parker

21. KAPITOLA

,,Jenom kvůli tomu, že neumíš držet jazyk za zuby," rýpla jsem si, když mé hodinky na levém zápěstí ukazovaly něco málo po druhé hodině a já mohla už hodinu ležet rozvalená na gauči, pít kakao a sledovat, jak se další a další lidi chodí záměrně hádat do televizních reality show, divit se, jak je to může bavit, uvažovat nad tím, jak moc velký obnos za jednu takovou hádku vytěží a polemizovat jestli bych toho taky byla schopná a zda by se mi to vůbec vyplatilo, zatím co jsem se místo toho věnovala gruntování školního sklepa a kazila si tak jediný den v týdnu, kdy máme sladkých pět hodin. ,,A taky kvuli tomu, že ty ho máš občas problém nechat mluvit," ironicky se usmál a dál rovnal všemožné krabice s harampádím, které bylo odsouzeno k rozkladu v tomhle ústavu za velice nepříznivých podmínek, obzvlášť díky nedovírajícímu oknu, které sem za venkovní teploty povánoční opravdu nefoukal teplý letní vánek, který krásně osvěží, nýbrž spíš surový a ledový vichr, který vás nutí přemýšlet nad tím, jestli si vážně ještě stojíte za rozhodnutím, že byste raději umrzli, než-li uhořeli. ,,Když mluvíš málo, nikdy tě za to nemůže někdo nějak extra potrestat, vyplácí se to spíš," nadzvedla jsem klidně obočí, mykla ramenem a stoupla si na stoličku, abych mohla oprášit starou rozpadající se skříň. ,,To si vážně myslíš?" pobaveně na mě pohlédl.

,,Vážně ti připadá, že říkáš správný věci? Notak, prober se! Vždyť všechno bylo v pohodě, než se tvuj táta začal vozit po Parkerovi a ty sis ten nátlak od okolí prostě jenom nechala líbit. Možná, že kdyby ses uměla ozvat, tak vůbec nejsi v situaci, v jaký seš! Jsi zamlklá, uzavřená do sebe a prostě si to částečně děláš sama, nekomunikuješ, tak mi tady netvrď, že mlčení je zlato, protozě zrovna ty toho ukázkovej případ nejsi," svraštil k sobě obočí, na čele mu vyskakovaly vrásky a zjevně nevěděl, jestli se má smát nebo brečet. ,,Je to jeho práce, může si za to dám, on i celá ta vaše skupinka. Kdybyste se chovali normálně, tak nikdy žádný problémy nemám. Tak by tu ani nebyly žádný kecy, který bych musela snášet a všechno by bylo v pořádku, tak si taky uvědom, že jestli je tu někdo na špatný vlně, tak já to nejsem, kvůli mě nikdy nikdo netrpěl," vytočeně jsem sledovala každý jeho pohyb ve tváři, když se ve mně začínala vařit krev a nervy mi praskaly. V tichu, které zde panovala, jsem mohla slyšet jeho hluboké nádechy a výdechy.

,,Kvůli tobě trpělo takovejch lidí, že si to ani nedokážeš představit. To, že se ti o tom nikdo nezmíní z tebe nedělá holku se svatozáří! Přestaň se konečně litovat! Co z toho máš?! Je mi z tebe vážně na blití!" křikl, praštil o zem s přeplněnou bednou od banánů a popadl svůj elegantní kabát ležící na staré židli vedle dveří. ,,Co jsem ti kdy udělala?!" Zoufale jsem vyjekla a rozmáchla jsem se kolem sebe široce rukama. Těžkými kroky se dostal do bezprostřední blízkosti a zíral na mě. Když jsem už otevírala ústa, abych mohla znovu zažádat o odpověď, přitiskl se svými rty na ty mé a hrubě mě chytl oběma rukama za tváře.

,,Příliš snadno se dostaneš lidem pod kůži," pronesl již klidně a za klapotu jeho vyvýšených bot zmizel.

~~~

Jack nebo Parker?😈