parker

33. KAPITOLA

O několik měsíců později.

,,Pomůžeš mi s tou krabicí?" Zavolala jsem z pokoje, s Parkerem jsme stěhovali posledních pár věcí, které jsme si s sebou chtěli vzít.

Byl začátek července. Uběhla nějaká doba od všech zlých a ošklivých událostí, kterými jsme si museli projít a i když to ne vždycky vypadalo, že máme sílu jít dál, nakonec se nám to pokaždé podařilo. Oba dva jsme úspěšně odmaturovali, i když měl Parker s matematikou před veškerá doučování na mále, zvládl to. Krátce po promocích jsme se dohodli pro pronájem bytu v New Yorku, oba dva jsme odsud chtěli vypadnout. Ani jednoho z nás už tu nic nedrželo, můj táta se o sebe dokázal postarat vždy a veškeré naše následující kroky usnadňoval především i fakt, že si Parkerova matka s mým otcem byli čím dál bližší.

,,Jasně, dej mi minutku, mam tu jenom poslední bednu se skleničkama a nerad bych je-"

Pozdě.

Hluboký chraplavý hlas přerušilo nepříjemné praskání skla, které se dopadem na zem rozbíjelo na stovky malých střípků. Zděšeně jsem se zamračila, opatrně položila obří krabici od televize zpátky na zem a největší rychlostí, jakou jsem mohla, seběhla schody. Naskytl se mi pohled na nasraného bruneta, který ještě nasraněji skenoval pohledem pomačkané kartonové desky, které tvořily kvádr, v němž se právě už nenacházelo nic, co by bylo dále použitelné.

,,Do prdele," s němým výrazem a sarkasticky zdviženým obočím si sedl před krabici. ,,Že já se do toho vůbec seru, že ano," vydechl a dál koukal na bednu.

,,Ty byly od vás?" Zeptala jsem se.

,,To bych je už dávno odvezl sám. Tvuj táta říkal, ať si je vezmeme pro štěstí."

Začala jsem doufat, že se plete, ale když jsem pootevřela jedno z odklápěcích vík, bez problémů jsem všechny rozbité předměty identifikovala do několika mála sekund.

,,Co se dá dělat," povzdychla jsem si. ,,Kdybys to nezničil ty, povedlo by se to mně," mykla jsem rameny.

,,Byly hodně cenný nebo tak? Že měly bejt pro štěstí?" s křečovitým úsměvem a nadějí v očích mi pohlédl do těch mých.

,,No," škubla jsem levým koutkem úst, ,,táta to tak možná viděl, ale já jsem asi ráda, že se rozbily," namlouvala jsem spíš sama sobě, než jemu. ,,Kdysi dávno je přivezla z Irska mámě a tátovi teta na svatbu a dohodli se, že se z nich bude připíjet na moje narození, protože v tý době už máma byla těhotná. Ale s mým příchodem na svět mezi je dva vstoupilo i hodně hádek, který je pak po čase dovedly k rozvodu, takže se ještě nepoužily," vysvětlila jsem mu.

,,Ježiši. Bože, jsem fakt blbej, promiň," svraštil obočí a semkl ústa do úzké linky.

,,Ne, to neříkej. Navíc si myslim, že by přinesly víc škody, než užitku," povzbudivě jsem se usmála a pohladila ho po rameni. ,,Nechci, aby se to samý stalo nám," opět jsem se usmála, tentokrát zareagoval zpětně i Parker.

Povolil rty a roztáhl je do širokého úsměvu. Zvedl ruce z klína a přitáhl si mě k sobě, dosedla jsem na něj obkročmo a sledovala malé jiskřičky touhy v jeho sytě modrých očích. Bylo to, jako když jsem sedávala na parapetu a sledovala zamračující se oblohu před bouřkou. Průvan, způsobený otevřenýma dveřma do ložnice, které jsem za sebou nezavřela, mi to vše oživil ještě více. Pak kudrnáč začal přivírat víčka a přibližovat se ke mně, rty jemně našpulené. Vlepila jsem mu rychlou pusu a chtěla se zvednout, ale on mě pevně chytl za zadek a přitáhl k sobě nazpět.

,,Helee," protestně zamručel se smíchem.

,,No co," pokrčila jsem rameny.

,,Tohle není fér."

,,Teď možná ne, ale vzhledem k tomu, že cesta do NY odsud trvá po dálnici maximálně hodinu a půl a když hejbneme, tak to do další pul hodinky vyjedeme, tak to může být fér, až budeme doma." Dodala jsem důležitě se zdviženým ukazováčkem na důraz pozornosti.

,,Uhm, slovo doma, kde jsi ty, se mi líbí," zamyslela se a já se musela po několikáté zasmát. Hned na to se znovu pokusil mě políbit. Tentokrát jsem se po pár vteřinách vzdala nesouhlasné tlačení proti jeho hrudi a oddala se.

Takže ve finále jsme se domů dostali až za necelé tři hodiny místo dvou.

~~~

Tak co, dáme jim nějakou intimnější chvilku, nebo ji přeskočíme?😝 jinak teď zase najíždíme na starý systém - 1 týden 1 kapitola, ještě vám nějak časem upřesním den, ale do konce prázdnin to tak chci vydávat, aby se děj konečně hnul a vy měli časteji co číst💛 uznávám, že pro mě byly tyhle smutné kapitoly poměrně těžké psát, ale teď to už bude (snad) v pohodě💙💛

ilu💙🙏🏻