak pojď se mnou," řekne Maura a vede mě do obýváku.

Posadíme se na sedačku a ona z pod stolku vytáhne obrovské album s fotkami.

„Takže tady máme," řekne Maura a otevře album.

Sedíme tam asi půl hodiny a smějeme se nad fotkami.

„No a tady, Niall rozsedl dort."

„Cože? Rozsedl dort?"

„Jo, bylo to na svatbě jeho strýce," vyhrkne Maura a začne se smát a já s ní.

„Dobré ráno," objeví se za námi Bobby.

„Dobré," řekneme s Maurou nastejno.

„Co tady děláte?"

„Ukazuji Amie Niallovi fotky, když byl malý."

„Cože?" ozve se od schodů.

Otočím se, protože poznám Niallův hlas.

„Mami, řekni mi, že to jsi neudělala."

„Promiň zlato."

„Mami," zakňučí Niall a vezme Mauře album.

Maura se jenom zasměje a zvedne se ze sedačky.

„Jdu do připravit snídani," řekne a zmizí i s Bobbym za zády v kuchyni.

Niall žuchne na sedačku vedle mě.

„Úplně bych zapomněl," zašeptá a lehce mě políbí.

„Tak tohle bych si nechala líbit každé ráno."

„Tvoje přání je mi rozkazem."

Zasměji se a šťouchnu ho do boku.

„Au," vypískne a chytne se za bok.

„Prosím tě, neříkej, že tě to bolelo," usměji se a zvednu se ze sedačky.

„Kam jdeš?"

„Na snídani?"

V mžiku stojí vedle mě.

„Říkala jsi snídaně."

„Možná," řeknu a jdu do kuchyně.

Niall se okamžitě posadí ke stolu a začne si na talíř dávat horu míchaných vajíček.

„No tak Niallere, nech taky něco ostatním."

„No jo," zahuhlá s plnou pusou.

Já se jenom usměji a uždibuji svůj toast. Když se objeví Greg, Denise a Theo a taky se nasnídají nabídnu Mauře, že jí pomůžu umýt nádobí a ona souhlasí.

„Vždycky jsem chtěla dceru," řekne Maura z ničeho nic, když myjeme nádobí.

„Opravdu?"

„No jo, kluci občas dokážou být trochu, ehm."

„Jiní," dořeknu za ní.

„Jo," řekne.

Utřu poslední talíř a uklidím ho do linky.

„Děkuji Amie. A teď už utíkej za Niallem, určitě už se tě nemůže dočkat."

„Dobře," řeknu s úsměvem.

Vyběhnu nahoru do Niallova pokoje, kde ho najdu nataženého přes celou postel. Skočím vedle něj a položím mu hlavu na hrudník.

„Co budeme dělat?" zeptám se.

„Chci ti něco ukázat," řekne a hladí mě po vlasech.

„Opravdu a co?" vydechnu zvědavě.

„Mullingar."

„Vážně?"

„Jo."

„Teda pokud chceš."

„Jasně, že jo. Jak tě mohlo napadnout, že bych nechtěla."

„Nevím," zamumlá s úsměvem.

„Já už se nemůžu dočkat."

„To jsem rád. Ukážu ti všechno."

„Tak to abychom už vyrazili, ne?" řeknu a otočím se abych na něj viděla.

„Jasně, tak jdeme," zašeptá a odhrne mi pramen vlasů z obličeje.

Zadívám se mu do očí a chvíli mi trvá, než se vzpamatuji.

„Tak jdeme," zamumlám a skutálím se z postele.

„Jasně," řekne a vydá se za mnou.