parker

5. KAPITOLA

Probudil mě zvuk natelefonu nasteveného budíku. Zamžourala jsem očima a vypnula ho. Převalila jsem se na záda, protáhnula se a zírala do stropu, s čímž zároveň i přemýšlela. Víkend skončil a já byla donucena jít do školy. Bylo nanejvýš pravděpodobné, že Parkera potkám. Pokud by se teda nechtěl ulít ze školy a nejít do ní. To by se v mém nynějším rozpoložení hodilo asi více mně, než jemu. Zvednula jsem se z postele a šla k oknu, ze kterého jsem se následně kouknula ven. Ulice města už byly přecpané bůh ví kam pospíchajícími lidmi v bundách a kabátech. Povzdechla jsem si, Jak já nesnáším zimu.

V koupelně jsem se v rámci možností upravila, následně si oblékla černé legíny a kostičkovanou košili, jelikož jsem dnes neměla náladu si dávat nějak extra záležet na outfitu. ,,Chybí mi Londýn," pronesla jsem, když jsem spatřila otce, jak se akorát obouvá a vyráží do práce. ,,Chybí mi tvá matka," naznal a já se zašklebila. ,,Ale já za tvou nespokojenost nemůžu, ty za mou ano." ,,Zvykni si tady na to, už tu bydlíme tři roky, Lydio," povzdechl si. ,,A tři roky mě všichni nesnáší," konstatovala jsem. ,,Nebudeme to teď řešit, za pár měsíců maturuješ, uděláš přijímačky na nějakou dobrou vysokou a dělej si, co chceš," mrkl na měa zabouchl vchodové dveře. Netrvalo dlouho a též jsemse vydala pryč.

Cestou jsem se podívala na hodinky a všimla si, že po dlouhé době zase nestíhám. Možná, že kdybych šla včera večer spát vážně večer a ne ve tři ráno, vstávalo by se mi lépe. Vešla jsem za další roh a viděla, jak se chystá můj autobus odjíždět. Je sice pravda, že mi další jezdí každých pět minut, protože se pohybuji v centru města, ale nechtěla jsem zbytečně čekat. Rozeběla jsem se tedy a na poslední chvíli vstoupila. Zaplatila jsem, protože jsem dokázala zapomenout i kartu. Všude byly sedačky zaplěné, čili jsem vyrazila až do poslední části vozidla. ,,Sakra," zamumlala jsem, když se mi na obzoru objevily havraní vlasy vyčesané nahoru a zároveň do patky. Jediné místo, které jsem viděla, bylo až za tím jeho, což znamenalo, že bych musela jít kolem něj. Vzhledem k tomu, že se řidič s prostředkem rozjel, nezbývalo mi nic jiného. Koukala jsem přímo před sebe a nikam jinam, posadila se a pohled upřela z okna. Hlasitá hudba z jeho sluchátek se nesla všude kolema nebylo možné jej přeslechnout. V jeden moment jsem snad cítila jeho pohled na sobě, ale ignorovala ho.

Během několika minut jsem měla vystupovat. ,,Už jsi to neuhrála?" zašeptal mi na krk, což znamenalo, že se musel skrčit, protože má něco okolo sto devadesáti centimetrů a já necelých sto šedesát. Mlčela jsem, dělala, že nic neslyšela . ,,Odpovíš?" sykl, když už jsme šli mračnými ulicemi. ,,Ne," prskla jsem. ,,Co jsi říkala?" zafuněl. ,,Ne. Jako, že jsem to už neuhrála," usmála jsem se a vydala se druhou cestou, která byla sice o poznání delší, ale mohla jsem mít jistotu, že mě nebude následovat on.

×××

AHOJ! Omlouvám se, že dlouho nic nebylo, ale před týdnem se mi dostal do rukou konečně nový laptop, takže se omlouvám za případné překlepy, a taky jsme psali testy snad ze všeho. V příští části už to bude obsáhlejší. Děkuji moc za 1K čtení, je to neskutečný, takhle rychle! Budu se snažit přidat další díl co nejdříve:)