parker

32. KAPITOLA

Dobře.

Tohle jsem docela nezvládla.

Vlastně jsem to nezvládla ani trochu.

Neměla jsem absolutní ponětí o čase, ale rozhodně jsem v danou hodinu neměla být tam, kde jsem právě byla. Seděla jsem v křesle jednoho z nejprofláklejších barů v širokém dalekém okolí. Proti mě se v jednom, prakticky identickém, povaloval Parker, který byl zrovna rád, že se dokáže soustředit na dýchání, které stejně ani trochu nebylo pravidelné. A abych byla upřímá - možná, že nápady táty jsou ve většině případů chytré, užitečné, rozumné a našlo by se spousty dalších dobrých výrazů pro jejich popsání, ale mezi tuhle většinu rozhodně nemohl patřit ten, kdy vyřešíme odreagování Parkera z pohřbu vlastního bratra alkoholem.

Už když jsme sem vkročili jsem si uvědomovala, jakou zodpovědnost na sebe beru. Ne jenom, že jsem sama sobě musela neustále připomínat, abych se držela co nejdál od alkoholu, (což je v baru asi stejně lehké, jako dostat za jedna z testu, na který jste si ani nezjistili téma) jinak bychom se nemohli dostat zpátky domů, protože ten, kdo se měl ke sklenkám s whiskey tulit dnes, byl Parker. Ale dalším úkolem, který padal na mou hlavu, byl stav onoho bruneta, což se mi, jak již padlo, nepovedlo. A čím déle jsem nad tím přemýšlela, tím více jsem se přikláněla k variantě se zvednout a odjet dřív, než tu ještě stihne usnout, nalít do sebe cokoli dalšího nebo, nedej, Bože, někoho pozvracet. Vytáhla jsem z kabelky telefon. Digitální hodiny na domovské stránce ukazovaly sedm minut po půl jedné ráno, což mě utvrdilo v mém rozhodnutí.

,,Parkere," prolomila jsem ticho mezi námi dvěma. ,,Pojď, pojedeme domů," řekla jsem a zvedla se z křesla, učinila pár kroků blíže.

,,Uuuuž?" Vykulil oči a překvapeně na mě zíral.

,,Ano, už," zasmála jsem se a podala mu ruku na pomoc.

,,Héle, já to zvládnu sám, jó?" Sebejistě se usmál a natáhl dlaně, aby je zapřel o opěradlo. Jednu ruku narovnal, druhou po krátkém boji také, vyhoupl se do stoje a hned se zakymácel, tudíž jsem k němu pohotově vztáhla ruce kolem pasu. ,,Jéžiši, promiň, já- do hajzlu," vymáčkl ze sebe a opilecky se zasmál, nešťastně jsem si povzdechla a na rozloučenou kývla barmanovi, který byl chvilku nezaneprázdněný.

Horko těžko jsme se společne pod jeho vahou, jejíž drtivou většinu o mě opíral, dostávali k autu, ale ten pocit úlevy, který se mi dostavil po té, co si úspěšně sedl a sám připoutal pás, byl k nezaplacení. Šlápla jsem na plyn a pomalou, klidnou jízdou se vydala vstříc domovu. Mezi tím, co jsem už poměrně klidná řídila vůz, kudrnáčova halva pomalu klesala ve směru řadící páky, dokud se nezastavila na mém odhaleném rameni. Cítila jsem, jak se jeho koutky pozvedly do úsměvu, což donutilo učitit to samé i mě. Netrvalo dlouho a stály jsme před jeho domem. Jemně a záměrně jsem pohla s tělem, takže se probral a zase, alespoň částečně, vnímal.

,,Kde 'sme?" zabrblal a promnul si oči.

,,U tebe. Pomůžu ti do postele a pak půjdu, jestli chceš být sám," upřesnila jsem.

,,Ne, ne, ne!" začal panikařit a rozhlížet se kolem sebe. Chytl se za pás a nesouhlasně kroutil hlavou. ,,Já tam nechci, prosím," skučel a s blížícími se slzami v očích se bojácně podíval na stavení.

,,Klid, klid!" Zvedla jsem hlas, vzpřímila se a uchopila jeho tvář oběma rukama u lícních kostí. ,,Uklidni se," zopakovala jsem a hlubokým výdechem mu naznačila, jak na to. Byl zmatený, po chvíli mu to došlo a mé chování začal napodobovat. ,,Teď teda pojedeme ke mně, fajn?" Nadzvedla jsem obočí a on jen souhlasně kývl.

Naposledy jsem věnovala zamyšlený pohled baráku a krátce na to se s vozem opětně rozjela. Tentokrát byla cesta podstatně kratší, do dvou minut jsem se zase snažila opilého bruneta vytáhnout z automobilu, ale tentokrát si, překvapivě, poradil sám a podstatně lépe. Když jsem vsunula klíč do zámku, s udivením jsem odemkla. Otec vždy nechával svůj z druhé strany, ale ani ten, stejně jako boty nebo kabát, nebyl k nalezení.

,,Lydi? Můžu s-si jít lehnout? Je mi fakt blbě."

,,Jo, jasně, promiň," probrala jsem se z přemýšlení a pomohla mu vyjít schody vedoucí k mému pokoji. Když jsem mu pomáhala svléknout se, spatřila jsem, jak se červená. Nakonec jsme skončili oba jen ve spodním prádle pod peřinou, přituleni k sobě.

Usínala jsem s úsměvem na tváři, když mi stále opilým hlasem šeptal, jak moc mě miluje.

~~~

omlouvám se, že jsem v komentářích uváděla, že nový díl padne na pondělí, ale byla jsem celý týden na Prague Games (pokud někdo hrajete florbal a nebo jestli jste tam dokonce byl taky, napište mi o tom do komentáře!💚) a spala jsem od neděle u babičky bez wifi😪

Mám předepsané kapitoly, za týden další!!💚