parker

29. KAPITOLA

,,Ahoj," pozdravil mě hluboký hlas a já se se vydala za ním hned po tom, co se v mém hledáčku objevil brunet sedící na barové židli v malé kavárně našeho malého města.

,,Ahoj," zopakovala jsem.

,,Jsem rád, že jsi přišla," naznal a já souhlasně kývla. ,,Nechceš si přesednout někam jinam? Třeba támhle?" Poukázal na stolek pro dva v rohu místnosti.

,,Klidně," usmála jsem se a pomalu se společně s ním přemístila. Usadili jsme se, objednali si a vrhli se do rozhovoru pojednávajícího o záležitostech více než jen důležitých.

,,Já bych asi začal tím s Tommym." Vydechl a na moment přivřel oči, aby se uklidnil. Položila jsem svou dlaň na hřbet jeho ruky a palcem ho jemně pohladila. Křivě se pousmál a ucukl, začal cosi lovit v kapse své kožené bundy. Chvíli mu trvalo, než malý, několikrát nepravidelně přehnutý černý čtvereček rozložil, ale jakmile jsem spatřila typické symboly na kartě hlásící smutnou zprávu, má částečná natěšenost v mžiku opadla.

,,Tady," přejel po něm zápěstím ve snaze ho aspoň jakž takž narovnat a pomalu ho sunul na dubovém dřevě stolu přede mě. ,,Jdou tam jen lidi blízcí naší rodině, no, spíš tomu zbytku, a ty to pro mě poslední dobou jsi víc, než si dokážeš představit, takže bych byl rád, kdyby ses tam ukázala."

,,Určitě přijdu," odpověděla jsem okamžitě. Své rozhodnutí jsem se pokusila potvrdit hlubokým pohledem do jeho očí.

,,No a tím se pomalu dostáváme k tomu, k čemu došlo minule.." ,,Víš, říkám si, že by se to měli vyřešit a dostat se k nějakýmu závěru, protahování a odkládáni by to akorát zhoršovalo, hm?" Zvedl obočí a nejistě mi pohlédl do tváře.

A já ten pohled už teď milovala.

,,Souhlasím," přiznala jsem a čekala, co z něj vypadne dál. Ale nic. Nervózně začal podupávat nohou o zem, rozhlížel se kolem sebe, až po chvíli se rozmyslel.

,,Stojíš o to, abychom to vůbec někam zkoušeli posunout?" Nejistě se optal a zachvěl se mu hlas.

,,A ty?" Odpověděla jsem otázkou.

,,Sakra, Lydie. Myslíš si, že ne, když jsem se minule choval tak, jak jsem se choval? Když jsem ti řekl věci, který jsem ti řekl, a nikomu jinýmu jen tak ne?" upozornil poněkud ironicky.

,,T-Tak promiň, jen se bojim a občas váhám, jestli to, čim vším teď procházíme, mám brát seriózně a ne jen jako teenagerský úlety."

,,Lydi," zopakoval a propletl mi své prsty s těmi mými. ,,Ber to vážně."

,,Pak o to stojím," téměr jsem zašeptala a sledovala, jak se mu po tváři rozlívá ten nejsladší a nejspokojenější úsměv plný štěstí, jaký jsem kdy viděla, ,,ale pod jednou podmínkou," dodala jsem a jeho radost vystřídala strach z mých dalších slov.

,,Nechci být chvilková záležitost, chci zůstat napořád."

A pak? Čekala jsem námitky, že přeci vím, že je to skoro nemožné, že se stejně jednou rozejdeme, pokud se nestane zázrak a neučiní z nás jedny z mála páru, který vydrží již od mládí až do pozdního stráří, ale přesně to on neudělal. Jeho teplá ruka uchopila tu mou, druhou si pomohl k odhrnutí bundy z levé strany a bez jediného slova mi položil dlaň na své prso. Mohla jsem cítit srdce, které mu bilo o sto šešt a následné mi věnoval upřímný pohled plný lásky, poprvé.

,,Tohle patří jenom a jedině tobě. Nikomu jinýmu. A já ti slibuju, že ty jsi a budeš poslední, díky komu bude dál tlouct."

~~~

Tak a je to oficiální!💙 děkuju za veškeré komentáře, pokud jsem právě na váš neodpověděla, tak se omlouvám, ale už to vážně nedávám, ač se snažím☹️🙍🏻 takže pokud si někdo z vás chce popovídat a tak, napište mi do soukromu, tam odepíšu 100%💙 příští díl zas trošku zesmutníme, pak už jen několik kapitol a máme pohled Parkera! Mám to promyšlené, přemýšlela jsem nad tím a vyberu ideální chvilku, bez obav😊💙 miluju vás, co nejdříve pa!💪🏼💙